Přepisování dějin ohledně vítezství nad německým fašismem
Máme tu opět slavné květnové dny, kdy Rudá armáda úspěšně zakončila svůj boj na život a na smrt s německým nacistou a okupantem.
Nikdy jsem se nenadála, že budu během svého života svědkem nehorázných lží a přepisování dějin ohledně tohoto vítězství. Ještě v osmdesátých letech se tento fakt jevil pevný a neměnný - jako nezničitelný milník slavné sovětské minulosti. Samozřejmě, že jsme tehdy věděli, že nás po demarkační čáru osvobodili i spojenci a nevím o tom, že by tato informace byla zakázaná a nedostupná. Neutajovala se a sdělovali ji i učitelé na školách - bez toho, aby byli trestně stíhaní. Vždycky je to jen a jen o lidech - o jejich osobnosti a rovné páteři. Stejné jako dnes.
V dnešní nemocné a zvrácené době bojů se sochami, umlčování lidí a úmyslného překrucování již tisíckrát prověřených a uznaných informací se s údivem až úžasem dozvídáme, že za osvobození musíme být vděčni USA a pokud tu byla přece jen nějaká "východní síla", byli to Ukrajinci. Pražští místodržitelé s vítězným rykem odstranili sochu maršála Koněva, přejmenovali několik ulic i náměstí a teď snad nějakému studentíkovi vadí i v metru stanice Moskevská. Zato ukrajinská vlajka nám vlaje i na státních budovách, takže cizinec získává oprávněný dojem, že je na Ukrajině. Po Praze se ševelí ukrajinsky - ale čím dál víc rusky i přesto, že Rusové tu nejsou. Inu - byznys je byznys a té umělé hatmatilce, složené z ruštiny, polštiny, turečtiny a kdovíčeho ještě prostě nikdo nerozumí a kšefty "nejdou".
Za ty zmatené ubožáky, kteří nás tu poučují, že Bandera byl chudák a Azov nemá co do činění s "naciki", že jejich všude viditelná svastika neznamená "SS", ale "IN" (jako Inteligence Národa), se nestydím. Stydím se za své spoluobčany a ponejvíc politiky, kteří naší zemi dělají hanbu, kam vkročí. To oni u nás přepisují - nikdo je k tomu nenutí s pistolí u hlavy. Dělají to s jistou rozkoší a pocitem "moci nad masami". Ovšem... k tomu, aby propaganda a přepisování bylo účinné, je k tomu potřeba vysoká inteligence přepisovatelů. A konkrétně toto v českých kruzích nehrozí!
Připomenu tu videjko (v RJ) z Berlínské operace. Povšimněte si, že je tam zmiňovaný 1.ukrajinský front pod velením maršála I.S.Koněva.
Tento samý front osvobodil nejen Berlín, ale i Prahu!
A proč? Protože vojska maršála Rybalka a generála Leljušenka byla součástí vojenského uskupení, kterému se v Rudé armádě říkalo "fronty".
Takže uskupení, které dostalo své pojmenování po směrech sovětské ofenzívy od r. 1943. A jestliže byla tehdy Ukrajina v sestavě svazových republik, je jasné, že v RA bojovali i zrozenci z Ukrajiny.
Konkrétně 1.ukrajinský front se nejprve jmenoval Voroněžský a teprve po těžkých osvobozovacích bojích Ukrajiny dostal svůj název "ukrajinský front".
A jakou spojitost má tento front s Ukrajinci, hrdými na "chudáka Banderu"? Má. Přeci jen má. Tím pojítkem je armádní generál Nikolaj Fjodorovič Vatutin. Hrdina od Stalingradu i od Kurska, jeden z nejtalentovanějších velitelů a stratégů Rudé armády. Byl velitelem jak Voroněžského frontu a to i po jeho přejmenování na 1.ukrajinský front. Prošel peklem osvobozování až na západní hranici UA - aby byl dne 15.4.1944 zákeřně zavražděn oddílem Ukrajinské osvobozenecké armády.
Dneska je toto uskupení prezentované jako že "bojovalo proti komunistům", ale faktem je, že uskupení bojovalo jako "partyzáni" na straně fašistů. V některých materiálech je popisované, jak to dělali. Když fronta postoupila, na osvobozeném území se ponechával týl - mj. i nemocnice s raněnými a zdravotnický personál. A ti byli nejčastěji cílem útoků těchto "národních bojovníků proti komunistům". Bylo to velmi podlé a zákeřné, protože ve vyčištěném týlu už nikdo útoky nečekal.
