Zamyslenia a myšlienky dňa

Rusofil

@dum povedal/-a:

@Rusofil povedal/-a:

@jardob povedal/-a:
Je zaujímavé, že Freud a Jung s obľubou tvorili nové pojmy z latinčiny: Ego (Ja), Animus, Anima (duch, duša).
Egocentrizmus, t.j. vlaste Ja-centrizmus, čo je vlastne pravdivý opis toho, že človek je príliš zahľadený do seba, že miera jeho lásky k sebe je abnormálna v porovnaní s láskou k iným. Nie je tam rovnováha.

Já bych s tím tak moc nesouhlasil. Já mám celkem velké ego, ale dost se zanedbávám. Až v poslední době, co děti vyletěli z hnízda, jsem pozornost víc upřímil na sebe. Přehnanou láskou k sobě také netrpím, protože moje potřeby jsou vždy uspokojeny až naposled. Ego, je podle mě samo hodnocení. Například, člověk, který se podceňuje má zároveň nízké ego. Takže podle mě ego souvisí se "самооценкой" sebevědomím, samohodnocením.
Také si myslím, že jen člověk s velkým egem dokáže být velkorysý. Člověk s velkým sebevědomím, nemá potřebu ukazovat svoji cenu ponižováním jiných.

To je to že spájaš ten termín s pozitívnymi atribútmi, sebavedomím, samohodnotením(tým pádom aj zodpovednosťou), potreby sú uspokojené až naposledy, veľkorysosťou, neponižovaním. To je všetko prirodzenosť pravého Ja,pozitívnej mysle a nie falošného ja,negatívnej pseudomysle-"ega".......@jardob pravdaže je spoločenský, jeho prirodzenosť je Tvorba a Láska a taktiež pociťuje nedostatok druhej absolútnej bytosti tak stále tvorí, aj sa neustále stretáva a komunikuje tvárou v tvár, na zemi v tejto fáze to nie je zatiaľ možné......

Když občas sleduji nějakou detektivku a mistriní v tom byla Agáta C., tak snad pokaždé je tam vrahem člověk s nízkým sebevědomím, ostatními přehlížen, myslící si o sobě, že je neviditelný, sužován různými frustracemi, se zraněnou důstojností. Jsou to lidé vesměs bez ega, kteří se neumí ve společnosti i té nejmenší, prosadit. Pak stačí malý impulz a veškerá ta frustrace vybublá napovrch v nepochopitelné agresi. Proto zdravé ego považuji za prevenci excesů ve společnosti.

Fero

@Rusofil povedal/-a:

@dum povedal/-a:

@Rusofil povedal/-a:

@jardob povedal/-a:
Je zaujímavé, že Freud a Jung s obľubou tvorili nové pojmy z latinčiny: Ego (Ja), Animus, Anima (duch, duša).
Egocentrizmus, t.j. vlaste Ja-centrizmus, čo je vlastne pravdivý opis toho, že človek je príliš zahľadený do seba, že miera jeho lásky k sebe je abnormálna v porovnaní s láskou k iným. Nie je tam rovnováha.

Já bych s tím tak moc nesouhlasil. Já mám celkem velké ego, ale dost se zanedbávám. Až v poslední době, co děti vyletěli z hnízda, jsem pozornost víc upřímil na sebe. Přehnanou láskou k sobě také netrpím, protože moje potřeby jsou vždy uspokojeny až naposled. Ego, je podle mě samo hodnocení. Například, člověk, který se podceňuje má zároveň nízké ego. Takže podle mě ego souvisí se "самооценкой" sebevědomím, samohodnocením.
Také si myslím, že jen člověk s velkým egem dokáže být velkorysý. Člověk s velkým sebevědomím, nemá potřebu ukazovat svoji cenu ponižováním jiných.

To je to že spájaš ten termín s pozitívnymi atribútmi, sebavedomím, samohodnotením(tým pádom aj zodpovednosťou), potreby sú uspokojené až naposledy, veľkorysosťou, neponižovaním. To je všetko prirodzenosť pravého Ja,pozitívnej mysle a nie falošného ja,negatívnej pseudomysle-"ega".......@jardob pravdaže je spoločenský, jeho prirodzenosť je Tvorba a Láska a taktiež pociťuje nedostatok druhej absolútnej bytosti tak stále tvorí, aj sa neustále stretáva a komunikuje tvárou v tvár, na zemi v tejto fáze to nie je zatiaľ možné......

Když občas sleduji nějakou detektivku a mistriní v tom byla Agáta C., tak snad pokaždé je tam vrahem člověk s nízkým sebevědomím, ostatními přehlížen, myslící si o sobě, že je neviditelný, sužován různými frustracemi, se zraněnou důstojností. Jsou to lidé vesměs bez ega, kteří se neumí ve společnosti i té nejmenší, prosadit. Pak stačí malý impulz a veškerá ta frustrace vybublá napovrch v nepochopitelné agresi. Proto zdravé ego považuji za prevenci excesů ve společnosti.

nízke sebavedomie je niečo iné, ako nízke ego. Ja chápem slovo "ego", či už nízke alebo vysoké ako negatívum, vždy je to na úkor inej osoby....sebavedomie nízke alebo vysoké u mňa evokuje človeka, ktorý aj keď má vysoké sebavedomie, nepoškodzuje inú osobu

dum

Podľa mňa sú atribúty "ega" tie čo som už písal: sebectvo, láska k hmote,
žiarlivosť, závisť, chamtivosť, hrabivosť, pýcha, lakomosť, arogancia,
megalománia, sebazbožňovanie, nafúkanosť, vlastná výnimočnosť, kontrola nad
inými, moc nad inými, vlastná dôležitosť, vystatovanie sa, predvádzanie sa,
vyhľadávanie pozornosti, falošná hrdosť, hľadanie slávy kvôli nej samotnej,
agresívnosť, útočnosť, zúrivosť, neznášanlivosť, nenávistnosť, nevyváženosť,
jednostrannosť, nepoctivosť, potreba byť chválený a
a všetky podobné negatívne rysy a charakteristiky.....Tvoj príspevok by som napísal,ak dovolíš, asi takto: Když občas sleduji nějakou detektivku a mistriní v tom byla Agáta C., tak snad pokaždé je tam vrahem člověk nesebavedomý, podceňujúci sa, neveriaci si, ostatními přehlížen, myslící si o sobě, že je neviditelný, sužován různými frustracemi, se zraněnou důstojností. Jsou to lidé vesměs bez sebavedomia, kteří se neumí ve společnosti i té nejmenší, prosadit. Pak stačí malý impulz a veškerá ta frustrace vybublá napovrch v nepochopitelné agresi. Proto zdravé sebavedomie považuji za prevenci excesů ve společnosti....slovenčina je zámer:)

Rusofil

@Fero povedal/-a:

@Rusofil povedal/-a:

@dum povedal/-a:

@Rusofil povedal/-a:

@jardob povedal/-a:
Je zaujímavé, že Freud a Jung s obľubou tvorili nové pojmy z latinčiny: Ego (Ja), Animus, Anima (duch, duša).
Egocentrizmus, t.j. vlaste Ja-centrizmus, čo je vlastne pravdivý opis toho, že človek je príliš zahľadený do seba, že miera jeho lásky k sebe je abnormálna v porovnaní s láskou k iným. Nie je tam rovnováha.

Já bych s tím tak moc nesouhlasil. Já mám celkem velké ego, ale dost se zanedbávám. Až v poslední době, co děti vyletěli z hnízda, jsem pozornost víc upřímil na sebe. Přehnanou láskou k sobě také netrpím, protože moje potřeby jsou vždy uspokojeny až naposled. Ego, je podle mě samo hodnocení. Například, člověk, který se podceňuje má zároveň nízké ego. Takže podle mě ego souvisí se "самооценкой" sebevědomím, samohodnocením.
Také si myslím, že jen člověk s velkým egem dokáže být velkorysý. Člověk s velkým sebevědomím, nemá potřebu ukazovat svoji cenu ponižováním jiných.

