Najlepší

@rony povedal/-a:
Nieco podobne ako ova, ze jemu patri.

Dovolím si poznamenať, že prechýlenie priezviska žien v slovanských jazykoch určuje príslušnosť ženy k rodine (prirodzene) v ženskom "jazykovom" rode, a nie vlastnícky vzťah muža (manžela) k žene (manželke, dcére). Aj samotný (častý) dĺžen v prechýlení "-ová" to dokazuje. Keby bola niekoho (patrila niekomu), bola by -ova, napr. ficova (manželka) a nie Ficová (pani).

Takže správne by som si ťa dovolil opraviť (ak môžem), ... že k nemu patrí.

@Rusofil povedal/-a:

@rony povedal/-a:
Rusofil
resp p. Zaznobin absolutne sa stotoznujem s tym co si napisal. Je muzska rola a zenska rola a v tom prirovnani je to dobre znazornene. Snad by som doplnil ze zenu co sa tam pcha ku kormidlu tak jej treba umoznit nech si kormidluje svoju lodku vylozit ju. Sak zisti sama o com to je.
Lin s kompromismi opatrne. Ked niekto ustupi a ide scenar toho druheho tak to musi byt bezpodmienecne a ne obchod ze na buduce bude po mojom, To znamena ze stotoznil som sa s navrhom partnera a je to moj ciel ako keby som to navrhol ja. Skratka robim to co chcem ja aj ked je to navrh druheho. Inak cesta do pekla.

V dnešní době je ohromnou chybou, že děti jsou v mnoha případech vychovávány jen matkou, které i syny vychovávají po "žensky". Tedy, jak si představují, jak by se měl chovat ideální muž. Ale takový "po žensky" ideální muž, není ideálním mužem z pohledu mužské psychologie. Ztrácí to, co muže dělá mužem. Muži jsou po psychické stránce úplně jiný druh, než ženy. No a taková vychovatelka matka, neřekne svému synovi, že by měl mít svůj životní cíl, a jaký by měl být, protože u žen ty cíle nejsou stanovovány na dlouhou dobu, ale jsou průběžně korigovány. Zatím co u mužů je cíl striktně stanoven a není ochoten jej změnit.
Z toho pramení i názor Lin, která napsala "Protože je samozřejmé, že během plavby se zákonitě vyskytnou potíže a nutnost stanovení si dalších cílů. Muž by ale vždy měl ženu s těmito novými cíli seznámit. A ano - souhlasím, že on by měl mít poslední slovo, zda cíl přijmout nebo ne."

Potíže v "plavbě" neznamenají stanovení dalších cílů, ale jenom těžkosti při dosahování původního cíle! Prostě, pokud loď směřovala do Paříže, tak ten chlap bude mít cíl Paříž, i kdyby tam měl dojet přes Severní pól.

Aby byl můj příspěvek srozumitelnější, dám příklad mé ségry. Vystudovala VŠ a jejím cílem byla dobrá práce, jedno jaká a pak se vdát a mít děti. No a pak potkala JEHO.
Také VŠ, pracující v IT, založil akciovou společnost na výrobu IT programů, takže si žijí velice dobře. Zdálo by se žádný problém. Chyba lávky. Ségra se již od mala zajímá o design, architekturu a moc by si přála koupit nějakou zříceninu a tam se rochnit v cihlách, dřevěných trámech, kamení atd. Chtěla by vybudovat, nebo zrekonstruovat nějakou zajímavou stavbu. Bohužel její muž byl, je a bude kategoricky proti.
Již, když se brali, byla moje ségra jím upozorněna, že nikdy nebude vlastní dům, ale jen byt, protože on není ochoten se o dům starat.
Tak žijí v hezkém bytě, ale moje ségra má pocit jakéhosi nenaplnění a nerealizace svého snu. Stačilo by při výběru manžela zohlednit toto kritérium, ale ona ne, spoléhala na to, že jej přemluví. Přijeli k nám na chalupu, aby mu předvedla, jak je to krásné. Byl to chybný krok. Vadil mu hmyz, teplota venku, teplota uvnitř, až jsem si z něj dělal srandu, že pro život potřebuje laboratorní podmínky.
Myslím, že ségra měla nastoupit na jinou loď, s jiným kapitánem.
PS: tato nenaplněna touha mojí ségry se přetavila do její dcery, která vystudovala architekturu a pracuje jako architektka v Praze.

