Najlepší

Dávám sem strojově přeložen článek z Ruského zdroje.

ŽIDOVSKÉ OBCHODNÍKY A KASTRÁCE SLOVANŮ VE STŘEDOVĚKU

miláček 111
20. ledna 2013
V roce 1996 vydalo moskevské nakladatelství „ViM“ 5000 výtisků díla slavného švýcarského orientalisty Adama Metze „Muslimská renesance.“ Tato kniha je překladem z německého vydání A. Meze „Die Renaissance Des Islams“, Heidelberg, 1922.
V této knize obsahuje pouze několik stránek velmi pozoruhodné informace o historii obchodu s otroky ve středověké Evropě. Ukazuje se, že takový obchod s otroky existoval a kdo by si pomyslel, že se jím zabývali především zástupci „pronásledovaného a strádajícího lidu“!
Celý text níže je citátem z knihy Adama Metze.
V Evropě byli otrokáři téměř výhradně Židé. Zboží pocházelo převážně z východu, ze slovanských zemí. Biskup Agobard z Lyonu (9. století n. l.) zmiňuje ve své knize De insolentia Iudaeorum řadu případů, kdy Židé unesli děti křesťanským Frankům nebo dokonce přijali děti od křesťanů na prodej a prodali je španělským muslimům.-zřejmě došlo k usazování Židů v r. východosaské město
Magdeburg [Caro, Wirtschaftsgeschichte, I, s. 191] Při přepravě otroků byli tito obchodníci s otroky svědomitě vybíráni, alespoň Němci; tak například celní systém Koblenz požadoval 4 dináry od každé hlavy otroka a biskup z Hury ve Švýcarsku vybíral 2 dináry na celní poště ve Wallenstadtu.
V 10. století byla Praha centrem obchodu s otroky. Svatý Vojtěch abdikoval v roce 989 na biskupa v Praze, protože nebyl schopen vykoupit všechny křesťany zakoupené jedním židovským obchodníkem [Caro, Wirtschaftsgeschichte, I, s. 191] Židovští obchodníci odváželi slovanské otroky do muslimských zemí. Ženám a dívkám bylo souzeno být konkubínami v harémech a mladým mužům po kastraci eunuchy.Podle islámského práva je kastrace zakázána a muslimové tuto práci dali židovským lékařům. Středověký arabský historik al-Mukaddasi píše, že hlavním dodavatelem bílých eunuchů do muslimských harémů byli „Slované, jejichž země leží za Chorezmem;
jsou vykastrováni a poté odvezeni do Egypta.“
Slované byli odvlečeni do španělských měst obývaných Židy, kteří je kastrovali.
Židé ve franské říši také provozovali kastraci a Židé z Verdunu byli v tomto ohledu zvláště proslulí [Dozy, Gesch. der Mauren, 2, s. 38] K samotné kastraci středověký arabský historik Ibn al-Asir říká: „Při kastraci je řezán šourek a odstraněna varlata. Často se při této operaci
chlapec vyděsí a zvedne jedno varle. Hledá ho židovský lékař, ale ne vždy se ho podaří najít, a když je řez již zjizvený, sníží se.Pokud je to levé varle, tak eunuch bude mít libido a spermie, pokud je to správně, pak si nechá narůst vousy“ [Ibn al-Asir, IX, str. 39].
Takovou operaci přežilo jen malé množství otroků, ale ti, kteří přežili, byli velmi drazí.
[To znamená, moderně řečeno, pro Židy to byl velmi dobrý obchod].
[Na závěr lze říci, že je možné uvažovat o „módních“ současných operacích na změnu pohlaví jako o volbě věků. Kdo takové operace provádí? Kdo jsou tito „lékaři"? Kdo jsou tito „sexuologové", kteří vštěpují křesťanským zemím
benevolentní postoj k homosexualitě?
Otázky, otázky... Odpovědi, odpovědi...]