To je to že spájaš ten termín s pozitívnymi atribútmi, sebavedomím, samohodnotením(tým pádom aj zodpovednosťou), potreby sú uspokojené až naposledy, veľkorysosťou, neponižovaním. To je všetko prirodzenosť pravého Ja,pozitívnej mysle a nie falošného ja,negatívnej pseudomysle-"ega".......@jardob pravdaže je spoločenský, jeho prirodzenosť je Tvorba a Láska a taktiež pociťuje nedostatok druhej absolútnej bytosti tak stále tvorí, aj sa neustále stretáva a komunikuje tvárou v tvár, na zemi v tejto fáze to nie je zatiaľ možné......

Když občas sleduji nějakou detektivku a mistriní v tom byla Agáta C., tak snad pokaždé je tam vrahem člověk s nízkým sebevědomím, ostatními přehlížen, myslící si o sobě, že je neviditelný, sužován různými frustracemi, se zraněnou důstojností. Jsou to lidé vesměs bez ega, kteří se neumí ve společnosti i té nejmenší, prosadit. Pak stačí malý impulz a veškerá ta frustrace vybublá napovrch v nepochopitelné agresi. Proto zdravé ego považuji za prevenci excesů ve společnosti.

nízke sebavedomie je niečo iné, ako nízke ego. Ja chápem slovo "ego", či už nízke alebo vysoké ako negatívum, vždy je to na úkor inej osoby....sebavedomie nízke alebo vysoké u mňa evokuje človeka, ktorý aj keď má vysoké sebavedomie, nepoškodzuje inú osobu

Já to tak nevnímám, klidně přiznám, že mám velké ego. Ego a sebevědomí považuji za synonymum.

jardob

@Rusofil povedal/-a:

@jardob povedal/-a:
Je zaujímavé, že Freud a Jung s obľubou tvorili nové pojmy z latinčiny: Ego (Ja), Animus, Anima (duch, duša).
Egocentrizmus, t.j. vlaste Ja-centrizmus, čo je vlastne pravdivý opis toho, že človek je príliš zahľadený do seba, že miera jeho lásky k sebe je abnormálna v porovnaní s láskou k iným. Nie je tam rovnováha.

Já bych s tím tak moc nesouhlasil. Já mám celkem velké ego, ale dost se zanedbávám. Až v poslední době, co děti vyletěli z hnízda, jsem pozornost víc upřímil na sebe. Přehnanou láskou k sobě také netrpím, protože moje potřeby jsou vždy uspokojeny až naposled. Ego, je podle mě samo hodnocení. Například, člověk, který se podceňuje má zároveň nízké ego. Takže podle mě ego souvisí se "самооценкой" sebevědomím, samohodnocením.
Také si myslím, že jen člověk s velkým egem dokáže být velkorysý. Člověk s velkým sebevědomím, nemá potřebu ukazovat svoji cenu ponižováním jiných.

Očividne pod slovom "ego" chápeš niečo iné, ako ľudia, ktorí hovoria "ten Harabín, Mečiar, Chmelár, má gigantické ego...". Keď hovoria o niekom, že je tak doseba zahľadený, že si nikdy neprizná chybu, radšej sa bude tváriť, že aj tak mal pravdu, aj keď to uškodí jemu a ďalším. Keď má niekto gigantické ego, tak hocijaká hlúposť môže uraziť "dôstojnosť" daného adepta, a tan pre urazené ego môže zmariť spoluprácu s inými stranami, ktorá by pomohla celej spoločnosti. To je problém väčšiny lídrov patriotických politických strán. Sú príliš samoľúbí. Majú rozhýčkané ego...

To, o čom hovoríš ty, je zdravá sebaúcta. Zdravo vyladená psychika bez komplexov.

Možno má Ogar pravdu. To, čo sa spája s egom, sú väčšinou negatívne vlastnosti. Rôzne nevyriešené komplexy v psychike.
A naopak iný výraz, "Ja/Javstvo" by mohol symbolizovať zdravú sebaúctu, zdravú psychiku.
Aj keď osobne mám vyhrady používať "JA" na takéto účely, lebo JA=duša, nie psychika. Na zdravú psychiku by bolo lepšie vymyslieť iný termín.

Rusofil

@jardob povedal/-a:

@Rusofil povedal/-a:

@jardob povedal/-a:

Aj keď osobne mám vyhrady používať "JA" na takéto účely, lebo JA=duša, nie psychika. Na zdravú psychiku by bolo lepšie vymyslieť iný termín.

Tady se také neshodneme. Co je špatné na tom, když řeknu, že Já vidím tu kterou věc po svém, mluvím jen za sebe. Tím dávám najevo, že Já to vidím tak, zatím co ty to můžeš vidět jinak. Naopak tím dávám šanci protějšku, aby mohl prezentovat svůj názor. Naopak nerad používám termín každý, nebo nikdo, protože to člověk mluví i za druhé, kteří můžou věci vidět jinak.

Lavazza

Ponúkam trochu iný pohľad na vec, možno vás to zaujme. Skúste si to možno precitat aj 2x, je tam veľa poucného, ospravedlňujem sa za technické prevedenie:

Je to z tejto knihy:

jardob

@Rusofil povedal/-a:

@jardob povedal/-a:

@Rusofil povedal/-a:

@jardob povedal/-a:

Aj keď osobne mám vyhrady používať "JA" na takéto účely, lebo JA=duša, nie psychika. Na zdravú psychiku by bolo lepšie vymyslieť iný termín.

Tady se také neshodneme. Co je špatné na tom, když řeknu, že Já vidím tu kterou věc po svém, mluvím jen za sebe. Tím dávám najevo, že Já to vidím tak, zatím co ty to můžeš vidět jinak. Naopak tím dávám šanci protějšku, aby mohl prezentovat svůj názor. Naopak nerad používám termín každý, nebo nikdo, protože to člověk mluví i za druhé, kteří můžou věci vidět jinak.

Tento príklad, čo uvádzaš, je v pohode. Sú to také normálne vety zo života. Ja som hovoril o tom "EGO vs JAVSTVO". Väčšina ľudí vníma termín "ego" v negatívnom zmysle. Ty ho vnímaš v čisto pozitívnom zmysle. Tým pádom ak sa ty a ešte niekto budete baviť o egu, tak každý z vás bude hovoriť o niečom inom a nepochopíte sa. Ja som špekuloval nad tým, aký termín namiesto "ego" vymyslieť pre ten význam, ktorý pre "ego" používaš ty. Ešte som nestretol nikoho, kto by pojem "ego" vnímal pozitívne ako ty. Ale zaslúžilo by si to mať svoj termín, ktorému by každý rozumel.

Rusofil

@jardob povedal/-a:

@Rusofil povedal/-a:

@jardob povedal/-a:

@Rusofil povedal/-a:

@jardob povedal/-a:

Aj keď osobne mám vyhrady používať "JA" na takéto účely, lebo JA=duša, nie psychika. Na zdravú psychiku by bolo lepšie vymyslieť iný termín.

Tady se také neshodneme. Co je špatné na tom, když řeknu, že Já vidím tu kterou věc po svém, mluvím jen za sebe. Tím dávám najevo, že Já to vidím tak, zatím co ty to můžeš vidět jinak. Naopak tím dávám šanci protějšku, aby mohl prezentovat svůj názor. Naopak nerad používám termín každý, nebo nikdo, protože to člověk mluví i za druhé, kteří můžou věci vidět jinak.

Tento príklad, čo uvádzaš, je v pohode. Sú to také normálne vety zo života. Ja som hovoril o tom "EGO vs JAVSTVO". Väčšina ľudí vníma termín "ego" v negatívnom zmysle. Ty ho vnímaš v čisto pozitívnom zmysle. Tým pádom ak sa ty a ešte niekto budete baviť o egu, tak každý z vás bude hovoriť o niečom inom a nepochopíte sa. Ja som špekuloval nad tým, aký termín namiesto "ego" vymyslieť pre ten význam, ktorý pre "ego" používaš ty. Ešte som nestretol nikoho, kto by pojem "ego" vnímal pozitívne ako ty. Ale zaslúžilo by si to mať svoj termín, ktorému by každý rozumel.

