Najlepší

Brazília schválila návrh zákona obmedzujúceho práva domorodcov na pôdu

Brazília 28. septembra (TASR) - Brazílsky Senát v stredu schválil návrh zákona, ktorý obmedzuje práva pôvodných obyvateľov na pozemky svojich predkov. Stalo sa tak napriek nedávnemu rozhodnutiu Najvyššieho súdu, ktorý snahy tohto druhu vyhlásil za protiústavné.

Ako vo svojej správe vysvetľuje agentúra AFP, jadrom sporu je "argument o časovom rámci". Na základe tejto tézy sa uznávajú práva pôvodných obyvateľov len na tie územia, kde ich predkovia žili alebo si ich nárokovali v roku 1988, keď bola ratifikovaná súčasná ústava brazílskej federácie.

Pôvodní obyvatelia však namietajú, že na niektorých z území, ktoré sú predmetom sporu, v roku 1988 nemohli žiť, pretože z nich boli z úradnej moci vyhnaní - napr. aj počas vojenskej diktatúry, ktorá vládla Brazílii od 60. do 80. rokov 20. storočia.

Najvyšší súd sa so stanoviskom pôvodných obyvateľov stotožnil a zákon, ktorý argumentuje časovým rámcom, označil za protiústavný.

Horná komora brazílskeho parlamentu ho však v stredu pomerom hlasov 43 k 21 odobrila.

Ide o návrh zákona, ktorý v roku 2022 schválila Poslanecká snemovňa a ktorý obhajuje vplyvná brazílska agropodnikateľská lobby.

Podľa agentúry AFP toto hlasovanie v Senáte svedčí o konflikte medzi zákonodarnou mocou a Najvyšším súdom, ktorý jeho odporcovia pravidelne kritizujú za údajné zasahovanie do "legislatívnych" záležitostí.

Predseda Senátu Rodrigo Pacheco však tvrdenia o konflikte medzi parlamentom a Najvyšším súdom rozhodne odmietol.

Fakt, že Najvyšší súd vyhlásil tézu o časovom rámci za protiústavnú, je - podľa AFP - zlomovým bodom v búrlivých diskusiách o práve pôvodných obyvateľov Brazílie na pôdu ich predkov a má aj dôsledky pre ochranu životného prostredia.

Zo záverov početných vedeckých štúdií totiž vyplýva, že chránené pôvodné rezervácie sú jedným z najlepších spôsobov, ako bojovať proti odlesňovaniu a spolu s ním aj proti klimatickým zmenám.

24.10.23

Zelenskému končí prezidentský mandát. Čeká ho těžké rozhodnutí

Za normálních okolností by se na Ukrajině na jaře 2024 konaly prezidentské volby. Pro Zelenského to znamená nepříjemné dilema - válečné volby jsou téměř nemyslitelné, ale ani setrvání ve funkci bez nich není bez rizik.

Konání prezidentských voleb na Ukrajině ve standardním termínu v březnu 2024 překáží celá řada problémů spojených s válkou, jejíž konec je v nedohlednu.

Prezident Volodomyr Zelenskyj je přesto nevyloučil a uvedl, že například s pomocí EU a USA, které by zaštítily jejich transparentnost, jsou volby možné, přestože by jejich konání bylo mimořádně náročné.

Ukrajinský prezident je totiž v zapeklité situaci. Volby jsou pro něj na jednu stranu logistickou noční můrou i osobním rizikem. Jeho moc ale může paradoxně ohrozit právě i to, že bude pokračovat ve vládnutí bez nich.

Nepravděpodobné, ale možné

Analytici se shodují, že pravděpodobnější variantou vývoje je pokračování v prodlužování válečného stavu a odložení voleb.

Vzhledem k tomu, že válka do jara nejspíš neskončí, není pravděpodobné, že na Ukrajině dojde ke zrušení válečného stavu. Po úpravě volebního zákona by ale i přesto mohly být volby uskutečnitelné.

Momentálně to podle podle analytika Igora Popova z think tanku Ukrainian Institute for the Future na Ukrajině vypadá tak, že volby „nikdo nechce“.

„Lidé chápou, že by to bylo problematické. Podle průzkumů je proti volbám většina veřejnosti, připravená na to není ani opozice a jasně se na odložení voleb shoduje i odborná komunita. Vznikla proti tomu dokonce petice respektovaných nevládních organizací, v níž proti konání voleb za války vystoupila stovka expertů,“ řekl Popov Seznam Zprávám.

