Najlepší

Britští doktoři na dětech prováděli pokusy s infikovanou krví

19. 4. 24

Britští doktoři v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století infikovali více než 30 tisíc lidí virem HIV a žloutenkou typu C prostřednictvím krevních produktů z infikované krve. Dosud se tvrdilo, že krev, o které se vědělo, že je riziková, byla používána nouzově kvůli nedostatku jiné krve. Nové vyšetřování ovšem odhalilo, že někteří doktoři produkty z infikované krve na dětech záměrně testovali, a to bez vědomí rodičů.

Demonstranti požadující spravedlnost pro oběti skandálu s infikovanou krví

--

Závěry vyšetřování probíhajícího od roku 2019 budou oficiálně zveřejněny 20. května. Dokumenty nashromážděné vyšetřovateli, které se dostaly do rukou reportérům BBC, ovšem odhalují tajný svět nebezpečných klinických pokusů, v němž dávali doktoři přednost výzkumu před potřebami a bezpečím svých pacientů.

Tyto pokusy probíhaly 15 let a vedly k nakažení stovek lidí virem HIV a žloutenkou typu C. Testů se účastnily děti s poruchami srážlivosti krve, přičemž jejich rodiny k účasti často nedaly souhlas. Většina dětí, jež se testů zúčastnily, je již po smrti.

Dokumenty také ukazují, že doktoři v hemofilických střediscích po celé zemi používali riskantní krevní produkty, ačkoliv se vědělo, že jsou pravděpodobně infikované. Velká Británie měla totiž v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století nedostatek krevních produktů, a dovážela je proto z USA.

Tam byli jako dárci plazmy používáni vězni a drogově závislí, často nakažení potenciálně smrtelnými viry. Ve středu skandálu je obzvlášť produkt Faktor VIII, který byl považován za velmi efektivní v zastavování krvácení, ale o tom, že je infikován viry, se mezi doktory též vědělo.

Pokusní králíci

Jedním z pacientů vystavených doktory nákaze je dnes dvaačtyřicetiletý Luke O’Shea-Phillips. Má mírnou formu hemofilie, což znamená, že se mu snáz dělají podlitiny a také snáz krvácí. Ve třech letech byl hospitalizován kvůli malé rance v puse. Během léčby v nemocnici v centru Londýna se nakazil žloutenkou typu C.

Dokumenty, jež se dostaly do rukou BBC, naznačují, že mu doktor Samuel Machin podal infikovaný krevní produkt záměrně, aby mohl být zařazen do klinického testování. Chtěl totiž zjistit, jak vysoká je pravděpodobnost nákazy pacientů novou verzí tepelně ošetřeného Faktoru VIII.

To dokazuje dopis od Machina adresovaný dalšímu expertovi na hemofilii Peteru Kernoffovi, který se dostal do rukou vyšetřovatelů. Píše se v něm o léčbě Lukea a ještě jednoho chlapce. „Doufám, že budou vhodní pro vaše testování tepelného ošetření,“ stojí v dopise.

Kernoff o několik měsíců dříve žádal své kolegy, aby pro něj identifikovali vhodné pacienty, kteří dříve žádnou podobnou léčbou neprošli. Říkalo se jim „panenští hemofilici“, což je termín napsaný do Lukeových zdravotnických záznamů doktorem Machinem.

„Byl jsem pokusným králíkem v klinických pokusech, které mě mohly zabít,“ řekl Luke BBC k novým zjištěním. „Neexistuje jiné vysvětlení – mou léčbu změnili, abych mohl být zařazen ke klinickým pokusům. Tato změna v medikaci mi způsobila smrtelnou chorobu, a stejně to mé matce nikdy neřekli.“

„Pro svět vědy bylo to, že jsem panenským hemofilikem, obrovskou výhodou. Byl jsem čistá Petriho miska,“ dodal.

V následujících letech Luke podstoupil mnoho krevních testů. Doktoři tvrdili, že jej jen monitorují, a jeho matka jim za to byla vděčná. Nakonec v roce 1987 Kernoff a Machin došli k závěru, že tepelné ošetření snižuje riziko nákazy žloutenkou typu C „jen málo nebo vůbec“.

Že má žloutenku, mu ani neřekli

Oba jsou již po smrti, ale Machin ještě za svého života předal důkazy o pokusech vyšetřovatelům. Popřel však, že by Lukeova matka o testech nevěděla. „Toto by určitě bylo probráno s matkou, i když standardy souhlasu se v osmdesátých letech od těch dnešních značně lišily,“ uvedl.