Citace ze sociologické encyklopedie:
ego – (lat. já) – většinou nepřekládaný pojem chápaný buď jako synonymum pojmu já, nebo v následujících specif. smyslech: 1. jako akcent na osobní zážitky a způsoby jednání, vědomí vlastního prožívání a jednání – tzv. vědoucí já; 2. jako poměr k sobě samému, sebehodnocení, a to ve dvojím smyslu – a) za koho se člověk považuje, jaké vlastnosti si připisuje, jaký obraz má o sobě samém, tj. tzv. reálné ego; b) představy o tom, jaký by chtěl člověk být, jaké vlastnosti by si přál mít, neboli „ideální ego“ (poměr reálného a ideálního e. vyjadřuje sílu ega – čím více se oba tyto obrazy od sebe liší, tím je e. slabší, a naopak); 3. jako vědomí osobní identity, kontinuity a jedinečnosti, tj. „vědomí já“, které může být v některých psychotických stavech porušeno, může mít různé dílčí aspekty – např. „tělové já“, sociální já (akcentované vztahy k soc. okolí a reflexe těchto vztahů soc. okolím). Pojmu e. je blízký koncept já ve smyslu jáství, faktoru organizujícího udržování a restauraci psych. rovnováhy prostřednictvím obrany e. i zvyšování hodnoty sebe sama prostřednictvím expanze e.. Angažované e. (ego-involvement) M. Sherifa a A. H. Cantrila (1947) upevňuje pozitivní sebehodnocení objektu. G. W. Allport (1970) nahradil pojem e. lat. termínem proprium, což je to, co patří určitému jedinci, něco, co je mu trvale a intimně vlastní (od tělového smyslu a smyslu pro sebeidentitu až k obrazu sebe sama, ego-vztažnému jednání a snažení). E. R. Hilgard (1967) rozlišuje fenomenologické e. (tj. různé aspekty vědomí já) a e. jako vydedukované centrum osobnosti, kolem něhož se organizuje psych. aktivita jedince.
Zvýrazněná část se shoduje s mým chápáním ega. Kupodivu, nic negativního tam nevidím. Vyvstává otázka, jestli tvoje a i dalších kolegů, chápání ega, jako negativa, není pokřivené.

jardob

@Rusofil povedal/-a:

@jardob povedal/-a:

@Rusofil povedal/-a:

@jardob povedal/-a:

@Rusofil povedal/-a:

@jardob povedal/-a:

Aj keď osobne mám vyhrady používať "JA" na takéto účely, lebo JA=duša, nie psychika. Na zdravú psychiku by bolo lepšie vymyslieť iný termín.

Tady se také neshodneme. Co je špatné na tom, když řeknu, že Já vidím tu kterou věc po svém, mluvím jen za sebe. Tím dávám najevo, že Já to vidím tak, zatím co ty to můžeš vidět jinak. Naopak tím dávám šanci protějšku, aby mohl prezentovat svůj názor. Naopak nerad používám termín každý, nebo nikdo, protože to člověk mluví i za druhé, kteří můžou věci vidět jinak.

Tento príklad, čo uvádzaš, je v pohode. Sú to také normálne vety zo života. Ja som hovoril o tom "EGO vs JAVSTVO". Väčšina ľudí vníma termín "ego" v negatívnom zmysle. Ty ho vnímaš v čisto pozitívnom zmysle. Tým pádom ak sa ty a ešte niekto budete baviť o egu, tak každý z vás bude hovoriť o niečom inom a nepochopíte sa. Ja som špekuloval nad tým, aký termín namiesto "ego" vymyslieť pre ten význam, ktorý pre "ego" používaš ty. Ešte som nestretol nikoho, kto by pojem "ego" vnímal pozitívne ako ty. Ale zaslúžilo by si to mať svoj termín, ktorému by každý rozumel.

Citace ze sociologické encyklopedie:
ego – (lat. já) – většinou nepřekládaný pojem chápaný buď jako synonymum pojmu já, nebo v následujících specif. smyslech: 1. jako akcent na osobní zážitky a způsoby jednání, vědomí vlastního prožívání a jednání – tzv. vědoucí já; 2. jako poměr k sobě samému, sebehodnocení, a to ve dvojím smyslu – a) za koho se člověk považuje, jaké vlastnosti si připisuje, jaký obraz má o sobě samém, tj. tzv. reálné ego; b) představy o tom, jaký by chtěl člověk být, jaké vlastnosti by si přál mít, neboli „ideální ego“ (poměr reálného a ideálního e. vyjadřuje sílu ega – čím více se oba tyto obrazy od sebe liší, tím je e. slabší, a naopak); 3. jako vědomí osobní identity, kontinuity a jedinečnosti, tj. „vědomí já“, které může být v některých psychotických stavech porušeno, může mít různé dílčí aspekty – např. „tělové já“, sociální já (akcentované vztahy k soc. okolí a reflexe těchto vztahů soc. okolím). Pojmu e. je blízký koncept já ve smyslu jáství, faktoru organizujícího udržování a restauraci psych. rovnováhy prostřednictvím obrany e. i zvyšování hodnoty sebe sama prostřednictvím expanze e.. Angažované e. (ego-involvement) M. Sherifa a A. H. Cantrila (1947) upevňuje pozitivní sebehodnocení objektu. G. W. Allport (1970) nahradil pojem e. lat. termínem proprium, což je to, co patří určitému jedinci, něco, co je mu trvale a intimně vlastní (od tělového smyslu a smyslu pro sebeidentitu až k obrazu sebe sama, ego-vztažnému jednání a snažení). E. R. Hilgard (1967) rozlišuje fenomenologické e. (tj. různé aspekty vědomí já) a e. jako vydedukované centrum osobnosti, kolem něhož se organizuje psych. aktivita jedince.
Zvýrazněná část se shoduje s mým chápáním ega. Kupodivu, nic negativního tam nevidím. Vyvstává otázka, jestli tvoje a i dalších kolegů, chápání ega, jako negativa, není pokřivené.

Áno, tak ľudia v reči používajú zámeno "JA". "To som JA". "Taký som JA". Ale ešte som nestretol nikoho, kto by takto používal výraz EGO. "To je moje EGO", "Také je moje EGO".

jardob

@Lavazza povedal/-a:
Ponúkam trochu iný pohľad na vec, možno vás to zaujme. Skúste si to možno precitat aj 2x, je tam veľa poucného, ospravedlňujem sa za technické prevedenie:

Je to z tejto knihy:

Tie negatívne hlasy, ktoré sa v knihe pripisujú egu, tak ja im hovorím vnútorní démoni. Čertíci, sediaci na ľavom pleci. Ak im človek venuje pozornosť a reaguje emotívne, tak ako oni chcú, tak tým ich len posilňuje. Správne je si utvoriť vlastný názor o seba a druhých, korektný, a veriť mu, a ten si opakovať pri podobných "našepkávaniach".

dum

@Rusofil povedal/-a:

@jardob povedal/-a:

@Rusofil povedal/-a:

@jardob povedal/-a:

@Rusofil povedal/-a:

@jardob povedal/-a:

Aj keď osobne mám vyhrady používať "JA" na takéto účely, lebo JA=duša, nie psychika. Na zdravú psychiku by bolo lepšie vymyslieť iný termín.

Tady se také neshodneme. Co je špatné na tom, když řeknu, že Já vidím tu kterou věc po svém, mluvím jen za sebe. Tím dávám najevo, že Já to vidím tak, zatím co ty to můžeš vidět jinak. Naopak tím dávám šanci protějšku, aby mohl prezentovat svůj názor. Naopak nerad používám termín každý, nebo nikdo, protože to člověk mluví i za druhé, kteří můžou věci vidět jinak.

Tento príklad, čo uvádzaš, je v pohode. Sú to také normálne vety zo života. Ja som hovoril o tom "EGO vs JAVSTVO". Väčšina ľudí vníma termín "ego" v negatívnom zmysle. Ty ho vnímaš v čisto pozitívnom zmysle. Tým pádom ak sa ty a ešte niekto budete baviť o egu, tak každý z vás bude hovoriť o niečom inom a nepochopíte sa. Ja som špekuloval nad tým, aký termín namiesto "ego" vymyslieť pre ten význam, ktorý pre "ego" používaš ty. Ešte som nestretol nikoho, kto by pojem "ego" vnímal pozitívne ako ty. Ale zaslúžilo by si to mať svoj termín, ktorému by každý rozumel.