S nadsázkou dodal, že jediný, kdo chce válečné volby na Ukrajině, je americký senátor Lindsey Graham, který Zelenského ke konání voleb vyzval, a Kreml.

Odložení voleb je pravděpodobnější variantou i podle Ruslana Bortnika, politologa a ředitele Ukrajinského institutu politiky. Politické faktory, které hrají proti volbám, jsou totiž podle něj jednoduše o hodně silnější než tlaky, které působí na vládu, aby usilovala o uskutečnění voleb v řádném termínu.

Za nepravděpodobné konání voleb, do té doby, než skončí válečný stav, označila v nedávno publikovaném rozhovoru Seznam Zpráv i analytička Orysia Lutsevych z britského think tanku Chatham House.

Popov a Bortnik se nicméně shodují, že ani jedna varianta pro Zelenského není dobrá. Ukrajinský prezident si musí vybírat menší zlo, což ostatně může být i důvodem, proč s definitivním stanoviskem ohledně voleb otálí.

Logistická noční můra

Nejzřejmější důvod, proč jsou válečné volby na Ukrajině problematické, je logistický.

Na to ostatně upozorňuje i Zelenskyj, který zmínil například překážku v podobě nemožnosti zajištění možnosti hlasovat pro Ukrajince žijící na území okupovaném Ruskem, zajištění bezpečnosti celého procesu a jeho finanční náročnosti.

Problémů je ale mnohem víc.

Složité by bylo například i zajištění hlasování pro vojáky bojující na frontě a také uprchlíků v zahraničí. „Při volbách v roce 2019 v zahraničí na diplomatických úřadech Ukrajiny po celém světě volilo 50 tisíc lidí. Teď jich jsou po Evropě rozprchnuté miliony,“ upozornil Popov.

Znamená to podle něj, že pokud by Ukrajina nechtěla právo na volby těmto lidem upřít, musela by přejít ke korespondenčním či online volbám, což je podle něj na Ukrajině vnímáno jako kontroverzní způsob voleb a vystupuje proti tomu i opozice.

„Neumím si představit, že by nám bylo v evropských státech, a třeba i u vás v České republice, povoleno otevřít řekněme sto volebních místností po celé zemi. Kdo by převzal odpovědnost za veškeré bezpečnostní a organizační problémy?“ vylíčil Popov nereálnost standardního procesu voleb v zahraničí.

Bortnik připomněl, že dalším silným faktorem proti konání voleb jsou obavy z ruských pokusů o jejich narušení nejen fyzickými útoky, ale i informační válkou. Zelenského podle Bortnika nicméně od podpory k vypsání voleb ve standardním termínu mohou odrazovat i čistě osobní politické motivace.

Volbami by podle Bortnika Zelenskyj v první řadě riskoval prohru, která sice hrozí spíš v parlamentních volbách. I na ty by ale v případě, že by se volil prezident, muselo dojít. Jejich řádný termín je totiž dokonce už letos v říjnu.

Dalším důvodem, proč by volby pro Zelenského nemusely být dobré, je podle Bortnika nutná úprava zákonů, která by Zelenského vládě sebrala možnost kontrolovat mediální a politické aktivity v zemi.

Proč Zelenskyj volby ještě neodpískal?

Proč tedy Zelenskyj říká, že možnost konání voleb je otevřená? A proč by je mohl chtít na jaře opravdu uskutečnit?

Z části může jít podle Bortnika čistě o snahu ventilovat závazek k demokracii. „Zelenskyj neuzurpuje moc, není autoritářský lídr a je připraven jít do voleb hned, jak to podmínky umožní. V situaci, kdy už máme zrušené parlamentní volby a vládní úředníci mluví o nemožnosti uspořádat volby před koncem války, je něco takového důležité,“ řekl politolog. Zelenskyj podle něj svými výroky krotí i všechny, kdo volají po potřebě konání voleb.

Kromě toho podle Bortnika udržování možnosti konání voleb na jaře 2024 dává Zelenského týmu ideální příležitost pro pozorování reakcí ukrajinské opozice. „Pečlivě sledují, kdo se na volby připravuje a jak, kdo je sponzoruje, jaká média je podporují a tak dále,“ řekl.

