Najlepší

Čína jde do útoku, stěžují si v Rusku

 13.10.2023 

Namísto nahrazování dovozů se země stává víc závislá na dovozech z Číny. “Čínští partneři” likvidují poslední mamuty ruského strojírenského průmyslu…

Článek ruských novin Moskevskij komsomolec (MK) se velmi kriticky věnoval problémům ruského civilního průmyslu, který dnes tvoří především výroba zemědělských strojů a speciálních strojů či potravinářských zařízení. Šéfové podniků jsou dnes mírně řečeno šokováni tím, co se děje. Na jedné straně (z televize a státních médií) zaznívají vítězné řeči o tom, že „sankce nás posilují“ a na druhé straně (z vlády a centrální banky) se hovoří o zvýšení úrokové sazby, snížení státní podpory v rámci dotačního programu a o otevřeném trhu pro „čínské partnery“. Pod rouškou nahrazování dovozu se dostáváme do ještě větší dovozní závislosti, napsaly noviny.

Zejména malé ruské závody se dnes ocitají v patové situaci. Číňané se mohou spolehnout na státní podporu, ale také na přijetí ze strany ruských úřadů. Rusko by mohlo chránit svůj domácí trh cly, technickou regulací, snížením dalších cel a daní pro vlastní výrobce. Nedělá to. Proč? To nikdo neví. Má snad Rusko “morální závazky” vůči čínským komunistům, píše dále MK.

Ruský mnohonárodní lid, který je z ústavy nositel suverenity a jediný zdroj moci, si zřídka vzpomene na svou hlavní povinnost – kontrolovat ty, kteří za něj spravují stát i na to, že byrokracie se málo soustředí na svého hlavního zaměstnavatele a namísto toho se věnuje moci pro moc.

Akcionář ruské společnosti Elecgidroagregat Anton Sitnikov mluví o chybějící strategii rozvoje ruského strojírenství: „Můžete hledat na internetu, jak chcete, ale nenarazíte na to, co přesně chceme vyrábět v příštích pěti nebo deseti letech. Nevíme, jaký model rypadla nebo buldozeru budeme vyrábět. Ale možná budeme potřebovat nové nástroje, nové vybavení, možná budeme muset někde objednat odlitky, ale o tom nikdo nic neví.“

Ruští průmyslníci se ptají, proč zemi chybí strategie pro rozvoj strojírenství? V souvislosti se stále zmenšujícím se civilním průmyslem degraduje také vojenské strojírenství. Lze si toho podle novin všimnout v případě situace ve výrobě bojových dronů nebo kosmických lodí pro armádu. Jenže příběh „všechno si koupíme“ už dávno nefunguje. Francie neprodala Rusku vrtulníkové lodě Mistral, připomíná. Po roce 2014 si ještě bylo možné koupit luxusní jachty, píše dále ironicky MK, ale nikoliv už výsadkové lodě…

Konspirační teorie tvrdí, že existuje „mazaný plán“ pro výrobu strojů, který se ale záměrně nezveřejňuje a je skrytý v útrobách státní správy, aby o něm nevěděl nepřítel a nemohl zabránit jeho realizaci. Je tu ale i psychologická verze, která je jako vysvětlení přesvědčivější. Pokud vedení nemá plán pro rozvoj ruského průmyslu na následujících pět až deset let, pak asi nevěří v budoucnost Ruska?

Základem ekonomické nezávislosti každé vyspělé země je strojní výroba, tvrdí MK. Proč stojí před Státní Dumou a Radou federace „výstava“ úspěchů zahraničního automobilového průmyslu? To je projevem “technologické okupace”. Přesunout poslance z mercedesů do moskvičů ale nepomůže. Ledaže by návrat k láptím a ke galoším probudil historickou paměť a vzpomínky na doby, kdy byly hřebíky domácí výroby a lidé zodpovědní, píše list v závěru.

https://casopisargument.cz/?p=53241

Fórum v Pekingu jasně ukázalo, jak se změnil svět za poslední rok. Důležité věci a důležitá jednání se už neodehrávají v Evropě či USA nebo na těch jejich "géčkách". Odehrávají se v Číně nebo Rusku. Zde se řeší všechny důležité otázky života zemí ve světě. Všímají si toho už i "západní masmédia".

Třeba Bloomberg tvrdí (pozdě - ale přece), že "západ je znepokojen sbližováním Ruska a Číny". Chce se mi k tomu říct - to brzy. Ale i když jsou v článku dedukované příčiny a následky dost zcestné a mimo, jedno jim neuniklo = že se nová světová pravidla vytvářejí úplně někde jinde, než v USA čekali.