Citace ze sociologické encyklopedie:
ego – (lat. já) – většinou nepřekládaný pojem chápaný buď jako synonymum pojmu já, nebo v následujících specif. smyslech: 1. jako akcent na osobní zážitky a způsoby jednání, vědomí vlastního prožívání a jednání – tzv. vědoucí já; 2. jako poměr k sobě samému, sebehodnocení, a to ve dvojím smyslu – a) za koho se člověk považuje, jaké vlastnosti si připisuje, jaký obraz má o sobě samém, tj. tzv. reálné ego; b) představy o tom, jaký by chtěl člověk být, jaké vlastnosti by si přál mít, neboli „ideální ego“ (poměr reálného a ideálního e. vyjadřuje sílu ega – čím více se oba tyto obrazy od sebe liší, tím je e. slabší, a naopak); 3. jako vědomí osobní identity, kontinuity a jedinečnosti, tj. „vědomí já“, které může být v některých psychotických stavech porušeno, může mít různé dílčí aspekty – např. „tělové já“, sociální já (akcentované vztahy k soc. okolí a reflexe těchto vztahů soc. okolím). Pojmu e. je blízký koncept já ve smyslu jáství, faktoru organizujícího udržování a restauraci psych. rovnováhy prostřednictvím obrany e. i zvyšování hodnoty sebe sama prostřednictvím expanze e.. Angažované e. (ego-involvement) M. Sherifa a A. H. Cantrila (1947) upevňuje pozitivní sebehodnocení objektu. G. W. Allport (1970) nahradil pojem e. lat. termínem proprium, což je to, co patří určitému jedinci, něco, co je mu trvale a intimně vlastní (od tělového smyslu a smyslu pro sebeidentitu až k obrazu sebe sama, ego-vztažnému jednání a snažení). E. R. Hilgard (1967) rozlišuje fenomenologické e. (tj. různé aspekty vědomí já) a e. jako vydedukované centrum osobnosti, kolem něhož se organizuje psych. aktivita jedince.
Zvýrazněná část se shoduje s mým chápáním ega. Kupodivu, nic negativního tam nevidím. Vyvstává otázka, jestli tvoje a i dalších kolegů, chápání ega, jako negativa, není pokřivené.

Aj kvôli takýmto a podobným výkladom som termín "ego" , ako som už písal, nerád používal. V tomto som Ja striktný, Ja nezmiešavam nijakým spôsobom dobro a zlo, pravdu a lži ani čo sa týka ich pôsobenia v ľuďoch, ani pojmovo. (napr. termíny duch, duša /v pozitívnom zmysle/ pojmovo s Jardobom uvádzame opačne, vieme prečo, nie však významovo). Ja to oddeľujem na 100%. Bez kompromisov. To znamená dve antagonistické konštrukcie v mysli. Jedna stvorená Bohom, pravá myseľ, pravé Ja som , pravá identita, typ psychiky Človek(podľa KSB), pozitívna myseľ....druhá vyfabrikovaná" inžiniermi"(ako sa vyjadril Jardob), nepravá myseľ, pseudomyseľ, nepravé ja som, podľa KSB ostatné typy ľudskej psychiky, falošná identita, negatívna myseľ, "ego"- ktorá zachytáva, prekrúca, filtruje, skresľuje, zamoruje, falšuje výstupy pravej mysle a sfalšované ich uvádza do procesu. Moje ja má tendenciu to robiť neustále, no rozlíšením, vôľou a voľbou ho Ja odpájam. Niekedy to vôbec nie je ľahké. Nejaký kuvik sa môže ozvať že je to schizofrenické. S týmto to vôbec nemá nič spoločné. Žiadne bludy ani halucinácie nie sú prítomné, je to len čisté rozlišovanie dvoch síl a výstupov.....Pozn.: vedomie, sebauvedomenie, Ja, sloboda voľby, život sa nachádzajú v pravej mysli, v duchu (podľa teba Jardob v duši). Tieto pozit.zložky sú aj v démonických entitách v negat.stave bytia. No prevládajúca konštrukcia u nich je"superego". Možno tento pozitívny esenciálny základ u všetkých sebauvedomujúcich bytostí označuje Ogar ako "živatmu" (život-átman) a on- resp. odkiaľ to má- to oddeľuje aj od ducha, duše (majú viac atribútov okrem základu), aj tela. Boh vie. Ogar to ale priradzuje len niekomu, no ostatné entity bez tejto nesmrteľnej zložky by neožili a nežili............. . No tak som si pozrel tú tartariu, citujem: "Odpoveď nájdeme vo Védach. JA znamená ŽIVÁ ATMA, t.j. živá atomárna častica, alebo inak aj ŽIVATMA.
ŽIVATMA sa nikdy nenarodila, nikdy nezomierala, je večná, prvopočiatočná a blažená. Keď zomiera telo, ona nezomiera. Použijúc súčasný jazyk, ŽIVATMA sa nachádza mimo času a mimo priestoru. Preto je to duchovná a nie materiálna entita. Je to naše JA." Takže podľa toho výkladu je to Boh, resp. Božia častica. Absolútna. (nikdy sa nenarodila, mimo času a priestoru). Lenže naše pravé JA ( v tom esenciálnom základe všetkých vedomých a sebauvedomujúcich bytostí) je stvorené od určitého času a to znamená že je relatívne, takže nie je to Boh ale Bohom stvorené pravé, pozitívne, blažené, večné ale relatívne k Absolútnu JA (no v ktorom sa Boh nachádza- vo svojom). Takže védicko-tartarijskú živatmu beriem ako som už písal ten esenciálny základ kde sa nachádza pravé Ja, vedomie, sebauvedomenie, sloboda voľby a životná energia.

Neo

@Atom povedal/-a:
Ne ego pojem nepoužívám vůbec, považuji to za pojem nedávající smysl, nic takového není v tom smyslu jaký mu přiřadil jung

Neviem ako v cestine, ale v slovencine je prvotny vyznam slova ego: oznacenie sameho seba; vlastna osoba, subjekt; synonymum: ja

to, aky vyznam mu priradil jung alebo freud je ina vec

myslim si, ze v beznej diskusii (nie filozofickej) vo vacsine pripadov, ak sa pouzije slovo ego, tak ho diskutujuci chapu v jeho prvotnom vyzname

Atom

@Neo povedal/-a:

@Atom povedal/-a:
Ne ego pojem nepoužívám vůbec, považuji to za pojem nedávající smysl, nic takového není v tom smyslu jaký mu přiřadil jung

Neviem ako v cestine, ale v slovencine je prvotny vyznam slova ego: oznacenie sameho seba; vlastna osoba, subjekt; synonymum: ja

to, aky vyznam mu priradil jung alebo freud je ina vec

myslim si, ze v beznej diskusii (nie filozofickej) vo vacsine pripadov, ak sa pouzije slovo ego, tak ho diskutujuci chapu v jeho prvotnom vyzname

Před otevřením se západu se slovo ego v češtině moc nepoužívalo, alespoň v mém okolí. Nicméně nač něco tahat z latiny. Pro praktický život pro řízení procesů jak uvnitř sebe nebo v prostředí je to zbytečné a tedy spíš překážející (jak jsme uvedl k vyhýbání mě vedlo nadměrné používání a egregor hádek kolem slova vytvořený a funguje to - již se v mém okolí s hádkami kolem ega nesetkávám).

jardob

@Rusofil povedal/-a:

@jardob povedal/-a:

@Rusofil povedal/-a:

@jardob povedal/-a:

@Rusofil povedal/-a:

@jardob povedal/-a:

Aj keď osobne mám vyhrady používať "JA" na takéto účely, lebo JA=duša, nie psychika. Na zdravú psychiku by bolo lepšie vymyslieť iný termín.

Tady se také neshodneme. Co je špatné na tom, když řeknu, že Já vidím tu kterou věc po svém, mluvím jen za sebe. Tím dávám najevo, že Já to vidím tak, zatím co ty to můžeš vidět jinak. Naopak tím dávám šanci protějšku, aby mohl prezentovat svůj názor. Naopak nerad používám termín každý, nebo nikdo, protože to člověk mluví i za druhé, kteří můžou věci vidět jinak.

