Najlepší

3.6.23

LUBOMÍR VYLÍČIL: DALŠÍ BEZDĚTNÁ…

„Moldavsko je připraveno poskytnout své území ukrajinským ozbrojeným silám pro vojenské operace” prohlásila včera Maia Sandu, současná prezidentka Moldavské republiky. A je zajímavé, že tenhle, co do bezpečnostního dopadu asi nejdůležitější výstup z moldavského summitu Evropského politického společenství, přineslo jen málo zahraničních zpravodajských agentur. Z našich pak, podle očekávání, žádná…

Že se včera v Moldávii, na zámku u městečka Bulboaca, konal summit Evropského politického společenství, to do nás naše média cpala po celý den vrchem spodem. Podávajíce toto setkání hlav států a předsedů vlád ze 47 zemí s vrcholnými představiteli Evropské unie jako prst, výhrůžně vztyčený směrem k Rusku. Všude bylo plno snímků Zelenského, který se ve svém obvyklém, umolousaném, zeleném outfitu, věnoval činnosti tak říkajíc tradiční – žebrání o další zbraně, peníze a všestrannou podporu. Hazardérské prohlášení presidentky Sandu v tom hluku „jaksi zapadlo”.

Proč hazardérské? Podívejme se na Moldavskou republiku. Je to skutečně nevelký stát u hranice s Rumunskem, od něhož se v roce 1990 odtrhly ruskojazyčné oblasti na východním břehu řeky Dněstr a vytvořily tak zvanou Podněsterskou moldavskou socialistickou republiku s hlavním městem v Tiraspolu. Na jejím území je rozmístěno 380 ruských vojáků mezinárodních mírových sil, ale kromě nich také přes tisíc dalších příslušníků bývalé 14. armády. Ruská armáda tu v roce 2013 uskladnila okolo 20 000 tun vojenského materiálu.

A právě tyto vojáky a sklady měla zřejmě na mysli paní presidentka, když řekla: „Pokud bude ukrajinská armáda potřebovat, jsme připraveni dát jí právo vstoupit na naše území a vypořádat se se sklady, zbraněmi a personálem. Je to spojenecké gesto.” Tato její slova potvrzují i další nezávislé zdroje. Ať se na ně podíváme z kterékoli strany, nevypadá to na nic jiného, než na „pozvánku” k rozšíření Rusko – Ukrajinské války na území Moldavska. Státu, jehož je ta paní presidentkou…

Co to může být za člověka, který dobrovolně zve (cizí) válku do své vlastní země? Tak se na to podívejme. Maia Sandu, narozená 1972, je proevropskou političkou s takovým přímo ukázkovým až klasickým průběhem kariery, že by bylo škoda si jí nepovšimnout. Vystudovala ekonomii, pak se tak zvané mezinárodní vztahy na Akademii veřejné správy v Kišiněvě. Jako nadějný kádr byla vytipována ke studiu v USA. V roce 2010 absolvovala John F. Kennedy School of Government na Harvardově univerzitě. Poté přešla do bankovnictví. Od roku 2010 do roku 2012 pracovala jako poradkyně výkonného ředitele Světové banky ve Washingtonu, D.C.

Co vám to připomíná? Vystudování kecacích věd „o správě státu”, nalejvárna v USA, práce ve vysoce politické Světové bance… Není to podivuhodně podobné kariérám tolika nejvyšších evropských politiků, přelévajících se také tam a zpátky mezi Rotchildovými bankami a různými stupni managenmentu státu? A těch podobností bude ještě více.

Maia Sandu je také jednou z 52 hlav států a předsedů vlád, kteří se zúčastnili letošního ročníku Světového ekonomického fóra v Davosu. Kromě mnoha mezinárodních vůdců a podnikatelů, se tu setkala s Alexandrem Sorosem. Tedy se Sorosem mladším, synem magnáta George Sorose. Starý přijet nemohl, ale synek se prý dobře zaučuje. On také na své stránce Facebooku, podle rumunských zdrojů, zveřejnil fotografii, na které diskutuje s prezidentkou Moldavské republiky. Maia z toho byla tak nadšená, že prý hned po Světovém ekonomickém fóru navrhla, že by se Moldavská republika mohla vzdát neutrality, stanovené v ústavě a připojit se k vojenské alianci. Slovo NATO sice nevyslovila, ale bylo zjevné, o čem mluví.

Čí je to člověk, bylo jasné už dříve. Když svého času kandidovala na úřad premierky, bojovaly za ni všechny nevládky a všichni proevropští a lidskoprávní aktivisti v Moldávii jako lvi. No a její (před)poslední kousek? Koncem května měla paní presidentka tiskovou konferenci, na níž varovala před nebezpečím ruské propagandy a dezinformací v zemi a navrhla vytvoření nového vládního orgánu, který by této hrozbě čelil. Mělo by se to jmenovat “Patriot Center” a náplní činnosti tohoto orgánu by měla být koordinace a realizace státní strategii boje proti dezinformacím… Ano, už i k řece Dněstr dorazily noty.

Nepřipadá vám, že tenhle vzorec znáte? Mustr s bezdětným politikem, nejisté či poněkud zvláštní sexuální orientace (že Macron?), přelévajícím se mezi financemi, neziskem a státními strukturami, kterému je podivuhodně umetána cestička, jehož přešlapy a lapsy jsou usilovně zametány pod koberec… a on přitom škodí a škodí. Kudy chodí.

Podívejte se, jak podivuhodně se ona bezdětnost rozšířila ve vrcholovém managementu států EU – bývalá německá kancléřka Angela Merkelová, bývalá britská premiérka Theresa Mayová, bývalý šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker, předsedové vlád Itálie, Nizozemska, Švédska a Lucemburska, prezident Francie Emmanuel Macron a první ministryně Skotska Nicola Sturgeonová – nikdo z nich nemá vlastní děti. A proto jim možná na budoucnosti jejich zemí a evropského kontinentu až tak nesejde.

Jaký to má význam? Inu, jestliže jsou do význačných funkcí v Evropě hromadně a „nadproporčně” protlačovány osoby bezdětné, pak to asi má nějaký důvod. Třeba něco v naší plánované budoucnosti…

https://pravyprostor.net/?p=161272