Najlepší

Pravoslavný svět dnes slaví největší svátek v roce - Paschu.

(nevěděla jsem, kam to umístit - proto je to zde)

Jsou to vlastně pravoslavné Velikonoce. Jde taktéž o pohyblivý svátek, ale nevím, jak se v pravoslaví počítá. Má také trochu odlišné rituály. V Jeruzalémě se v sobotu v Chrámu Božího hrobu rozsvěcí Blahodárný oheň (nebo také Svaté světlo). Jde o rituál, kdy oheň sám sestupuje z božího hrobu a sám zapaluje svíci. Prostor je narvaný k prasknutí a všichni napjatě čekají, zda i tento rok oheň sestoupí. Jestli se už někdy stalo, že nesestoupil - to nevím.

Od této jediné svíce si zapalují své svíčky i ostatní a odvážejí si ho do své domoviny. I do Ruska takto putoval, provázený a chráněný pravoslavnými knězi. Hlavní mši sloužili v Moskvě v Chrámu Krista spasitele. Tradičním pravoslavným pozdravem je "Christos voskrese!" - což je po našem "Kristus byl vzkříšený" nebo "Kristus vstal z mrtvých".

https://rusvesna.su/news/1714849365

Dominik Duka 

4 d.  · 

kázání Speyr

Königliche Hoheit,

moji drazí, scházíme se zde ve Speyerském dómu, na místě, které vypovídá nejenom o Boží kráse, síle Ducha a historii církve, která spoluvytvářela novou naší západní civilizaci. Západní proto, protože korunovací Karla Velikého i pozdější rozdělení církve, označením římské, připadá nám i adjektivum západní. Název „dóm“ přišel právě v onom 13. století do našeho prostředí z italského „il duomo“ a v jazyku západní církve „domus“. Římská církev nalézá své místo v domě významné římské rodiny Lateránu. Lateránská bazilika, to je katedrála římských biskupů, patriarchů západu, papežů, otců města, neboť to byl Lev Veliký, který zachránil před hunským vojevůdcem Atilou Řím před pleněním. V jazyce Abrahámově, Mojžíšově, Ježíšově neexistuje slovo chrám či kostel, ale dům, „bét“. Současně je to i označení druhého písmene hebrejské abecedy. Patriarcha Jakub, když se probere v betelské svatyni, zvolá: „dům Boží, brána nebes.“ Vzpomenete na slova Osud domu habsburského… je určitým způsobem biblickým obratem, neboť slovo „dům“ označuje rodinu, rod i kmen. Samotná struktura jazyka Bible vypovídá o souvztažnosti mezi Bohem a člověkem. Na prvních stránkách Bible čteme: Bůh stvořil člověka, jako muže a ženu ho stvořil. Zamýšlíme-li se nad útvarem, který nazýváme Evropou, především západní Evropou, kam patříme i my Středoevropané, víme, že je dílem nejen velkých jednotlivců, ale především jejich rodin, které přednášejí kontinuitu a tradici, která přetvořila kmenové společenství v národy a státy. Současná Evropa se nám může zdát jako zmatené a zbloudilé osamocené individuum, které páchá sebevraždu a ve své sebestředné desperonci boří své dílo. Každá civilizace, každá kultura nemůže existovat bez perspektivy, bez budoucnosti a tou je pro Evropu ten, který je a kterému rodina, rod, kmen či národ vybudoval dům, v kterém se On rozhodl v Ježíši Kristu přebývat s námi. Dokonce prorok v evangeliu sv. Jana říká, že On, pravý Bůh a pravý člověk přišel, aby stanoval s námi. Člověk je bytost, která nemůže bez Božího rozměru být, existovat.

Scházíme se zde v dómě, kde odpočívá vévoda Rudolf Habsburský, ale také v blízkosti muže, který nám zde pomohl otevřít dveře svobody, kancléře Helmuta Kohla (který odpočívá vedle kapitulního hřbitova u sv. Bernarda). Scházíme se zde jako řád sv. Jiří (evropský řád domu Habsbursko-Lotrinského). Současnost od nás vyžaduje nejenom shora uvedené poznání skutečnosti, ale také odvahu, s kterou vstoupil na kolbiště dějin sv. Jiří, patron rytířství, tedy životního postoje statečných mužů, kteří si také váží ženy, která je dárkyní života a udržuje domácí krb, jehož světlo a teplo definuje rodinu. Rodinu Božích přátel, Božích dětí. Kdo byl sv. Jiří? Mnozí pokrčí rameny a řeknou: no, je to legendární typologický model. Skutečná historie ví, že se jedná o konkrétní postavu muže, vysokého důstojníka pravděpodobně velitele pretoriánské gardy císaře Diokleciana. Muže, který se snaží o konečné řešení křesťanské otázky, o likvidaci církve. Zde je i také naše výzva pro nás. Ví, čeho je zapotřebí pro záchranu rodící se nové kultury a civilizace. I nám patří slova evangelia: „Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne, zachrání jej. Jaký prospěch má člověk, který získá celý svět, ale sám sebe ztratí nebo zmaří? Kdo se stydí za mne a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, až přijde v slávě své i Otcově a svatých andělů.“(Lk 9,24-26) . Jak víme, nebyl sám. Celá řada vysokých důstojníků tohoto období jednala stejně (sv. Sebestián, sv. Demetrios, sv. Florian…). Ano, byl to zápas s rudým drakem. S pohrobky či pokolením tohoto rudého draka jsme povoláni i my, abychom dokázali s odvahou vytrvat a hájit hradby Boží obce. Principy, zásady, přikázání, kdy desatero je onou kontinuitou naší civilizace od Sinaje přes Athény a Řím, je to zápas, který v Jeruzalémě na Kalvárii vyhrál Ježíš Kristus na kříži. On je alfa a omega, začátek a konec, kterému chceme sloužit s odvahou a věrností. Jeho nejvyšší zákon je zákon lásky. Ta však nemůže existovat bez svobody, odvahy a statečnosti.

Amen.

https://www.facebook.com/Royalisti/posts/pfbid0HW99y3dJBfNYNMSKD6QRdjNG9sx73shSLqUpPS3CWjcokDWbb4zGAG8GUwo4FY7Al?locale=sk_SKhttps%3A%2F%2Fwww.facebook.com%2FRoyalisti%2Fposts%2Fpfbid0HW99y3dJBfNYNMSKD6QRdjNG9sx73shSLqUpPS3CWjcokDWbb4zGAG8GUwo4FY7Al%3Flocale%3Dsk_SK

S mečom - následník Karol, zozadu - jeho brat Georg, maďarský veľvyslanec vo Francúzsku.