Tento príklad, čo uvádzaš, je v pohode. Sú to také normálne vety zo života. Ja som hovoril o tom "EGO vs JAVSTVO". Väčšina ľudí vníma termín "ego" v negatívnom zmysle. Ty ho vnímaš v čisto pozitívnom zmysle. Tým pádom ak sa ty a ešte niekto budete baviť o egu, tak každý z vás bude hovoriť o niečom inom a nepochopíte sa. Ja som špekuloval nad tým, aký termín namiesto "ego" vymyslieť pre ten význam, ktorý pre "ego" používaš ty. Ešte som nestretol nikoho, kto by pojem "ego" vnímal pozitívne ako ty. Ale zaslúžilo by si to mať svoj termín, ktorému by každý rozumel.

Citace ze sociologické encyklopedie:
ego – (lat. já) – většinou nepřekládaný pojem chápaný buď jako synonymum pojmu já, nebo v následujících specif. smyslech: 1. jako akcent na osobní zážitky a způsoby jednání, vědomí vlastního prožívání a jednání – tzv. vědoucí já; 2. jako poměr k sobě samému, sebehodnocení, a to ve dvojím smyslu – a) za koho se člověk považuje, jaké vlastnosti si připisuje, jaký obraz má o sobě samém, tj. tzv. reálné ego; b) představy o tom, jaký by chtěl člověk být, jaké vlastnosti by si přál mít, neboli „ideální ego“ (poměr reálného a ideálního e. vyjadřuje sílu ega – čím více se oba tyto obrazy od sebe liší, tím je e. slabší, a naopak); 3. jako vědomí osobní identity, kontinuity a jedinečnosti, tj. „vědomí já“, které může být v některých psychotických stavech porušeno, může mít různé dílčí aspekty – např. „tělové já“, sociální já (akcentované vztahy k soc. okolí a reflexe těchto vztahů soc. okolím). Pojmu e. je blízký koncept já ve smyslu jáství, faktoru organizujícího udržování a restauraci psych. rovnováhy prostřednictvím obrany e. i zvyšování hodnoty sebe sama prostřednictvím expanze e.. Angažované e. (ego-involvement) M. Sherifa a A. H. Cantrila (1947) upevňuje pozitivní sebehodnocení objektu. G. W. Allport (1970) nahradil pojem e. lat. termínem proprium, což je to, co patří určitému jedinci, něco, co je mu trvale a intimně vlastní (od tělového smyslu a smyslu pro sebeidentitu až k obrazu sebe sama, ego-vztažnému jednání a snažení). E. R. Hilgard (1967) rozlišuje fenomenologické e. (tj. různé aspekty vědomí já) a e. jako vydedukované centrum osobnosti, kolem něhož se organizuje psych. aktivita jedince.
Zvýrazněná část se shoduje s mým chápáním ega. Kupodivu, nic negativního tam nevidím. Vyvstává otázka, jestli tvoje a i dalších kolegů, chápání ega, jako negativa, není pokřivené.

Ale možno máš pravdu v tom, že pojem "ego" by mal zahŕňať celú psychiku a identitu človeka, nielen to negatívne, ale všetko. Vo filozofickom zmysle by to zahŕňalo celé nepravé ego, ktoré môže byť aj pomerne šľachetné, ak bol človek dobre vychovaný. Pritom "JA" by vo filozofii (nie v bežnej reči) ostalo patriť duši.

Len by to bol dlhší a zložitejší proces osvojiť si masovo tento termín v jeho plnom význame. Tak, ako je to v tej poučke. Chápanie tohto termínu je medzi masami dosť zdeformované.

Lin

Hezky se čte debata k "egu" a můžu říct, že s většinou souhlasím. Chtěla bych přidat i svou myšlenku, která vychází ze zkušeností. Začnu oklikou.
My nevíme, zda nám úmyslně nebyl dán návod k užívání nebo zda jsme ho kdysi ztratili sami. Ale víme, že se na svět rodíme plně vybavení do naší osobní "mise". Pokládám za pravdu to, co se říká = že na nás Bůh naloží jen to, co jsme schopni unést (i když o tom nevíme, i když sami o sobě pochybujeme).
Většina vlastností, které tu popisujete, jsou "dané do vínku" - tedy člověk se s nimi rodí. Proto říkám, že mimino není čistý list. Každý rodič vypozoroval, že jeho dítě má jak dobré, tak špatné vlastnosti a to i přesto, že ho nikdo ničemu takovému neučil, nepředával. A taky v tomto tkví výrazná úloha vychovatele = pomoci dítěti dobré i špatné objevit, dobré pak podporovat a zušlechťovat, zlé překonávat, krotit, zvládat, potlačovat. Osobně jsem přesvědčená, že k této vložené charakterové vybavenosti (snad užívám správné označení) velmi přispívá i moment narození = astrologická mapa.
A teď má teze - spíše tedy přesvědčení:
To, které z vlastností jsou dobré a které špatné - o tom se musíme přesvědčit sami. Základ nám vštípí vychovatelé a to podle kulturních zvyklostí nebo úsudku jich samotných. Ale dobrat se vlastního posouzení je jen a jen na nás. Já to pokládám za jeden z hlavních cílů života (existence zde). Tím roste a vyvíjí se naše "duše" (termín si dosaďte sami).
Myslím to tak, že i v našich reáliích je třeba vlastnost lhaní a podvádění posuzována jinak rodinu od rodiny. Někde se to posuzuje jen z hlediska vlastní výhody, prospěchu - jinde už z hlediska celku a předávání informace.

dum

@Lin "Proto říkám, že mimino není čistý list." Určite, každé mimino má za sebou určitú líniu a históriu. A okrem toho sa ten duch, duša vtelili do z ich pohľadu zvláštnych podmienok života na tejto planéte ktoré inde nie sú a ktorý si zvolili ilustrovať, zažiť jeho charakteristiky .

David

A okrem toho sa ten duch, duša vtelili do z ich pohľadu zvláštnych podmienok života na tejto planéte ktoré inde nie sú a ktorý si zvolili ilustrovať, zažiť jeho charakteristiky .

Na toto téma moc pěkná sága "Duna" Franka Herberta.

Ladič

@Rusofil povedal/-a:
Já to tak nevnímám, klidně přiznám, že mám velké ego. Ego a sebevědomí považuji za synonymum.

Haleluja! Ego = Já jsem = vědomí sebe sama = sebe-vědomí -> sebevědomí.

Jura11

@jardob povedal/-a:

@Rusofil povedal/-a:

@jardob povedal/-a:

@Rusofil povedal/-a:

@jardob povedal/-a:

Aj keď osobne mám vyhrady používať "JA" na takéto účely, lebo JA=duša, nie psychika. Na zdravú psychiku by bolo lepšie vymyslieť iný termín.

Tady se také neshodneme. Co je špatné na tom, když řeknu, že Já vidím tu kterou věc po svém, mluvím jen za sebe. Tím dávám najevo, že Já to vidím tak, zatím co ty to můžeš vidět jinak. Naopak tím dávám šanci protějšku, aby mohl prezentovat svůj názor. Naopak nerad používám termín každý, nebo nikdo, protože to člověk mluví i za druhé, kteří můžou věci vidět jinak.

Tento príklad, čo uvádzaš, je v pohode. Sú to také normálne vety zo života. Ja som hovoril o tom "EGO vs JAVSTVO". Väčšina ľudí vníma termín "ego" v negatívnom zmysle. Ty ho vnímaš v čisto pozitívnom zmysle. Tým pádom ak sa ty a ešte niekto budete baviť o egu, tak každý z vás bude hovoriť o niečom inom a nepochopíte sa. Ja som špekuloval nad tým, aký termín namiesto "ego" vymyslieť pre ten význam, ktorý pre "ego" používaš ty. Ešte som nestretol nikoho, kto by pojem "ego" vnímal pozitívne ako ty. Ale zaslúžilo by si to mať svoj termín, ktorému by každý rozumel.

Protože existuje subjektivní a objektivní pravda, tak taky v případě subjektivní pravdy používám JÁ (já si myslím, že je to takto: ....), a myslím to tak, že partner v diskusi tím má otevřenou cestu oponovat (v podstatě to i beru tak, že ho na to tím upozorňuji)
A v případě, že něco platí objektivně píšu (Je to takto ...)

Setkal jsem se však s hodnocením, že když používám to Já, tak jsem Já-centrik.