Vatutin zahynul při inspekci po týlu - kdesi v oblasti Rovna.
To je logický paradox, že? Velitele ukrajinského frontu, kde měli - dle současných "vykladačů karet" - sloužit a hrdinně bojovat Ukrajinci, zavraždí "ukrajinští bojovníci proti komunistům" a sochu jeho nástupce potupně odstraní proukrajinští pražští "místodržící". Nedivím se, že v tom sami mají zmatek a neumějí odpovědět ani na primitivní otázky,
To, že nám vnutili oslavy konce války na 8.5. - to se ještě dá "oddiskutovat" podepsáním bezpodmínečné kapitulace v Remeši. Ale nikdo neoddiskutuje snahy o vykreslení zásluh Rudé armády jako jakýsi vedlejší a pro výsledek války nepodstatný. Nikdo neoddiskutuje ani zásluhy Rudé armády na osvobozování území Československa.
Proradní vlastizrádní místodržící přicházejí a odcházejí, také rádobyvědci a rádobyhistorici, poplatní heslu "Kam vítr, tam plášť." Je jenom na nás, kteří si ceníme své páteře i svědomí, jak a jak dlouho poneseme "historickou paměť" - možná lepší název je paměť národa. Pro mě osobně je Den osvobození dnem záchrany národa a tak to taky zůstane - ať už je u moci Petr nebo Pavel.
Na závěr malá statistika porovnání obětí SSSR a Německa:
A ještě nesmrtelná píseň Obránců vlasti:
Komentáre
-
Aktuálne doplnenie: V Berlíne dnes informuje ruské veľvyslanectvo:
O obmedzeniach formátu konania spomienkových podujatí v Berlíne pri príležitosti 79. výročia víťazstva vo Veľkej vlasteneckej vojne
Vážení krajania,
upozorňujeme, že berlínska polícia zaviedla obmedzenia týkajúce sa formátu spomienkových podujatí pri príležitosti 79. výročia víťazstva vo Veľkej vlasteneckej vojne (https://www.berlin.de/polizei/polizeimeldungen/2024/pressemitteilung.1443764. php).
? V súlade s príkazom z 3. mája 2024 (môžete si ho pozrieť na https://www.berlin.de/landesverwaltungsamt/logistikservice/amtsblatt-fuer-berlin/, strana 1099) od 06:00 8. mája do 22:00: 00 dňa 9. mája 2024 pri sovietskych vojenských pamätníkoch v Treptower Park, Tiergarten a Pankow a okolitých oblastiach (hranice sú uvedené v príkaze) je zakázané:-
- nosenie vojenskej uniformy, jej prvkov, ako aj vojenských odznakov;
- demonštrácia symbolov „Z“ a „V“;
- prezentovanie „stužky sv. Juraja"
- demonštrácia vlajok týkajúcich sa Ruska, erbov ZSSR, Bieloruska, Čečenskej republiky, obrázky hláv uvedených štátov a subjektov Ruskej federácie;
- demonštrácia vlajok ZSSR, Krymskej republiky, Doneckej a Luganskej ľudovej republiky, Záporožskej a Chersonskej oblasti, ruských a sovietskych vojenských zástav, vyobrazenia územia Ukrajiny bez Krymskej republiky, Doneckej a Luganskej ľudovej republiky, Záporožia a Chersonské regióny;
- reprodukcia a predvádzanie ruských pochodových a vojenských piesní.
?? Použitie farieb ruskej vlajky, ako aj „stužky svätého Juraja“ je povolené ako dizajnové prvky vencov, kytíc a pod., určených na položenie na pomníky alebo hroby.
⚠️ Obmedzenia nosenia vojenských uniforiem, odznakov a „stužky sv. Juraja“ sa nevzťahujú na veteránov Veľkej vlasteneckej vojny.
3 -
Rusové coby osvoboditelé v Evropě končí
Jsou místa, kam léta nevkročila lidská noha a kde se díky tomu zastavil čas. Například někdo zdědí pozemek na britském venkově a v nějaké po desetiletí zamčené stodole najde sbírku zaprášených automobilových veteránů obrovské hodnoty. Já jsem takto nedávno vstoupil do po desetiletí zamčené plechové garáže a pod jejím stropem jsem našel zavěšenou plechovou ceduli ze šedesátých let minulého století. Na jedné straně stálo „SSSR NÁŠ PŘÍTEL“ a na druhé „SE SSSR NA VĚČNÉ ČASY“.