„V Evropě byli otrokáři téměř výhradně Židé. Zboží pocházelo především z východu... Zřejmě s obchodem s otroky souvisí i rozptyl Židů ve východosaských městech Magdeburg a Mersenburg.
Mety dosvědčují, že v blízkovýchodní oblasti chalífátu, která nás zajímá, byla „kategorie bílých otroků omezena na Turky a zástupce toho nevyčerpatelného kmene, který dal jméno své třídě v Evropě, tzn. Slované. Byli ceněni výše než Turci“*. "Pokud není žádný Slovan, pak je do služby vzat Turek" - řekl Al-Khwarizmi (Hatima, IV, str. 116).
Mnohem větším exportním artiklem z hlavního města povolžských Bulharů - Bulgaru - byli otroci, kteří byli odtud dodáváni do Amudarji (Mukaddasi, str. 325) Ze západu Ruska nájezdy německých psích rytířů, které jako černé vrány následovali obchodníci s otroky ze Sionu, kteří zadávali zakázky na živé zboží z Ruska.
"Druhá cesta vývozu slovanských otroků vedla přes Německo do Španělska, stejně jako do provensálských měst a italských přístavních měst Středozemního moře"**...
"Při převozu otroků těchto židovských obchodníků s otroky byli svědomitě vybíráni alespoň Němci"***. Židovský obchod s otroky volně procházel všemi omezeními křesťanské církve, aby prodal křesťany do otroctví. A církev často nemohla koupit všechny křesťanské otroky od Židů jen proto, že neměli potřebné finance. Svatý Vojtěch se tedy roku 989 vzdal funkce pražského biskupa kvůli tomu, že nedokázal vykoupit všechny křesťany koupené jedním židovským obchodníkem****. Tato indicie je velmi cenná, svědčí o tom, že dávno předtím, než na troskách Šalamounova chrámu vytvořili Řád německých rytířů, si židovští obchodníci s otroky vyšlapali cestu do západního Ruska ze strany Prahy - tohoto nejstaršího překladiště obchod s otroky ve střední Evropě.
Aktivní účast sionismu na událostech roku 1968 v Československu ukazuje, jak hluboce se sionistická bestie zaryla v této slovanské zemi - zemi Chekových potomků.
Ale bez dobra není nic špatného: včerejší otroci, prodaní židovskými obchodníky na Blízký východ, se tam stali vládnoucí třídou – mamlúky. Dosáhli dominantního postavení jak v Egyptě, tak v Palestině. Dochovaly se legendy, - píše N.Lisovoy, - jak se královský Ivan Bey tehdy vydal s velkolepou družinou do svých rodných míst, do Rjazaňska a Tambovska, a pozval s sebou do "Svaté země" nejen příbuzné, ale také krajané a celé vesnice, které pak putovali po Volze a Donu přes Krym do Palestiny, kde se jim dostalo těch nejlepších zemí, cti a respektu místního arabského obyvatelstva.
Mezi mamlúky, kteří vyhnali templáře a další křižáky z hory Sion a jejího okolí, se tak našel velmi významný prvek ruského původu, který významně přispěl k záchraně světové civilizace před zasahováním do židovského otroctví. Obchod s otroky se slovanskými otroky se obrátil proti plánům majitelů zlaté pyramidy.
A kdo ví, zda je za porážkou psích rytířů na ledě Zvláštního jezera v roce 1242 (8 let před r. porážka St. Louis) a s jasnou benevolentní neutralitou Alexandra Něvského k Hordě - dát ruské chlapce do řad mamlúků?
Největší státní moudrost Alexandra Něvského mu řekla, že veškerá síla drtivé rány Ruska by měla být zaměřena především na Řád německých rytířů. Vznikl ve stejném pohostinném domě v Jeruzalémě jako templářský řád a téměř současně s ním. Taktika a akce německých psích rytířů, tolik podobné akcím asasínů a templářů, směřovaly především proti východní Evropě a především proti Rusku. A Rusko bylo první, kdo udeřil na potomstvo Levitů, narozené na troskách Šalomounova chrámu. Páteř Řádu německých rytířů byla rozdrcena nejprve u jezera Chuda a nakonec zlomena spojenými silami Slovanů a Litevců v bitvě u Grunwaldu 15. července 1410.