---

Co se týká pojmu ego

Např. u sebehodnocení je problémem velké sebevědomí (nepřipouštím si chybu u sebe) i malé sebevědomí (když mě kritizuješ, tak asi máš pravdu a musím se podle toho vždy zařídit) ... správně však je zdravé sebevědomí.

Těch stupnic takovýchto jednotlivých měřitelných "energií" (nemám přesné slovo) je mnoho. U každé existují nevhodné extrémy a nějaká správná hodnota.
Cílem je dosáhnout vyvážený komplex "energií" uvnitř nás, k čemuž je potřebná vhodná a srozumitelná klasifikace těchto "energii".

Jednou z těch základních "energií", kterou je potřeba držet v rovnováze je pýcha, která hodně souvisí s tím egem, ale nejspíše ho nepopisuje komplexně. Jak bylo řečeno výše - používá se v souvislosti nevyrovnanosti pýchy a dalších "energií". Ne tedy jako jedna ze základních měřitelných hodnot, ale jako detekce naměření odchylky od normálu (nemoc).

Ego jako pojem je židovina (pojem, který každý může chápat jinak a tím vytváří prostor pro manipulace)

Rosomak

Když jsem četl diskusi k egu, tak jsem si vzpomněl na jednu ze základních myšlenek křesťanství:
**Miluj bližního svého jako sebe samého.
**
Pokud by se toho drželi všichni, tak by náš svět vypadal lépe.

Lin

@Rosomak povedal/-a:
Když jsem četl diskusi k egu, tak jsem si vzpomněl na jednu ze základních myšlenek křesťanství:
**Miluj bližního svého jako sebe samého.
**

Souhlas. Tato - ač biblická - teze je základem. Ono to "miluj" není o tom, že musím být s každým kamarád a dělat vše, co mu na očích vidím.
Druhou takovou tezí je: Nedělej druhým to, co nechceš aby dělali oni tobě."
Těmito tezemi se řídím celý život a jsou tak jednoduché, že je pochopí i malé dítě.

jardob

@Lin povedal/-a:

@Rosomak povedal/-a:
Když jsem četl diskusi k egu, tak jsem si vzpomněl na jednu ze základních myšlenek křesťanství:
**Miluj bližního svého jako sebe samého.
**

Souhlas. Tato - ač biblická - teze je základem. Ono to "miluj" není o tom, že musím být s každým kamarád a dělat vše, co mu na očích vidím.
Druhou takovou tezí je: Nedělej druhým to, co nechceš aby dělali oni tobě."
Těmito tezemi se řídím celý život a jsou tak jednoduché, že je pochopí i malé dítě.

Súhlas, Lin.
Ešte doplním svoj postreh. Ježiš povedal aj také, že "Miluj svojich nepriateľov" a "Čokoľvek ste urobili jednému z týchto mojich najmenších bratov, mne ste urobili"
Ja som to pochopil tak, že nikto nekáže človeku, aby miloval na druhom jeho falošné ego, jeho pozemskú identitu, ale mal by milovať jeho dušu, lebo jeho duša je čistá a svätá, aj keď je v tele s psychikou, kde sa chová ako kretén. Jeho správanie ani ego nemilujem, ale dušu ano.
Je to podobné, ako keď som v divadle, kde môj obľúbený herec hrá tyrana. Kvôli tejto postave v divadelnej hre ešte neprestanem mať rád herca. Herec je analógia duše, a filmová rola je analógia falošného ega.
Duša je kúsok individualizovaného Božieho vedomia. Cez Boha sme všetci, ako bytosti, prepojení a svätí. Dá sa povedať, že všetky duše sú si tými najbližšími príbuzními. Sú súrodencami. Preto aj dvaja cudzí ľudia majú k sebe bližšie, než si myslia. Len matéria to zahmlieva a skrýva.

dum

@jardob povedal/-a:

@Lin povedal/-a:

@Rosomak povedal/-a:
Když jsem četl diskusi k egu, tak jsem si vzpomněl na jednu ze základních myšlenek křesťanství:
**Miluj bližního svého jako sebe samého.
**

Souhlas. Tato - ač biblická - teze je základem. Ono to "miluj" není o tom, že musím být s každým kamarád a dělat vše, co mu na očích vidím.
Druhou takovou tezí je: Nedělej druhým to, co nechceš aby dělali oni tobě."
Těmito tezemi se řídím celý život a jsou tak jednoduché, že je pochopí i malé dítě.

Súhlas, Lin.
Ešte doplním svoj postreh. Ježiš povedal aj také, že "Miluj svojich nepriateľov" a "Čokoľvek ste urobili jednému z týchto mojich najmenších bratov, mne ste urobili"
Ja som to pochopil tak, že nikto nekáže človeku, aby miloval na druhom jeho falošné ego, jeho pozemskú identitu, ale mal by milovať jeho dušu, lebo jeho duša je čistá a svätá, aj keď je v tele s psychikou, kde sa chová ako kretén. Jeho správanie ani ego nemilujem, ale dušu ano.
Je to podobné, ako keď som v divadle, kde môj obľúbený herec hrá tyrana. Kvôli tejto postave v divadelnej hre ešte neprestanem mať rád herca. Herec je analógia duše, a filmová rola je analógia falošného ega.
Duša je kúsok individualizovaného Božieho vedomia. Cez Boha sme všetci, ako bytosti, prepojení a svätí. Dá sa povedať, že všetky duše sú si tými najbližšími príbuzními. Sú súrodencami. Preto aj dvaja cudzí ľudia majú k sebe bližšie, než si myslia. Len matéria to zahmlieva a skrýva.

To je presne ono Jardob. Milovať jeho/jej ducha (moja verzia;)), pravé Ja. No pred útokmi a výpadmi "ega", falošného ja sa brániť, nesúhlasiť s jeho atribútmi, netolerovať ich výstupy. No namieste je aj pochopenie pozemskej ilustrácie, role a úlohy.

Rusofil

@jardob povedal/-a:

@Rusofil povedal/-a:

@jardob povedal/-a:

@Rusofil povedal/-a:

@jardob povedal/-a:

@Rusofil povedal/-a:

@jardob povedal/-a:

Aj keď osobne mám vyhrady používať "JA" na takéto účely, lebo JA=duša, nie psychika. Na zdravú psychiku by bolo lepšie vymyslieť iný termín.

Tady se také neshodneme. Co je špatné na tom, když řeknu, že Já vidím tu kterou věc po svém, mluvím jen za sebe. Tím dávám najevo, že Já to vidím tak, zatím co ty to můžeš vidět jinak. Naopak tím dávám šanci protějšku, aby mohl prezentovat svůj názor. Naopak nerad používám termín každý, nebo nikdo, protože to člověk mluví i za druhé, kteří můžou věci vidět jinak.

Tento príklad, čo uvádzaš, je v pohode. Sú to také normálne vety zo života. Ja som hovoril o tom "EGO vs JAVSTVO". Väčšina ľudí vníma termín "ego" v negatívnom zmysle. Ty ho vnímaš v čisto pozitívnom zmysle. Tým pádom ak sa ty a ešte niekto budete baviť o egu, tak každý z vás bude hovoriť o niečom inom a nepochopíte sa. Ja som špekuloval nad tým, aký termín namiesto "ego" vymyslieť pre ten význam, ktorý pre "ego" používaš ty. Ešte som nestretol nikoho, kto by pojem "ego" vnímal pozitívne ako ty. Ale zaslúžilo by si to mať svoj termín, ktorému by každý rozumel.