Kdyby tu garáž otevřel dnešní mladý progresivní rusofob, zažil by kulturní šok. Přátelství s Rusáky? Navíc na věčné časy? To přece nedává žádný smysl! Naši nejlepší přátelé jsou přece Němci! Anebo Američané, když tam zrovna není prezidentem Trump. Generace, která zažila druhou světovou válku, vymřela, a s ní se poroučela i historická paměť. Dějiny se přepisují, aby ladily se soudobým politickým vkusem. K tomu současnému, protiruskému, se nehodí představa, že nás Rudá armáda osvobodila od německého nacismu.
Když historie není kompatibilní se současností, lze to napravit tím, že z učebnic se nehodící škrtne a vygumuje. Jiná možnost je změnit vítěze. Vítězství připsat spojencům a Rusko vynechat. Anebo Rusy z osvoboditelů dodatečně překvalifikovat na okupanty. Cosi mi říká, že možná patřím k poslední generaci, u které je s takovýmto přepisováním historie potíž. Je to kvůli vzpomínkám z dětství.
Jako pionýr jsem držel čestnou stráž u hrobu neznámého ruského vojáka. V mém dětství jsme všichni měli památníky a oblíbeným motivem, který se do nich kreslil, byl ruský tank s rudou hvězdou. V květnu jsme na okna školy lepili papírové mírové holubice a číslice 1, 5 a 9. Šlo o slavné májové dny: první máj, pražské povstání a vítězství nad Němci. O výročích VŘSR jsme v průvodech nosili lampiony. A v rámci družby mi od vrstevnice z Leningradu přišla fotografická knížka „Zděs každyj kameň znajet Lenina“.
Rusové to u mne prohráli v srpnu 68. V dalších letech se ovšem ukázalo, že většině lidí okupace nevadila. Přizpůsobili se, stejně jako se kdysi většina přizpůsobila okupaci německé. V naší rodině se nepřizpůsobujeme. Můj děda a strýc se přidali ke Slovenskému národnímu povstání a odešli do hor. Můj otec se nepřizpůsobil po srpnu 68 a coby historik revizionista přišel o práci. Bylo by trapné, kdybych se já dnes přizpůsobil EU a akceptoval NATO.
Rusové nicméně, coby osvoboditelé, v Evropě končí. V Německu jsou nežádoucí na oslavách osvobození koncentráků, které osvobodili. Na výročí osvobození Bratislavy letos nedorazil k památníku na Slavíně žádný západní diplomat. Koněv je z Prahy 6 uklizen kamsi do depozitu. V tradičním konvoji historických vozidel mířících z Prahy do Plzně se prý počítá pouze s těmi americkými. A v nezávislých médiích se sarkasticky žertuje o oslavě vítězství bez osvoboditele.
A poučení? Historie je nepovinná. Platí to jak pro historii starou, která se už Západu nehodí, tak i pro tu novou, přepisovanou. Zda nás nakonec osvobodili Rusové od Němců, anebo naopak, ukáže až budoucnost. Víme jen to, že historii budou psát vítězové.
3 -
Dvaja sprievodcovia k pamätníku
Vnímanie nacistických zločinov v NDR a dnes na príklade koncentračného tábora Buchenwald. Porovnanie.
-- Od Jeleny Serpionovej
Kedysi dávno, v mojom ďalekom detstve, som na rodičovskej poličke objavila malú knižku. Bol to sprievodca po pamätníku Buchenwald. Sotva to bola kniha pre deti. Napriek tomu si pamätám, aký silný dojem na mňa vtedy urobil príbeh o hrdinskom odpore väzňov koncentračného tábora. Odpor ľudí, ktorí nemysleli len na svoje fyzické prežitie, ale zo všetkých síl sa usilovali o slobodu a za každú cenu sa snažili zlomiť ponižujúce okovy táborového otroctva.
Viera v dobro
Na tento zážitok z detstva som nezabudla, ale zanechal hlbokú stopu v celom mojom živote. Rozhodla som sa stať psychologičkou, aby som podrobne študovala vnútorné sily, ktoré nám pomáhajú povzniesť sa nad seba samých v najťažších situáciách, zachovať si vieru v dobro a čerpať nádej.
Keď som počas cesty do Nemecka v roku 2018 narazila na nového sprievodcu po pamätníku Buchenwald, bola som veľmi prekvapená. Hoci sa formou a rozsahom takmer nelíši od svojho "predchodcu" z roku 1967, závažný rozdiel v zdôrazňovaní a modernom hodnotení historických udalostí je zrejmý.