Přijde doba, kdy vděčná Evropa vztyčí někde ve svém středu majestátní pomník soudruhům stojícím ruku v ruce při odstraňování světové židovsko-zednářské hrozby – Alexandru Něvskému a Filipu Krásnému, přestože jejich boje s Zednářské řády Sionu byly odděleny 70 lety.
Deionizace. V Jemeljanově.
V roce 969 se princ Svjatoslav rozhodl učinit město Perejaslavec na Dunaji hlavním městem svého státu, protože podle jeho slov: „Tam je střed mé země, tam proudí všechno dobré: z řecké země: zlato, hedvábí , víno, různé ovoce, z Čech a Maďarska stříbro a koně, ale kožešiny a vosk, med a otroci z Ruska.“
Ctěný akademik Lichačev ve svém překladu tohoto monologu kroniky nahradil pouze jedno písmeno „a“ za „y“ a nyní v „Příbězích starověkého Ruska 11. a 12. století“ na straně 149 za rok 1982 čteme, že pocházejí z Ruska. v Pereyaslavets kožešiny, vosk, med a ryby. A proč posílat ryby do Dunaje, když ty vlastní není kam dát? Je to pro mysl nepochopitelné! Nyní je ale možné tvrdit, že „nejsme otroci“. Nejsme otroci." Židé z Ruska nedodávali otroky. Rusko neobchodovalo s otroky. A vůbec – o jakých Židech se bavíme?
Khazaria-Golden Horda jako centra obchodu s otroky Goya.
Obchod v zemi východních Slovanů.
Článek z časopisu „Mladý umělec“, 1988, ještě předrevoluční. Je také nutné porozumět osobnosti samotného umělce a jeho aktuální znalosti tématu. Co zobrazil na plátně? Na internetu o něm moc není, zdá se, že ho Židé nepropagují, ale to je dobře. Najděte to ve vysokém rozlišení, zvažte to lépe. Tak popisují obrázek v roce 1988.
Obraz zachycuje obchodní zeď v zemi východních Slovanů, v lokalitě někde poblíž chazarského panství, jak si můžete tuto zeď představit na základě archeologických údajů a písemných dokladů. V pozadí je vidět chazarské nebo slovanské město, vybudované na vysokém břehu řeky, na jejíchž vlnách připlouvali slovanští i zahraniční hosté. Tito zahraniční hosté jsou vyobrazeni v levé části obrázku. Arabský kupec v bílém plášti, který přinesl na prodej zbraně a šperky - modré a zelené korálky vyrobené ze speciální kompozice nebo skla a z nějakého důvodu si je oblíbili především Slované, muži i ženy. Tyto korálky jsou častým nálezem ve slovanských hrobech. Vedle Araba vidíme židovského obchodníka z Chazarie nebo ze stejného arabského východu jako jeho soused, spolu s nimiž, pod ochranou dobře vyzbrojených vojáků, oba kupci snad dorazili po dlouhých cestách plných všelijakých dobrodružství a nebezpečí do země Slovanů. Východní kupci ze střední Asie sedí dál, po Arabech a spolu s nimi dobře znali cestu do země Chazarů, Bulharů a Slovanů podél Kaspických řek a Volhy. Kolem nich už seděli nějací kupci z řad obyvatel stepi, soudě podle čepic. Možná, že díky kmenové příbuznosti mají větší či menší potíže, ale přesto komunikují přímo s navštěvujícími Asiaty. Po Arabech a spolu s nimi cesta do země Chazarů, Bulharů a Slovanů, známá podél řek Kaspický a Volha. Kolem nich už seděli nějací kupci z řad obyvatel stepi, soudě podle čepic. Možná, že díky kmenové příbuznosti mají větší či menší potíže, ale přesto komunikují přímo s navštěvujícími Asiaty. Po Arabech a spolu s nimi cesta do země Chazarů, Bulharů a Slovanů, známá podél řek Kaspický a Volha. Kolem nich už seděli nějací kupci z řad obyvatel stepi, soudě podle čepic. Možná, že díky kmenové příbuznosti mají větší či menší potíže, ale přesto komunikují přímo s navštěvujícími Asiaty.