Citace ze sociologické encyklopedie:
ego – (lat. já) – většinou nepřekládaný pojem chápaný buď jako synonymum pojmu já, nebo v následujících specif. smyslech: 1. jako akcent na osobní zážitky a způsoby jednání, vědomí vlastního prožívání a jednání – tzv. vědoucí já; 2. jako poměr k sobě samému, sebehodnocení, a to ve dvojím smyslu – a) za koho se člověk považuje, jaké vlastnosti si připisuje, jaký obraz má o sobě samém, tj. tzv. reálné ego; b) představy o tom, jaký by chtěl člověk být, jaké vlastnosti by si přál mít, neboli „ideální ego“ (poměr reálného a ideálního e. vyjadřuje sílu ega – čím více se oba tyto obrazy od sebe liší, tím je e. slabší, a naopak); 3. jako vědomí osobní identity, kontinuity a jedinečnosti, tj. „vědomí já“, které může být v některých psychotických stavech porušeno, může mít různé dílčí aspekty – např. „tělové já“, sociální já (akcentované vztahy k soc. okolí a reflexe těchto vztahů soc. okolím). Pojmu e. je blízký koncept já ve smyslu jáství, faktoru organizujícího udržování a restauraci psych. rovnováhy prostřednictvím obrany e. i zvyšování hodnoty sebe sama prostřednictvím expanze e.. Angažované e. (ego-involvement) M. Sherifa a A. H. Cantrila (1947) upevňuje pozitivní sebehodnocení objektu. G. W. Allport (1970) nahradil pojem e. lat. termínem proprium, což je to, co patří určitému jedinci, něco, co je mu trvale a intimně vlastní (od tělového smyslu a smyslu pro sebeidentitu až k obrazu sebe sama, ego-vztažnému jednání a snažení). E. R. Hilgard (1967) rozlišuje fenomenologické e. (tj. různé aspekty vědomí já) a e. jako vydedukované centrum osobnosti, kolem něhož se organizuje psych. aktivita jedince.
Zvýrazněná část se shoduje s mým chápáním ega. Kupodivu, nic negativního tam nevidím. Vyvstává otázka, jestli tvoje a i dalších kolegů, chápání ega, jako negativa, není pokřivené.

Áno, tak ľudia v reči používajú zámeno "JA". "To som JA". Ale ešte som nestretol nikoho, kto by takto používal výraz EGO.

To je presne ono Jardob. Milovať jeho/jej ducha (moja verzia;)), pravé Ja. No pred útokmi a výpadmi "ega", falošného ja sa brániť, nesúhlasiť s jeho atribútmi, netolerovať ich výstupy.

... a nechat se zabít.

dum

@Rusofil povedal/-a:

@jardob povedal/-a:

@Rusofil povedal/-a:

@jardob povedal/-a:

@Rusofil povedal/-a:

@jardob povedal/-a:

@Rusofil povedal/-a:

@jardob povedal/-a:

Aj keď osobne mám vyhrady používať "JA" na takéto účely, lebo JA=duša, nie psychika. Na zdravú psychiku by bolo lepšie vymyslieť iný termín.

Tady se také neshodneme. Co je špatné na tom, když řeknu, že Já vidím tu kterou věc po svém, mluvím jen za sebe. Tím dávám najevo, že Já to vidím tak, zatím co ty to můžeš vidět jinak. Naopak tím dávám šanci protějšku, aby mohl prezentovat svůj názor. Naopak nerad používám termín každý, nebo nikdo, protože to člověk mluví i za druhé, kteří můžou věci vidět jinak.

Tento príklad, čo uvádzaš, je v pohode. Sú to také normálne vety zo života. Ja som hovoril o tom "EGO vs JAVSTVO". Väčšina ľudí vníma termín "ego" v negatívnom zmysle. Ty ho vnímaš v čisto pozitívnom zmysle. Tým pádom ak sa ty a ešte niekto budete baviť o egu, tak každý z vás bude hovoriť o niečom inom a nepochopíte sa. Ja som špekuloval nad tým, aký termín namiesto "ego" vymyslieť pre ten význam, ktorý pre "ego" používaš ty. Ešte som nestretol nikoho, kto by pojem "ego" vnímal pozitívne ako ty. Ale zaslúžilo by si to mať svoj termín, ktorému by každý rozumel.

Citace ze sociologické encyklopedie:
ego – (lat. já) – většinou nepřekládaný pojem chápaný buď jako synonymum pojmu já, nebo v následujících specif. smyslech: 1. jako akcent na osobní zážitky a způsoby jednání, vědomí vlastního prožívání a jednání – tzv. vědoucí já; 2. jako poměr k sobě samému, sebehodnocení, a to ve dvojím smyslu – a) za koho se člověk považuje, jaké vlastnosti si připisuje, jaký obraz má o sobě samém, tj. tzv. reálné ego; b) představy o tom, jaký by chtěl člověk být, jaké vlastnosti by si přál mít, neboli „ideální ego“ (poměr reálného a ideálního e. vyjadřuje sílu ega – čím více se oba tyto obrazy od sebe liší, tím je e. slabší, a naopak); 3. jako vědomí osobní identity, kontinuity a jedinečnosti, tj. „vědomí já“, které může být v některých psychotických stavech porušeno, může mít různé dílčí aspekty – např. „tělové já“, sociální já (akcentované vztahy k soc. okolí a reflexe těchto vztahů soc. okolím). Pojmu e. je blízký koncept já ve smyslu jáství, faktoru organizujícího udržování a restauraci psych. rovnováhy prostřednictvím obrany e. i zvyšování hodnoty sebe sama prostřednictvím expanze e.. Angažované e. (ego-involvement) M. Sherifa a A. H. Cantrila (1947) upevňuje pozitivní sebehodnocení objektu. G. W. Allport (1970) nahradil pojem e. lat. termínem proprium, což je to, co patří určitému jedinci, něco, co je mu trvale a intimně vlastní (od tělového smyslu a smyslu pro sebeidentitu až k obrazu sebe sama, ego-vztažnému jednání a snažení). E. R. Hilgard (1967) rozlišuje fenomenologické e. (tj. různé aspekty vědomí já) a e. jako vydedukované centrum osobnosti, kolem něhož se organizuje psych. aktivita jedince.
Zvýrazněná část se shoduje s mým chápáním ega. Kupodivu, nic negativního tam nevidím. Vyvstává otázka, jestli tvoje a i dalších kolegů, chápání ega, jako negativa, není pokřivené.

Áno, tak ľudia v reči používajú zámeno "JA". "To som JA". Ale ešte som nestretol nikoho, kto by takto používal výraz EGO.

To je presne ono Jardob. Milovať jeho/jej ducha (moja verzia;)), pravé Ja. No pred útokmi a výpadmi "ega", falošného ja sa brániť, nesúhlasiť s jeho atribútmi, netolerovať ich výstupy.

... a nechat se zabít.

Zabiť ťa chce a nenávidí ťa "ego" svojimi výstupmi cez nástroj mozog, telo. Je povinnosťou sa brániť. Pravé Ja na teba neútočí. Nemá to v povahe. A čo sa týka Ježiša Krista, vedel dopredu do čoho ide, neušiel, vedel čím má a musí prejsť. A "mŕtvy" (telom) bol len tri dni.

Lin

@Rusofil
Proč si to myslíš? Jardob tu vystihl, co jsem neuměla říct v mnoha debatách, kde jsem tvrdila, že milovat mohu i svého nepřítele. Že láska je mnohem složitější, než si lidé myslí.
Teď zdánlivě odbočím. Před časem jsi tu propagoval lecjaké turecké seriály. Nekoukala jsem ani na jeden, ale shodou "náhod" jsem objevila Velkolepé století. Je to šíleně dlouhé, má to někde přes 300 dílů a každý tu hodinu určitě má. Ale - zaujal mě. Baví mě - i když některé díly jsou příběhově slabé - pouštím si ho každý den. Je to o sultánu Sulejmanovi a jeho ruské manželce Hurem (Roxolana). Příběh je plný intrik a soubojů o přežití. A taky poučení. Aspoň já je tam našla. Třeba to, že svou nenávist a touhu po pomstě musíš "odevzdat Bohu" - jinak nebudeš moci žít dál. Zničí tě to, sežere za živa. Což je pravda. Nakonec zjistíš, že máš svého úhlavního nepřítele svým způsobem rád. Že daleko horší je, když je ti někdo úplně lhostejný.

jardob

@Rusofil povedal/-a:

@jardob povedal/-a:

@Rusofil povedal/-a:

@jardob povedal/-a:

@Rusofil povedal/-a:

@jardob povedal/-a:

@Rusofil povedal/-a:

@jardob povedal/-a:

Aj keď osobne mám vyhrady používať "JA" na takéto účely, lebo JA=duša, nie psychika. Na zdravú psychiku by bolo lepšie vymyslieť iný termín.