Starý sprievodca - z NDR - vychádza z historických prameňov. Obsahuje napríklad zmienku o neslávne známom Komisárskom rozkaze - trestnom rozkaze vydanom nacistickým vedením, ktorý nariaďoval, aby sa s politickými komisármi Červenej armády nezaobchádzalo ako s vojnovými zajatcami, ale aby boli bez súdu na mieste zastrelení. Menovaní sú nielen jeho autori a signatári, ale aj priami páchatelia zodpovední za neľudské zverstvá (jednotky SS, generáli Wehrmachtu atď.). Moderný sprievodca už neobsahuje žiadne odkazy na uznesenia a dokumenty fašistov, ktoré ospravedlňovali a regulovali vyhladzovanie sovietskych vojnových zajatcov. V koncentračnom tábore Buchenwald bolo brutálne zavraždených viac ako 8 000 sovietskych vojnových zajatcov - našich spoluobčanov.
V starej príručke sa nachádza časť s názvom Vyhladzovanie prácou, v ktorej sa uvádza, že nacisti považovali zajatcov koncentračného tábora len za "spotrebný materiál" a podľa toho s nimi zaobchádzali ("... nemilosrdne ich vykorisťovali - až do fyzickej likvidácie"). Uvádza sa v ňom tiež, že väzňov "prenajímali" rôznym spoločnostiam, akoby boli neživými predmetmi. Menujú sa konkrétne spoločnosti a jednotlivci, ktorí profitovali z nútenej práce, t. j. otrockej práce, a dosahovali zisk (napríklad ľudia v aparáte SS, skupina IG Farben atď.). Početné fotografie vychudnutých a vyčerpaných väzňov ukazujú katastrofálny zdravotný stav bezohľadne vykorisťovaných ľudí v koncentračnom tábore. Spomína sa osud väzňov, ktorí už neboli schopní pracovať: "Všetci boli poslaní do krematória". Tým sa priamo adresovala účasť veľkopriemyslu v "Tretej ríši" na nacistických zločinoch.
Kto niesol zodpovednosť?
V novodobom výklade zostal z celého príbehu len neutrálny nadpis "Deutsche Ausrüstungswerke GmbH" a štyri riadky s opatrnou poznámkou: "Ruiny bývalej továrne SS, kde boli väzni koncentračných táborov nútení pracovať pre vojnové potreby". To je všetko. Žiadne informácie o tom, ako tieto továrne vznikli, aká vysoká bola úmrtnosť väzňov koncentračných táborov, kto bol za to zodpovedný. Ani slovo o vykorisťovaní a neľudských podmienkach. Ani slovo o vyhladzovaní prostredníctvom práce.
V časti "Ľudia ako laboratórne zvieratá" stará príručka hovorí o krutých pokusoch na ľuďoch - väzňoch koncentračných táborov. Autori sa odvolávajú na historické pramene vrátane dokumentov z oddelenia pre výskum týfusu a vírusov Hygienického ústavu Waffen SS, ktorý zriadil pokusnú stanicu v koncentračnom tábore Buchenwald, a výpovedí bývalých väzňov počas hlavného norimberského procesu s vojnovými zločincami. Emotívne, ale celkom oprávnene používajú termín "pokusné zvieratá" - tento termín odkazuje na neľudskosť pokusov a postavenie väzňov ako úplne bezprávnych a ponechaných napospas svojvôli páchateľov. Okrem iného uvádzajú, že na väzňoch v koncentračnom tábore Buchenwald sa testovali vakcíny proti kiahňam, týfusu, paratýfusu A a B, cholere, týfusu, záškrtu a žltej zimnici. Všetky tieto informácie jasne ukazujú a nenechávajú čitateľa na pochybách, že väzni museli trpieť strašné muky, aby nacistické výskumné zariadenia mohli získať výsledky testov.
Vcítenie sa do utrpenia
V dnešnej príručke chcú autori čitateľov ušetriť nepríjemných faktov o týchto strašných a neľudských pokusoch na ľuďoch. Zo šestnástich informatívnych viet sa stala jedna veta: "testovacie stredisko na týfus (1942) - pokusy na ľuďoch sa uskutočňovali v bývalom bloku 46 (testovacie stredisko Hygienického ústavu Waffen SS)". To bolo všetko. Žiadny údaj o zločineckej povahe pokusov a utrpení obetí, žiadne fotografie ani dokumenty.