Dále v pozadí, za židovským obchodníkem, je vidět červený nos varjažské lodi, která právě přistála na trhu. Připoutaný železem, s karmínovým košem přehozeným přes rameno, se majitel lodi, Viking, který přijel z daleké Skandinávie, chystá sestoupit k zemi a zkušeným okem se rozhlíží po obraze, který se před ním odehrává. rozkaz, aby se okamžitě rozhodl: zda zde má být obchodníkem, nebo opřený o svůj kostkovaný meč a loajální tlupu povstat s bojovým pokřikem a zmocnit se násilím veškerého zde přineseného bohatství.
V pravé části obrázku jsou vyobrazeni ti, kteří přišli obchodovat se vzdálenými cizinci.
Jsou to chazarští poddaní - Slované z horní Oky a ze severních levých přítoků Dněpru a jejich sousedé přesídlením, zástupci finských kmenů - bělooké divy. Přiváželi na výměnu a prodej kůže divokých zvířat, kožešiny, polena pryskyřice a dehtu, med, vosk - všechny plody a trofeje jejich těžké práce v lese.
Přivedli na prodej i zajatce, nasadili na něj špalek a nešťastníka svázali, aby neutekl – to je drahé zboží, za slovanského otroka, silného a houževnatého, nenáročného, ​​dá arabský kupec zlato, chazarský Žid nebude litovat zářivě fialové látky, která tak lákavě oslepuje oči naivních lesních obyvatel, kteří ve svých spících lesních zákoutích nikdy neviděli tak zářivý, zářivý luxus. Za davem zahraničních hostů a Slovanů jsou vidět stěžně lodí a člunů, na kterých připluli do obchodního města. Ne všichni sem ale přišli s vodou! Z davu trčí neohrabaná hlava velblouda – někteří asijští obchodníci očividně dávali přednost mořským a vodním cestám, možná ještě nesprávnějším – na suchu a probojovali se sem pískem střední Asie podél severních stepí. z Kaspického moře. Je to jeho věc: nemůžeme říct
Osud odsoudil Slovany k nastolení stabilního života v zemích, kudy nebo jimiž procházely vyšlapané obchodní cesty. Slovanská země – zejména Dněpr – byla odedávna zemí na obchodní cestě z jihu na sever a křižovatkou mezi Západem a Východem v jejich obchodní výměně. Dávno před dobou, kdy kmeny východních Slovanů žily podél Dněpru a jeho přítoků, kde jsou popsány v kronikách, tudy znaly cestu národy starověkého světa, řecko-východní období jeho vývoje. Cestu sem razili i féničtí obchodníci. Staří Řekové zakládali řadu kolonií pro obchodní účely – na severním pobřeží Černého moře a podél Dněpru, Dněstru, Bugu a Donu se vydali hluboko do země, která se později stala slovanskou. Četné nálezy řeckých jídel,
V černomořských stepích se jižní říční cesty z jihu na sever těsně dotýkají stejných říčních cest ze západu na východ, kde se sbíhají systémy přítoků Dněpru a Donu a přes Don a Volhu. Počínaje Skythy zde jako prostředníci sloužili všechny íránské a turkické kmeny, které se navzájem nahradily v držení stepi. Dávno před 6. stoletím, kdy se začínají objevovat první písemné a numismatické doklady o existenci obchodní výměny mezi Západem a Východem přes černomořské stepi, jsou cesty této výměny dobře známy. Nálezy celých pokladů stovek mincí římských „stříbrníků“ konce I., II. a III. století na území obývaném Slovany svědčí o čilém obchodním hnutí ze Západu.