Parlamentní krize?

Hlavní motivací k podniknutí kroků pro uskutečnění voleb je pro Zelenského samozřejmě šance na vítězství, které by mu přineslo novou kredibilitu a ulevilo od případných nařčení z autoritářství a podle Bortnika dopřálo i „volné ruce“ v případě, že by se v budoucnu rozhodl učinit nějaké u veřejnosti nepopulární kroky.

„Na jedné straně Zelenskyj nechce pořádat špatné volby. Na straně druhé nechce, aby došlo k politické krizi kvůli tomu, že třeba vyšší počet poslanců začne zpochybňovat legitimitu jeho mandátu,“ upozornil na stejný problém Popov.

„V naší ústavě stojí, že parlament i prezident se volí na pět let. Pokud parlament dokončí pětiletou lhůtu v době, kdy platí válečný stav, lhůta se automaticky prodlužuje. U prezidenta to ale v ústavě takto striktně napsané nemáme,“ řekl Popov.

Toto legislativní vakuum a otázka legitimity Zelenského setrvání ve funkci i po skončení pětiletého mandátu podle Popova zatím není předmětem veřejné diskuze. Není ale vyloučené, že by někdo z opozice v budoucnu „mohl hrát tuto kartu“, což by mohlo skončit až sporem u ústavního soudu nebo rovnou parlamentní krizí.

Jasné rivaly zatím Zelenskyj nemá

Průzkumy ukazují, že Zelenského popularita po ruské invazi významně vzrostla a ještě na začátku tohoto roku jeho počínání schvalovalo nebo „víceméně“ schvalovalo přes 90 % ukrajinské populace.

Popov i Bortnik nicméně upozorňují, že výpovědní hodnota těchto průzkumů pro případné volby nemusí být vysoká. Hodně lidí podle Popova během války politické ratingy nechce vůbec řešit a politiku odkládá až na období po válce, Bortnik zase upozorňuje na to, že procento z populace, které podle průzkumů důvěřuje prezidentovi, se může výrazně lišit od toho, kolik lidí by ho případně bylo ochotno volit.

Podle Popova je Zelenskyj přesto nejpopulárnější politik. Druhou nejpopulárnější osobou, která by teoreticky mohla být Zelenského soupeř, je podle Popova náčelník ukrajinského generálního štábu Valerij Zalužnyj. Ten ale přinejmenším prozatím není politickým rivalem.

„Armáda je od politiky oddělená a vojenští představitelé nemohou kandidovat ve volbách. Navíc když máme válku, bylo by opravdu podivné, kdyby hlavní velitel armády šel do souboje s prezidentem,“ řekl Popov.

Podle Bortnika se nedá říct, že by si Zelenskyj v prezidentských volbách mohl být jistý snadným vítězstvím a prohra je pro něj reálným rizikem. O případném soupeři a jeho šancích podle něj nicméně rozhodne především další vývoj války.

Kolik je Ukrajinců? Nevíme a vědět nebudeme. Sčítat se nebudou

21.10.2023

Ukrajina ruší naplánované sčítání lidu, které mělo letos proběhnout. Zákon přitom nařizuje konání celostátního populačního censu minimálně jednou za deset let, přičemž poslední sčítání v postsovětské republice proběhlo v roce 2001. Výzkumy naznačují, že je země zmítána demografickou krizí katastrofických rozměrů. Mezi příčinami jsou propad porodnosti a odchod milionů Ukrajinců do zahraničí. Podle polského demografa Ariela Drabinského počet lidí žijících na Ukrajině již klesl na 25 milionů.

Ukrajinská vláda zrušila sčítání obyvatel, které se mělo letos v zemi uskutečnit. Na sociální síti Telegram to dnes oznámil zástupce exekutivy v ukrajinském parlamentu Taras Melnyčuk. Sčítání lidu, jež bylo nařízeno vládním dekretem 9. září 2020, mělo ukrajinskou státní kasu vyjít na 80 milionů hřiven (2,2 milionů dolarů). Státní statistická služba dostala pokyn zahájit sčítání lidu, jakmile na Ukrajině vyprší nebo bude zrušeno válečné právo, píše deník The New Voice of Ukraine. Loni v červenci přitom ukrajinský zákonodárný sbor Verchovna Rada přijal zákon nařizující, že celostátní sčítání lidu musí být konáno minimálně jednou každých deset let. Poslední populační census na Ukrajině proběhl v roce 2001.