Tady se také neshodneme. Co je špatné na tom, když řeknu, že Já vidím tu kterou věc po svém, mluvím jen za sebe. Tím dávám najevo, že Já to vidím tak, zatím co ty to můžeš vidět jinak. Naopak tím dávám šanci protějšku, aby mohl prezentovat svůj názor. Naopak nerad používám termín každý, nebo nikdo, protože to člověk mluví i za druhé, kteří můžou věci vidět jinak.

Tento príklad, čo uvádzaš, je v pohode. Sú to také normálne vety zo života. Ja som hovoril o tom "EGO vs JAVSTVO". Väčšina ľudí vníma termín "ego" v negatívnom zmysle. Ty ho vnímaš v čisto pozitívnom zmysle. Tým pádom ak sa ty a ešte niekto budete baviť o egu, tak každý z vás bude hovoriť o niečom inom a nepochopíte sa. Ja som špekuloval nad tým, aký termín namiesto "ego" vymyslieť pre ten význam, ktorý pre "ego" používaš ty. Ešte som nestretol nikoho, kto by pojem "ego" vnímal pozitívne ako ty. Ale zaslúžilo by si to mať svoj termín, ktorému by každý rozumel.

Citace ze sociologické encyklopedie:
ego – (lat. já) – většinou nepřekládaný pojem chápaný buď jako synonymum pojmu já, nebo v následujících specif. smyslech: 1. jako akcent na osobní zážitky a způsoby jednání, vědomí vlastního prožívání a jednání – tzv. vědoucí já; 2. jako poměr k sobě samému, sebehodnocení, a to ve dvojím smyslu – a) za koho se člověk považuje, jaké vlastnosti si připisuje, jaký obraz má o sobě samém, tj. tzv. reálné ego; b) představy o tom, jaký by chtěl člověk být, jaké vlastnosti by si přál mít, neboli „ideální ego“ (poměr reálného a ideálního e. vyjadřuje sílu ega – čím více se oba tyto obrazy od sebe liší, tím je e. slabší, a naopak); 3. jako vědomí osobní identity, kontinuity a jedinečnosti, tj. „vědomí já“, které může být v některých psychotických stavech porušeno, může mít různé dílčí aspekty – např. „tělové já“, sociální já (akcentované vztahy k soc. okolí a reflexe těchto vztahů soc. okolím). Pojmu e. je blízký koncept já ve smyslu jáství, faktoru organizujícího udržování a restauraci psych. rovnováhy prostřednictvím obrany e. i zvyšování hodnoty sebe sama prostřednictvím expanze e.. Angažované e. (ego-involvement) M. Sherifa a A. H. Cantrila (1947) upevňuje pozitivní sebehodnocení objektu. G. W. Allport (1970) nahradil pojem e. lat. termínem proprium, což je to, co patří určitému jedinci, něco, co je mu trvale a intimně vlastní (od tělového smyslu a smyslu pro sebeidentitu až k obrazu sebe sama, ego-vztažnému jednání a snažení). E. R. Hilgard (1967) rozlišuje fenomenologické e. (tj. různé aspekty vědomí já) a e. jako vydedukované centrum osobnosti, kolem něhož se organizuje psych. aktivita jedince.
Zvýrazněná část se shoduje s mým chápáním ega. Kupodivu, nic negativního tam nevidím. Vyvstává otázka, jestli tvoje a i dalších kolegů, chápání ega, jako negativa, není pokřivené.

Áno, tak ľudia v reči používajú zámeno "JA". "To som JA". Ale ešte som nestretol nikoho, kto by takto používal výraz EGO.

To je presne ono Jardob. Milovať jeho/jej ducha (moja verzia;)), pravé Ja. No pred útokmi a výpadmi "ega", falošného ja sa brániť, nesúhlasiť s jeho atribútmi, netolerovať ich výstupy.

... a nechat se zabít.

Práveže vôbec. Pred jeho egom sa klasicky brániš. To rozlíšenie jeho ega a jeho duše pomáha buť nad vecou. Eliminuješ všetky jeho útoky, ale nenecháš sa zatiahnuť do nenávisti. Pomáha to robiť veci s chladnou hlavou.
Z hľadiska reinkarnácie zlých ľudí ešte čaká veľa utrpenia, aby odčinili čo napáchali, tak z tohto hľadiska im nie je čo závidieť.

Ide o to, že ak sa človek nechá zatiahnuť do nenávisti k zlým ľuďom, tak energeticky toto zlo podporuje. Je to ako keď má niekto zlú náladu, tak dokáže ju pokaziť aj mnohým ďalším. Šíri sa to ako nákaza.
Ak človeka zlo akútne neohrozuje, že by sa musel fyzicky brániť, tak proti zlu sa dá bojovať aj modlitbou. Ja zlým ľuďom vždy prajem múdrosť Zhora (znalosti + mravnosť), ktorá im otvorí oči a vylieči srdce.

dum

Technická- termín "ego" používam (myslím že aj Jardob) naďalej, avšak nie ako filozoficky nejednoznačný pojem ale ako konštrukciu- negatívny falzifikačný filter mysle, falošná umelá identita,nepravé ja.

Rusofil

@Lin povedal/-a:
@Rusofil
Proč si to myslíš? Jardob tu vystihl, co jsem neuměla říct v mnoha debatách, kde jsem tvrdila, že milovat mohu i svého nepřítele. Že láska je mnohem složitější, než si lidé myslí.
Teď zdánlivě odbočím. Před časem jsi tu propagoval lecjaké turecké seriály. Nekoukala jsem ani na jeden, ale shodou "náhod" jsem objevila Velkolepé století. Je to šíleně dlouhé, má to někde přes 300 dílů a každý tu hodinu určitě má. Ale - zaujal mě. Baví mě - i když některé díly jsou příběhově slabé - pouštím si ho každý den. Je to o sultánu Sulejmanovi a jeho ruské manželce Hurem (Roxolana). Příběh je plný intrik a soubojů o přežití. A taky poučení. Aspoň já je tam našla. Třeba to, že svou nenávist a touhu po pomstě musíš "odevzdat Bohu" - jinak nebudeš moci žít dál. Zničí tě to, sežere za živa. Což je pravda. Nakonec zjistíš, že máš svého úhlavního nepřítele svým způsobem rád. Že daleko horší je, když je ti někdo úplně lhostejný.

Seriál jsem viděl, ještě před léty na Turecké TV. S naším překladem je to o ničem. Některé díly se zdají slabé proto, že původní díly měly přes 2 hodiny a naši jeden díl rozsekly na 3. Tím přerušili ucelený obraz původního dílu.
Právě na Roxolaně bylo vidět, že bez jasného cíle, a promyšlené taktiky, by jenom s láskou k bližnímu neuspěla. Žít v harému, kde je 300 nepřátelských konkurentek znamenalo mít velké ego, když nejenom přežila, ale donutila Sulejmana změnit kvůli ní zákon a jako jediná se stala manželkou Sultána. Přežila jenom proto, že měla velké ego. Sulejman se za celý život již nepodíval na žádnou jinou ženu (ve skutečnosti, ne v seriálu, tam mu podstrčili Firuze, pro ozvláštnění děje), byl to výkon, který se dá srovnat s takovými velikány, jakým byl Alexandr Makedónský.
Byl to typický efekt "motýlích" křídel, kdy si ji Turci sami násilím přivlekli do harému a ona je za to potrestala. Zasloužila se o pád Osmanské říše. Ona byla tím prvním kamenem domina. Dodnes ji to nemohou zapomenout a dali ji přezdívku slovanská vědma.

Pokud mluvíš o mstě, nejdříve se potřeba podívat se, proč se vůbec někdo mstí. A pokud má důvod, chtělo by to dávat mravokární poučení viníku a ne jemu. Já osobně se nemstím. Požádám Boha, aby se s tím, kdo mi ublížil vypořádal sám a spálím most. Pak, když se podívám zpátky, je Boží trest mnohem horší, než by byla má msta. Takže já s tím problém nemám. Ale je to proto, že mám velké ego. Ti dotyční mi nestojí za to, abych si s nimi špinil ruce. Mstí se většinou ti, kteří žádné ego nemají.
To samé Roxolana. Hned na začátku, když leží na kamenné podlaze a přemýšlí o sebevraždě, požádá Boha, aby ji pomohl a začne bojovat sama. Pomoc tonoucím je v rukou samotných tonoucích, jak to rád říká Pjakin.