Když se slovanské kmeny pevně usadily v oblasti Dněpru, staly se aktivními účastníky tohoto dlouhotrvajícího obchodního hnutí. Slované byli nejprve pouze dodavateli zboží, pro které si zahraniční hosté přijížděli, a pak sami začali své zboží vozit na zahraniční trhy. Díky tomu Slované aktivně vstoupili do koloběhu obchodního života tehdejších národů a dobře poznali cesty a směry, po kterých a ve kterých byl obchodní život té doby viditelný. To vše udělalo ze Slovanů i přes odlehlost své země od kulturních center tehdejšího života aktivní účastníky a významnou osobnost života tehdejšího evropského a asijského lidstva.
Naše raná kronika zachovala živou a jasnou vzpomínku na roli, kterou Slované museli hrát v koloběhu tehdejšího života. A je zajímavé, že tato vzpomínka hovoří o cestách, které spojují zemi Slovanů s okolním světem. Kronika klade svůj popis na začátek příběhu o Slovanech a spěchá, aby zdůraznila společenství slovanské země a lidu se zeměmi a národy tehdy známého světa.
„Existovala cesta od Varjagů (švédské pobřeží Baltského moře) k Řekům a od Řeků podél Dněpru a vrchol Dněpru byl odtažen (vláčeli lodě po suchu) do Lovaty a podél Lovat napájelo velké jezero do Ilmenu, z něhož by Volchov vytékal a vléval do jezera Velké Nevo (Ladožskoje), a ústí tohoto jezera (řeka Něva) vstoupí do Varjažského moře (Baltského moře) a podél tohoto moře bude jít do Říma (to znamená do zemí západní Evropy) a z Říma přijít - ryu totéž do carského města a z carského města do Pontského moře (do Černého moře), řeka Dněpr proudit do něj. Protože Dněpr poteče z Okovského lesa a poteče na jih a Dvina poteče z téhož lesa, ale půjde na jih a vstoupí do Varjažského moře; z téhož lesa poteče Volha na východ a vlévá se do Varjažského moře; z téhož lesa poteče Volha na východ a vtéká do sedmdesáti ústí (ústí) do Khvaliského (Kaspického) moře.
Tak znal starověký ruský kronikář podrobně a přesně směry cest do těch vzdálených zemí, které jmenuje. Rozpoznání těchto směrů z oblasti Středního Dněpru trvalo mnoho staletí.
http://gifakt.ru/archives/index/rabotorgovlya-i-kastraciya-slavyan-v-srednie-veka/
( Zanechat komentář )

Tady článek v originálu.
https://lovelyman111.livejournal.com/29777.html

Nejprve k tématu Praha a obchod s otroky:
Důkazů je dost a to nejen na netu (články různého stupně odbornosti), ale i v písemné formě. Fuldské anály - ty mluví i o Václavovi a jeho "darech" pro Jindřicha Ptáčníka. Dále jsou ruské zdroje, bohaté se najdou i v Kyjevě (objasním proč).
K tématu patří i legenda o "indických mniších", která je s největší pravděpodobností smyšlenka - úplně stejně, jako "svaté město Praha".
Začnu obšírně:
Říše římská "padla" na nedostatek otroků. I toto je velmi známý fakt a souvisí s naším tématem. Otroci ale byli potřeba, protože ne-slovanský svět (můžeme klidně říci biblický) na nich stál a dosud stojí. Proto se honem rychle začaly používat skupiny římských křesťanů - jako náhončí - a židé jako distributoři (kvůli svým mnohaletým obchodním kontaktům).
Přes celou Evropu vedla ohromná otrokářská stezka - od východu na západ - a měla mnoho vedlejších větví. Stezka vedla z Kyjeva (v chazarské říši) přes Prahu až do Francie (dnešní názvy států). Stezka měla svou severní i jižní "přípojku". Ve Francii se otroci rozdělovali a mužští se kastrovali.