@kulich povedal/-a:
Nemyslím, že je to dobrý príklad, pretože žena nie je vo vzťahu len cestujúca (teda pokiaľ nie je zlatokopka...). Loď pláva vďaka súbornému snaženiu oboch. Stavať jedno nad druhé alebo jedného nad druhého je dualitný konflikt.

Žena není cestující, je bocmanem, cestujícími jsou děti. V jejím případě jde o výběr lodě s tím nejlepším kapitánem, který již má určen cíl v životě. Žena se k tomuto cíli připojuje, netvoří ho. Prostě, pokud ji chlap oznámí, že jeho cílem je v životě bavit se a nechce děti, tak rozumná dívka na jeho loď nenastoupí, pokud chce děti a rodinu.
Takže není to tak, jak to popisuješ. Už jenom z toho pohledu, že muž vytváří dlouhodobou strategii a žena se soustředí na krátkodobou taktiku. Základní nepochopení tandemu. Kormidlo musí být jen v jedněch rukou. Jinak do cíle nikdy nedoplují.
Jsou ale i lodě, kde je kapitánem "bludný Holanďan", tak i jejich život bude podle toho vypadat. Muž bez životního cíle není mužem, ale bludným Holanďanem.

Dovolím si zamíchat se do tohoto tématu.
Použiju Rusofilův příklad s loďkou a kapitánem - a že je na ženě, zda nastoupí a popluje touto lodí.
Spíš mi ale přijde, že se nechá žena "najmout" na tuto loď, protože cestující se jenom veze a nijak se nepodílí na funkčnosti lodi.
Pokud je tedy muž kapitánem, měl by zcela jasně formulovat předem = ještě před vyplutím - svůj cíl a své požadavky. Tedy - cíl aspoň ve formě "chci rodinu tradiční, chci tolik a tolik dětí, které budeme vychovávat v tom a tom duchu, výchova bude přísnější, od své ženy očekávám to a to, nejsem příznivcem bio, eko, lgbt a naopak jsem příznivce toho a toho způsobu života."
Nejsem si totiž jistá, zda je fér, aby žena nastupovala na loď, kde cíl zná jen kapitán.
A dnešní trend je takový, že muži nevědí... a to ještě před vyplutím.
Protože je samozřejmé, že během plavby se zákonitě vyskytnou potíže a nutnost stanovení si dalších cílů. Muž by ale vždy měl ženu s těmito novými cíli seznámit. A ano - souhlasím, že on by měl mít poslední slovo, zda cíl přijmout nebo ne. Ale žena by měla mít možnost vystoupit z lodi, pokud je ten nový cíl pro ni nepřijatelný. I to se stává...

A jako odpověď na úvodní Vladovu otázku:
Ve věci očkování = zda děti očkovat nebo ne - tam není možný žádný kompromis. Tam by měla proběhnout diskuse s argumentací = ve smyslu jak píše Kulich. A po vyčerpání všech argumentů by měl rozhodnout muž. Pro ženy to zní sice blbě - ale jinak se k řešení fakt nedojde. ALE - muž by měl převzít zodpovědnost za své rozhodnutí = pokud v budoucnu přinese toto rozhodnutí rodině problémy, měl by je aktivně řešit nebo aspoň pomáhat řešit a ne dělat mrtvého brouka.
A nakonec:
Kompromisy jsou v tandemu také, jsou jeho součástí. Jen musíme vědět, kde a kdy je použít.