Najlepší

Lin povedal/-a: o taky tak není, protože oni se nezměnili -změnil se náš pohled na ně. Prostě najednou možná vidíme to, co jsme dřív neviděli - najednou nás už nic nespojuje. To je běžná realita života, protože je obrovským štěstím mít celoživotního přítele (= někoho, kdo se v životě vyvíjí podobně jako já a tak máme stále mnoho styčných bodů).

Áno, je to veľké šťastie. Ja som prišla o väčšinu svojich známych, neboli tam urážky nič podobné, ale dali sa zaočkovať. Niektorí až 3x. Takto pred rokom všade covid certifikát do reštiky. To sa mi nechcelo chodiť, hádaťsa, či môžem nemôžem. Volala mi moja bývalá šéfka takto pred rokom na obed s kolegami (v podstate sme asi 4 na voľnej nohe, čo pre ňu stále robíme). No tak som jej povedala, že ja do reštiky nemôžem a ona čo sa nedám zaočkovať. a ja že čím? vakcínou, ktorá je proti mutácii, ktorá zúrila na sk pred rokom?

Covid téma zapadla špeciálnou vojenskou operáciou, takže teraz to už nik nerieši, ale stále je tam taká priepasť, proste sa musím strážiť, aby som nehovorila napr ako majú susedia problémy s vedľajšími účinkami. Potom sa rozhádala asi s troma známymi kvôli vojenskej operácii, tak to radšej sedím doma, ako baviť sa obrazne o počasí. X ľudí som z fb vyhodila, lebo mi chodili zdieľanie nejakých mienkotvorných plátkov typu smeti, aktuality o surových Rusov, ovlajockované profily modro-žlto.

Bavím so svojimi spolužiačkami, kolegov nemám, lebo som na voľnej nohe, a tak. Takže mi ostali hlavne tie zvieratká. Mám nejakých známych, s ktorými sa občas stretnem, alebo si zavoláme, aj keď viem, že majú iný názor, tak volím neutrálna téma. Ale nebaví ma to úprimne. Naučila som sa akceptovať, že keď chce byť niekto zaslepený, je to jeho voľba.

Nuž ale ako som si to nastavila v profile, budú nové priateľstvá, príležitosti, nové začiatky. Venujem sa sebe a deťom. To ma napĺňa. A keď budem menej na fóre, sa dopracujem sa tento rok aj k mgr titulu a môžem ísť učiť deti.

@constanze povedal/-a:
naucila jsem se mit hrosi kuzi a neutralni reakci na urazky tech, co se me snazi dehonestovat za jiny nazor. prestala jsem se stykat s lidmi, kteri mi brali energii a ja jsem citila, ze mi delaji zle.

Omluvám se, jestli to bude znít mentorsky. Nechci poučovat, jen se podělit.
Myslím si, že všichni jsme něčím takovým prošli - pokud jdeme aspoň trochu dobře. A obrázek Lavazzy to názorně doplňuje. A o co jde? O nic mimořádného a dokonce ani divného. Není potřeba se tím rmoutit. Jde jen o to, že umíš lépe rozlišovat - a tak lépe vidíš své přátele, kamarády. Kdo je kdo, na čem ten vztah stál. jestli je někdo schopný tě urážet, zesměšňovat, kritizovat... jen proto, že máš jiný názor na věci kolem sebe - tak fakt není kamarád a natož přítel. A nemá cenu s ním trávit čas., protože je to o trápení obou.
Ono to není nic o "lepší x horší", ale o tom, jak kdo chápe, jak je daleko, jestli máme společné "styčné body". V určitém čase jsme se každý jakoby ocitl na jiném místě - a proto se naše pohledy na realitu najednou nemůžou potkat, shodovat. Je to jako když se na výletě skupina nečekaně rozdělí - taky každý vidí a zažívá něco jiného. Není třeba se děsit, že mi jedna skupina "zmizela z očí" - protože mě "dojde" zákonitě jiná (nebo já dojdu ji). A není potřeba litovat, vyčítat si, cítit se zrazená. To taky tak není, protože oni se nezměnili -změnil se náš pohled na ně. Prostě najednou možná vidíme to, co jsme dřív neviděli - najednou nás už nic nespojuje. To je běžná realita života, protože je obrovským štěstím mít celoživotního přítele (= někoho, kdo se v životě vyvíjí podobně jako já a tak máme stále mnoho styčných bodů).