Lukeova matka Shelagh ovšem vyšetřovatelům sdělila, že jí doktoři o pokusech „absolutně neřekli“. „S nevinným a tříapůlletým dítětem bych něco takového ani nezvažovala. Nikdy bych nedovolila, aby se mé dítě stalo součástí pokusů – nikdy,“ řekla.

Z dokumentů také vyplývá, že doktoři zjistili, že má Luke žloutenku, už v roce 1993, ale neřekli mu to až do roku 1997. Zápis v záznamech o pozitivním testu na tuto chorobu říká: „Neprobráno s pacientem nebo rodinou.“ Luke se naštěstí následně dokázal úspěšnou léčbou nákazy zbavit.

Pokusy na postižených

Další odhalený případ pokusů na dětech se odehrál ve škole pro postižené v Altonu v Hampshiru. Tu navštěvovalo velké množství hemofiliků, a měla tak specializovanou jednotku, jež měla zaručit, že chlapce s krvácením bude možné rychle ošetřit, aby se vrátili do hodiny.

Tamní doktor Anthony Aronstam, který je též již po smrti, využil svou „zásobu“ chlapců k rozsáhlým pokusům. V jedné sérii experimentů se například snažil zjistit, zda by se mu podařilo snížit častost krvácení administrací troj- až čtyřnásobného množství Faktoru VIII. Této metodě se říká profylaxe a zahrnovala opakované injekce kontaminovaného produktu a následné krevní testy.

Vysoké množství infikovaných krevních produktů bylo chlapcům podáno bez souhlasu od nich nebo od jejich rodičů. Pokud na injekci nedorazili, byli potrestáni. Ze 122 chlapců, kteří školu Treloar College mezi lety 1974 a 1987 navštěvovali, jich do dnešního dne 75 zemřelo buď kvůli HIV, nebo na žloutenku typu C.

„Ačkoliv věděli, že je ten produkt prošpikovaný žloutenkou, tak rozjeli pokusy, jež vyžadovaly, abychom toho dostali mnohem víc, než bylo nutné,“ řekla jedna z obětí Aronstamových pokusů Gary Webster.

„Zacházeli s námi jako s laboratorními krysami. Za celou dekádu, co jsme byli ve škole, nás zařadili do řady studií,“ dodal Ade Goodyear, jenž školu navštěvoval v osmdesátých letech.

Možná ještě kontroverznější než podávání nadměrného množství látky jsou Aronstamovy pokusy s placebo efektem. Některým z chlapců místo Faktoru VIII podal jen solný roztok. „Když si myslíte, že jste dostali léčivý přípravek, změníte i své chování,“ vysvětlil Gary. „Víc běháte. Při fotbale hrajete tvrději. Jako hemofilik si chvíli připadáte nepřemožitelný. S placebem ale změnou chování jen riskujete život.“

„Očekáváme publikaci výsledků vyšetřování skandálu s infikovanou krví, které snad našim bývalým žákům poskytnou odpovědi, na něž čekají,“ vyjádřila se ke zjištěním škola.

Priznanie v MSM - ovplyvňovanie počasia:

K záplavám si Emiráty možná přispěly samy. „Očkovaly“ oblaka

18. 4.24

Spojené arabské emiráty (SAE) zasáhl liják biblických rozměrů. Silnice se změnily v řeky, vyprahlá poušť pocítila, jak zničující mohou být záplavy. Tisíce cestujících uvízly na dubajském letišti. Na ulicích zůstali lidé uvězněni ve svých autech. K nejhorší bouři za posledních 75 let možná přispěli sami šejkové, protože od roku 2021 si „vyrábějí déšť“. Klimatologové ale tvrdí, že silné srážky oblast pravidelně zasahují a budou stále častější a intenzivnější.

Spojené arabské emiráty experimentují s počasím od začátku nového tisíciletí. Zejména metoda „očkování mraků“ se používá opakovaně, upozornil deník Bild.

Národní meteorologické centrum (NCM) přiznalo, že v neděli a v pondělí nasadil k hrátkám s počasím skutečně letadla. V úterý pak zřejmě obloha odpověděla po svém.

Když se přidá kapka ke kapce

Při „očkování“ mraků se do oblak rozprašuje letadly či drony jodid stříbrný. Nerozpustná sůl přitahuje nejjemnější částečky vody ve vzduchu. Tím se zrnka soli stávají těžšími a těžšími, dokud nenasbírají tolik vody, že vznikne dešťová kapka. A je pak tak těžká, že padá na zem jako srážky. Tento proces napodobuje přirozený vznik deště.