Noviny NY Times si zase všímají srovnání cesty Bidena do Tel Avivu a Putina do Pekingu a to jako jakéhosi "měřítka moci a autority". Ta Bidenova vyznívá dost trapně - zvláště když nemohl uskutečnit setkání s palestinskou samosprávou. Takže přijel, poobjímal se s izraelskými děvčaty a Bendžím - a odjel domů, aniž by nějak politicky prospěl USA nebo Izraeli. Putin - oproti němu - uskutečnil mnoho důležitých setkání a jednání a když nic jiného, utvrdil svět, že s Čínou pojí Rusko spojenectví v mnoha oblastech. Noviny si všímají rozdílů mezi těmito dvěma "světy" - rozdílů čím dál viditelnějších. USA vyjádřily nehynoucí lásku a podporu Izraeli a uznávají jeho "právo na tvrdou obranu". Kdežto ten druhý, !východní svět" v čele s Ruskem a Čínou sice vyjádřil podporu a soustrast Izraeli, ale zároveň neodsoudil Hamás. K tomu ještě vyzvali k "chladné hlavě a diplomatickému řešení", protože Izrael není tak úplně bez viny a útok Hamásu není překvapivý a "z ničeho nic". Oba státy napomenuly Izrael za odříznutí Gazy od vody a elektřiny.

Do třetice analytik Brian Berletic (z USA) pro videozprávy.

Uvedl, že Čína a Rusko prakticky napravují ve světě škody, způsobené politikou USA. Tam, kde USA ničí a shazují tuny bomb - tam Čína a Rusko budují a snaží se postavit zdecimované země na nohy. A USA se jim nemůžou rovnat a ani jim konkurovat. Ony už jen škodí...

"To je důvod, proč když USA říkají, že budou soutěžit s iniciativou Belt and Road, jak jsem řekl, není to o konkurenci. Mají na mysli, že znovu otráví lidi nenávistí k Číně prostřednictvím lží, financováním aktivistů a opozičních skupin, aby se jí postavili, nebo dokonce fyzickým ničením infrastruktury."

https://russian.rt.com/inotv/2023-10-18/Amerikanskij-ekspert-Rossiya-i-Kitaj

@Lin

No jo tak jedná se o Izrael...to musí Slovanské rozbroje stranou. Média však svoji hyperaktivitou Izraeli jen ublíží, stejně jako v případě Ukrajiny.

Zajimavá je tendence OSN, která je proti Izraelská - komise OSN se nechala slyšet, že nepřiměřené údery na Gazu jsou vojenským zločinem - což jsou, jelikož Izrael se skutečně chová jako prase.

Co se týče pozemní operace - bojová aktivita ve velmi husté panelové zástavbě a velmi rozsáhlou sítí tunelů. Na toto se nedá blitzkrieg aplikovat a jediný smysl to může mít v zabrání dostatečného území Gazy, vyčištění od Palestinců a vytvoření něčeho jako nárazníkové zóny.

Muslimské krajiny OPEC jistě nenechá počínání Izraele a podpůrná aktivity USA chladnými. USA si budou muset zřejmě rozmyslet, zda budou podporovat Izrael (či se vůbec vyskytovat na blízkém východě), přičemž pojedou na své vlastní krátkodobé strategické ropné rezervy, nebo se budou držet zpátky a podpora bude spíš jen PR efekt. Toto bude velmi obtížné, protože stejně tak aktivně jak bylo vyžadováno omezení podpory ukrajiny, tak s ještě větší vervou bude vyžadována neomezená podpora Izraele - což se může USA (nejen jim) vracet v dalším omezování těžby OPEC.

Ale představa, že bude mít Izrael jen omezenou podporu, musí být pro americké i světové sionistické lobby něco nemyslitelného.

No a jak bude stoupat cena ropy, ekonomiku to asi nepotěší - pokud nejsme zrovna strana, která ropu těží a nebo má nadstandartní vztahy s takovou zemí...

Izrael nie je iba krajinou 8 miliónov jeho obyvateľov. Za svoj virtuálny domov ho považujú milióny osôb po celom svete. Projekt Izraez bol dlhodibo plánovaný najvplyvnejšími a najbohatšími klanmi sveta, kvôli nemu boli o.i. počas druhej svetovej vojny vyvraždené milióny ľudí. Kontrolné otázky len z nedávnej minulosti: Mohol vzniknúť Izrael bez druhej svetovej vojny? Bez holokaustu? Bez po vojne USA dodnes obsadeného Nemecka? 

Izrael bez podpory USA - ale koho vnímame ako "USA"? Pretože sionistická lobby v USA sú USA - čo sa týka riadenia, ideológie i hospodárstva. Obrazne, všetky krajiny, v ktorých sa pred časom objavili vysvietené izraelské vlajky by sa dali nazvať okupovanými teritóriami. Tu sa rozdeľovanie sfér podľa geografických hraníc štátov už dávno skončilo. 

Izrael bez podpory USA je oxymoron. Obidva štáty, "zeme zasľúbené", vznikli na rovnakom základe, založili ich tie isté sily a ich vedeniu (vládam) je spoločná arogancia, pocit nadradenosti, vyvolenosti a potreba diktovať zvyšku sveta svoje "hodnoty". Prinášať tzv. civilizáciu.

Vnútorné boje medzi jednotlivými klanmi síce prebiehajú, ale všetky sú v rámci dlhodobého globalizačného projektu prostriedkom k dosiahnutiu cieľa. Riadiace centrá sa presúvajú, ideológie pre ovládanie ľudstva sa menia a modernizujú, ale to vôbec neznamená zmenu plánu. 

Izrael nie je predĺženou rukou USA na Blízkom východe. Obidva štáty sú chápadlami tej istej chobotnice.