V Praze byla jakási křižovatka = spojovaly se tu stezky jižní i severní s tou hlavní - východozápadní. V Praze byl nejen veliký trh, ale také veškeré zázemí pro odpočinek trhovců ( a distributorů). Zde otrokářské karavany odpočívaly a to někdy i celý týden.
Praha nebyla městem českých knížat a nebylo zde nic, co by české (slovanské) vládce reprezentovalo. Byla tu jen posádka, která spravovala pořádek - prakticky v kupecké stanici. Nic jiného město nebylo a nepředstavovalo. Ve fuldských análech (snad) je zmínka o "špinavém městě při rozbahněných březích řeky". Knížata a prakticky vláda (družina) sídlila na Levém Hradci - nikoliv v Praze! Místu se vyhýbali jako místu špinavému a smradlavému. Takže -Praha byla odjakživa židovským městěm = židy založená a židy spravovaná.
K sv. Václavovi:
Byl svatý asi jako já nebo kdokoliv z nás. Tady potřebovala římská církev nějakého svatého (pro "motivaci" lidí) a jen využila příběh o "bratrovrahovi".
Václav byl totiž snad až po ramena v zadnici Jindřicha Ptáčníka. Neodsuzuju ho, protože "chodit v jeho botách" bych fakt nechtěla. Václav to dělal hlavně proto, aby slovanské rody na našem území přežily. Po dlouhých genocidních válkách chybělo mnoho mužů, mnoho rodových vesnic úplně zaniklo. Takže Václav se snažil být s Ptáčníkem zadobře. Čas od času tedy navštívil Prahu a na trhu koupil pár slovanských otroků (z Pomoří) a ty Ptáčníkovi posílal darem.
Je nutné připomenout, že v době Václavově už "lovišť na pohany" velmi ubývalo.
Podle několika zdrojů byl spor mezi Václavem a Boleslavem úplně v něčem jiném, než se oficiálně tvrdí. Spor byl jediný a to o starou víru. Jelikož Václav se snažil "přizpůsobit nové době", nevadily mu trhy se slovanskými příbuznými "pohanského" vyznání. Sám se už věnoval římskému "křesťanství", protože to bylo jedna ruka s franským vládnoucím rodem a prakticky řídilo tehdejší "západní" Evropu.
Kdežto Boleslav zatím "křesťanem" nebyl, protože měl jinou matku (Drahomíra nebyla matkou Václava) a taky jiné vychování. Boleslav bral bratrovo "vlezdoprdelkování" a odklon od staré víry jako urážku rodu a pohanu. Bral to jako slabost. Proto taky ten spor mezi nimi. Ale nebyl to spor jen mezi bratry - on to byl spor i mezi vladyky a vlastně vládou země. Málokdo s Václavem souhlasil - natož aby rozuměl tomu, proč to dělá. No a po té nešťastné události - údajně u kostela - se hodí připomenout, že Boleslav na vládu šel úplně jinak. Předně si ponechal poplatky z pražského trhu a také z celé kupecké stezky (a to nebylo vůbec málo). Do této doby šly všechny poplatky... hádejte kam... inu do Říma papežskému stolci. Nezmohli s Boleslavem nic... jen se jim vysmál a zajistil český stát vlastní měnou. K tomu všemu začal prodávat křesťany jako otroky - natruc papežskému stolci, který chytal "pohany" a prodával je. Boleslav nebyl přítelem "nových pořádků" - a ani on nechtěl sídlit v nějaké špinavé díře jménem Praha. V Praze zase jen přibyly posádky a státní správa - Boleslav si budoval své sídelní město na severu - v dnešní Mladé Boleslavi. Vykopávky cca 10-15 let staré toto potvrzují.
Znovu tedy vypíchnu: Praha byla židy založená a používaná jako kupecká stanice po několik staletí.