Podle profesora Maartena Ambauma, meteorologa z univerzity v britském Readingu, který na projektu dříve pracoval, si už v roce 2021 Emiráty „vyčarovaly“ dostatek mraků, z nichž by mohlo pršet. Teď se zapřísahává, že s potopou těchto dnů nemá nic společného.

A nejsou to „jen“ klimatické změny?

Ani není jisté, do jaké míry v SAE současné záplavy skutečně rozproudilo zmíněné „očkování“.

„Tato část světa se vyznačuje dlouhými obdobími bez deště a poté nepravidelnými, silnými srážkami, ale i tak se jednalo o velmi vzácné srážky,“ konstatoval Ambaum podle serveru zpravodajské stanice BBC.

Zatím není možné přesně určit, jakou roli sehrála u daných záplav změna klimatu. To vyžaduje úplnou vědeckou analýzu přírodních a lidských faktorů, která může trvat několik měsíců. Rekordní srážky však podle odborníků odpovídají tomu, jak se klima mění.

Jednoduše řečeno: teplejší vzduch pojme více vlhkosti – asi o sedm procent navíc na každý stupeň Celsia –, což může opět zvýšit intenzitu deště.

„Intenzita deště byla rekordní, to ano, ale je to v souladu s oteplujícím se podnebím, s větším množstvím vlhkosti,“ vysvětlil britský klimatolog Richard Allan s tím, že to vše obecně způsobuje, že silné srážky a související záplavy jsou postupně silnější.

Nedávná studie navíc naznačila, že roční úhrn srážek by se mohl do konce století na většině území SAE zvýšit až o 30 procent, jelikož svět se bude nadále oteplovat.

„Pokud lidé budou i nadále spalovat ropu, plyn a uhlí, klima se bude nadále oteplovat, srážky budou i nadále intenzivnější a lidé budou i nadále umírat při povodních,“ řekla poměrně tvrdě klimatická vědkyně Friederike Ottová působící na Imperial College London.

Větru a dešti zkoušejí poroučet i Čína a Rusko

S počasím si pohrávají zejména Rusové a Číňané. V roce 2008 použil Peking „naočkování“ mraků, aby odvrátil případnou bouřku při zahájení olympijských her – prostě se mělo rozpršet dříve.

Rusové každoročně „očkují“ mraky, aby jim na přehlídku vítězství 9. května v Moskvě vyšla modrá obloha. Ne vždy s úspěchem.

V Německu se mraky „očkují“, aby ochránily zemědělství před krupobitím, zejména na jihu.

San Diego 1916: Obchodník s deštěm

Už v lednu roku 1916 nabídl své služby městské radě v kalifornském San Diegu Charles Hattfield, který tvrdil, že za 10 tisíc dolarů město a jeho okolí zbaví katastrofálního sucha. Sám sebe skromně nazýval „urychlovačem vlhkosti“.

K obloze tehdy z věže, kterou postavil s mladším bratrem, vypustil „zaklínadlo“, tj. směs chemikálií. A skutečně, 6. ledna začalo pršet. Prudký liják s přestávkami však trval téměř celý měsíc, připomněl list The Los Angeles Times.

Katastrofální sucho v San Diegu se tak Hattfieldovi možná podařilo zahnat. Na druhé straně ale přišly katastrofální záplavy. Protrhla se při nich hráz jednoho z městských rezervoárů na vodu, přičemž škody byly vyčísleny na tehdy závratných 3,5 milionu dolarů. V důsledku záplav navíc zahynulo více než 20 osob.

V obavách z lynče tento „vyvolávač deště“ opustil město. Když vody opadly, Hatfield se vrátil a podal žalobu. Soudní spory se v podstatě bezvýsledně táhly roky.

Vznikla každopádně legenda o „obchodníkovi s deštěm“ a doteď se vedou debaty, zda šlo o podvodníka či jen člověka s hlubokými znalostmi meteorologie, který si zkrátka byl jistý, že nějaké deště přijdou tak jako tak. Anebo jestli se mu to fakt povedlo, avšak trošku se to „zvrtlo“.

Na jedné straně se obecně objevují varování před zásahy do složitého systému, kterému ještě plně nerozumíme. Například v roce 2009 vyvolalo „očkování“ mraků v Číně sněhovou bouři, která tvrdě zasáhla hlavní město.

Za druhé, zatím není k dispozici žádný spolehlivý vědecký důkaz, že postup stoprocentně funguje. Některá „očkování“ mraků jsou neúspěšná a v jiných případech mohlo pršet přirozeně.