Sprievodca z roku 1967 informuje o "neľudských životných podmienkach väzňov koncentračného tábora" a poskytuje podrobné informácie, napríklad o prídeloch - napríklad o tom, že sovietski zajatci dostávali v porovnaní s ostatnými znížené prídely. Tiež o živote v barakoch: "jedna prikrývka na 3 - 4 osoby", "žiadna výmena bielizne", "žiadne hygienické zariadenia", "väzni museli nosiť mokré a špinavé oblečenie", "nedalo sa zabrániť šíreniu infekcií a epidémií". Je tu aj veľa fotografií: 20 zo 46 fotografií sú detailné zábery, na ktorých sú jasne rozpoznateľné vychudnuté tváre a telá, takže sa človek môže vcítiť do bolesti a utrpenia väzňov.
Pokojne a mierumilovne
Dnešný sprievodca uprednostňuje neutrálnejšie a menej "desivé" formulácie o živote v tábore. Napríklad veta o jedálni pre väzňov: "... ktorú prevádzkovali esesáci, aby odčerpali peniaze na podporu od príbuzných väzňov. Ponuka jedla bola často podradnej kvality." V tomto opise sa nespomína zneužívanie, mučenie, nedostatok a utrpenie. Čiernobiele archívne fotografie známe po celom svete, ktoré presne zobrazujú vtedajšie podmienky, boli v novom sprievodcovi nahradené farebnými fotografiami moderného pamätného miesta: V týchto dňoch je na mieste Buchenwaldu pokoj a ticho, návštevníci sa tu prechádzajú po krásnej jesennej krajine. Chýbajú ilustrácie väzňov, ako aj výňatky z historických prameňov (štatistiky, dokumenty, výpovede očitých svedkov); kruté zločiny sú len spomenuté, nie podrobne vysvetlené. V texte chýbajú odsudzujúce výroky, ktoré by jasne odsúdili nacistickú politiku a koncentračné tábory.
Hrdinský odpor buchenwaldských väzňov tiež nenachádza v tejto príručke miesto. V období NDR sa do popredia dostala statočnosť, odvaha a vytrvalosť bojovníkov protifašistického odboja. Možno súčasné vedenie pamätníka považuje túto tému za príliš patetickú alebo príliš prokomunistickú? Mala by však akákoľvek zmienka o statočnom a ťažkom boji týchto ľudí za slobodu a ľudskú dôstojnosť zmiznúť len preto, že by si niekto mohol túto tému spájať s "komunistickou propagandou"?
Oprávnené otázky
Všetko má svoju cenu. Ak sa odpor a hrdinstvo väzňov koncentračných táborov odstránia z historickej pamäti koncentračných táborov, budú prezentovaní len ako bezmocné obete, ktoré sa pasívne podriadili moci zla, nemali čo povedať a nemohli nič urobiť. Absolútna bezmocnosť tvárou v tvár zlu - čo by sa z toho mala dnešná generácia naučiť? Známa skupina postáv od sochára Fritza Cremera zobrazená v sprievodcovi z roku 1967 mnou vtedy ako dieťaťom otriasla až do špiku kostí. Aj dnes zostáva pamätník tichým apelom na ľudskosť v každom z nás. Škoda, že tento obraz nenájdeme v modernom sprievodcovi, rovnako ako mnohé iné veci, ktoré mohli alebo chceli byť v uplynulých desaťročiach zabudnuté. Táto premena obrazu histórie vyvoláva množstvo opodstatnených otázok. Ako historicky uvedomelého človeka a zároveň ako psychológa by ma odpovede na tieto otázky veľmi zaujímali.
--
2
Kategórie
- Všetky kategórie
- 1 Možnosti, riešenia, východiská, ciele
- 215 Politika a udalosti
- 81 Udalosti a politika na Slovensku
- 24 Udalosti a politika v ČR
- 63 Zahraničná politika a udalosti
- 50 Globálna politika a udalosti
- 26 Analýzy
- 4 Domáci analytici
- 19 Zahraniční analytici
- 5 Metódy vládnutia
- 25 Svetonázor
- 49 Ideológia - filozofia, náboženstvo, technológia
- 238 KSB
- 2 Osbeživa
- 24 Dejiny a chronológia
- 34 Biologické zbrane
- 18 Ekonomika a financie
- 10 Násilie, zbrane, vojna
- 46 Egregoriálno-matričné riadenie
- 12 Jazyk životných okolností
- 17 Kultúra
- 8 Filmy, videá
- 4 Literatúra
- 4 Hudba
- 35 Zdravie
- 19 Podnety k fóru
- 5 Pomôcky a návody k fóru
- 118 Mimo kategórií