Ačkoliv ukrajinské úřady oficiální sčítání lidu odsunuly na dobu neurčitou (stejně tak jako prezidentské volby), není žádným tajemstvím, že se postsovětská republika potýká s demografickou krizí. Deník The Wall Street Journal píše, že za prvních šest měsíců roku 2023 se na Ukrajině narodilo o 28 % méně dětí než v první polovině roku 2021, což je zatím nejznatelnější propad od roku 1991. Už před začátkem války však byla porodnost na Ukrajině nejnižší v Evropě. Nyní se situace stává kritickou. Podle Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky od vypuknutí konfliktu z Ukrajiny odešlo 8,2 milionu lidí. Dokumenty amerického ministerstva obrany odhalují, že desítky tisíc Ukrajinců zahynuly v důsledku války. Míra porodnosti se navíc propadla na 1,2, přičemž minimální hodnota potřebná k udržení populace činí 2,1. Odborník na demografii Oleksandr Gladun z kyjevského Institutu demografie a sociálních studií předvídá, že by ukrajinská populace mohla klesnout na 30 milionů. Před válkou na Ukrajině oficiálně žilo 43 milionů obyvatel, reálně kolem 37 milionů.Některé odhady současného vývoje jsou pro Ukrajinu ještě pesimističtější. Podle údajů získaných polským demografem Arielem Drabinským počet lidí žijících v postsovětské republice se již nyní blíží k 25 milionům. „Mluvíme o zemi, která měla v roce 1990 55 milionů obyvatel, před ruskou invazí jen 37 milionů a nyní 25–29 milionů,“ uvádí expert. „Jedná se o studie, které nebyly nikde publikovány, a já jsem se k nim dostal neoficiálně. Byly provedeny na základě údajů od mobilních operátorů, kteří zjišťovali počet aktivních uživatelů na Ukrajině. Tyto studie také ukázaly, že naprostá většina dětí opustila ukrajinská města,“ vysvětluje Drabinski pro server Wiadomosci. Je skeptický ohledně představy, že by se Ukrajinci chtěli po skončení bojů do země vrátit. „Lidé se prostě stydí přiznat, že se nechtějí vrátit, když jejich vojáci umírají při obraně země před útokem. Tento faktor nebere na Západě nikdo v úvahu. Nekriticky hltáme průzkumy, které nám Ukrajinci posílají, a když se podíváme pozorně, objevují se tam úplně jiné údaje pro vnitřní potřebu,“ upozorňuje demograf.

Iohannis privítal uznanie rumunčiny ako úradného jazyka na Ukrajine

Bukurešť 19. októbra (TASR) - Úradným jazykom rumunskej menšiny na Ukrajine je od stredy rumunčina, nie moldavčina, povedal v Kyjeve rumunský premiér Marcel Ciolacu.

Ciolacu na záver spoločného zasadnutia vlád Rumunska a Ukrajiny potvrdil, že ukrajinské orgány sa rozhodli uznať rumunský jazyk za úradný jazyk rumunskej menšiny na Ukrajine. Ukrajina tak plní kritériá pre vstup do Európskej únie v oblasti práv národnostných menšín.

Rozhodnutie Ukrajiny privítal aj rumunský prezident Klaus Iohannis. Označil to za dôležitý krok pri budovaní silného strategického partnerstva medzi oboma krajinami.

"Vítam krok, ktorý dnes ukrajinská vláda urobila pri realizácii dohody o otázke tzv. 'moldavského' umelého jazyka, ktorú som dosiahol s (ukrajinským) prezidentom (Volodymyrom) Zelenským minulý týždeň v Bukurešti. Je to dôležitý krok pri budovaní silného strategického partnerstva medzi Rumunskom a Ukrajinou na štátnej a spoločenskej úrovni," uviedol Iohannis.

Zelenskyj Rumunsko navštívil prvýkrát od začiatku ruskej invázie na Ukrajinu vo februári 2022. Jeho cieľom bolo okrem iného aj "posilnenie dobrých susedských vzťahov".

Rumunský čiernomorský prístav Konstanca sa stal hlavnou alternatívnou trasou pre vývoz obilia z Ukrajiny po tom, ako Rusko v júli odstúpilo od tzv. čiernomorskej obilnej dohody.