História a prepisovanie dejín

@Zora

Já plně chápu, proč ta učebnice vyvolává takový rozruch u neruských národů, jejichž historie je nějak s Ruskem či SSSE spojená. Nejde o žádné přepisování dějin či falšování - to v žádném případě. Jde o ruský pohled v ruské učebnici. A ten bude vždy jiný - ovšem ne lživý. Z jejich pohledu je to pravda. Stačí si vzpomenout, co ruská strana tvrdí o roce 1968 u nás. Z jejich pohledu pravda - z našeho ne. V případě Československa ruské tvrzení o tom, že se na ministerstvu zemědělství v srpnu 68 našli zbraně, je pravdivé. Ovšem není pravdou, že to byly zbraně pro nějaké povstání. Byly to zbraně pro Lidové milice, což sovětská strana tehdy nepochopila a nepřijala. Ty zbraně byly takové to "co se kde našlo", žádné moderní kousky. Směska každý pes jiná ves. Byly tam sbírané a uchované už od konce války.

Toto není, prosím, jen můj myšlenkový závěr. Tvrdí to lidé, kteří "do věci" viděli. Já si to jen přečetla a výpovědi sesbírala, protože r. 68 jsem prožívala jako malé dítě - tj- v pohodě a hrách.

A teď, pokud toto bude v ruské učebnici pro sředoškoláky, tak si umíte představit ten odpor a povyk u nás.

Prosím, není to ale přepisování dějin. Jde o "vidění situací a událostí" z různých pohledů. I v životě to tak je. Když dva prožijí tutéž situaci, jejich výpověď nebude stejná a stane se, že někdy bude i dost odlišná. Ono se to děje i dneska. Jak myslíte, že budou informovat syrské učebnice o vpádu IS? Jak se o tom budou učit v USA? Nebo dnešní válka v Gaze. Jinak to vidí Izrael, jinak Palestinci nebo muslimové ve světě. Je to něco jiného než vyložené lhaní typu "Saddám má chemické zbraně" nebo "Kaddáfí vraždí své lidi a porušuje lidská práva".

Za Katyň se kdysi "omluvil" už Gorbačov, pak se přidal i Jelcin a později i Medveděv. Což...

Mohli bychom to považovat za přiznání, kdyby pánové nebyli skvrnou na rouchu Rusi. Tvrdili to už tehdy nacisté. Jenže pochybnosti může vzbuzovat už fakt, jak teatrálně tenkrát nacisté jakoby "našli hroby" a co se kolem toho dělo. To víc jak co jiného připomínalo nacistickou propagandu - stejně, jako přiznání Gorbačova, Jelcina i Medveděva může evokovat snahu zalíbit se a vlézt do západního zadku ještě hlouběji.

Kdysi býval na netu obsažný materiál a přímo autentický zápis z výpovědi prof a doktora Františka Hájka, který se jako patolog účastnil exhumace na místě. Výpověď byla z r. 1945 a snad dva měsíce po válce.

Nyní jsem nic takového už nenašla a nevím, kde to hledat, zda to ještě existuje. Ale zjistila jsem, že je k tomu kniha, z které nyní citují obvinění v soudním procesu jakoby "popírání Katyně".

Mám tu audio čtení ze Svobodného rádia, tak snad to pomůže k vytváření si vlastních úsudků o celé věci:

A pro zájemce tu mám ještě příběh, jak se tam prof Hájek dostal a co bylo kolem toho. Vlastními slovy převyprávím.

Když v r. 1943 Němci našli první katyňské hroby, spustili kolem toho velkou mediální kampaň po celé podmaněné Evropě. Svolali z celé té podmaněné Evropy tehdejší kapacity v oborech, které mohly něco smysluplného o exhumovaných tělech říct. Samozřejmě - novináři nesměli chybět.

Za protektorát jel prof doktor Fr.Hájek a pak novinář a spisovatel Fr. Kožík. Za Slovenský štát tam také někdo byl - jméno mi vypadlo, snad bude zmíněno v četbě.

Že se pánům nikam jet nechtělo a že ta cesta nebyla dobrovolná - o tom snad nikdo nepochybuje. Stejně se dá usuzovat na závěry v podaných zprávách po návratu. Co také napsat, když Němec je pánem nad vaším životem a smrtí? Kožíka ten "výlet" velmi poznamenal a později vyprávěl, že nezažil větší štěstí než pohled na rodnou zemi při návratu. Oba - on i profesor - měli od samého počátku cesty v koutku duše obavu, že se už nikdy domů nevrátí.

Oba pánové po válce vypověděli to, co skutečně viděli a pan profesor to, co skutečně ohledáním těl zjistil. Z jejich poválečné zprávy vyplývalo, že těla ležela v zemi mnohem kratší dobu, než tvrdili Němci. Tedy - do země se těla dostala až v době, co už území dobyli Němci.

Nová svědectví podali v r. 1945, tedy v době, kdy ještě v naší zemi nevládla KSČ. Pánové ale nesli čas od času útoky, nařčení a obviňování i mnoho let po válce, že jako vypovídali pod "sovětským vlivem". konkrétně Kožík, jinak velmi úspěšný spisovatel, se dožil "sametu" a byl atakován i poté. Byl tím naprosto znechucený.

Na závěr připomenu jednu důležitou okolnost, proč Němci potřebovali takovou kampaň. V únoru toho roku 1943 totiž definitivně přišli o své armády u Stalingradu a celý svět se o tom ohromném fiasku dozvěděl. No a zhruba v polovině dubna jakoby našli zakopaná těla. A tento teatrální německý výstup nebyl jediným za dobu jejich "dobývání". Namátkou si vzpomenu na obdobný "zájezd pro porobené osobnosti", zvláště těch, o kterých bylo známo, že k SSSR chovají sympatie. Zavezli je tenkrát na území dnešní UA a tam jim ukázali "sovětská zvěrstva", spáchaná rukama banderovců a melnykovců. Daly by se pro tento účel (= důkaz naci propagandy) zmínit i krátké filmy o koncentračních táborech coby ozdravných, relaxačních a vzdělávacích centrech s bazény a hřišti.

Zase jsem se rozepsala, omlouvám se. ? V učebnici by opravdu nemělo stát, že to udělala NKVD. Možná tam pro spravedlnost podotknout, že ruská strana odmítá svou vinu, kdežto tzv. západ jí vinu stále dává.

Využiju tohoto tématu k jinému. Tedy - odkloním se od nové ruské učebnice dějepisu.

Podívám se k nám = copak se děti dnes učí u nás a to o historii celkem nedávné. O roce 1989.

I my totiž máme učebnice, nad kterými se člověk musí pozastavit. Jejich smysl je totiž badatelský = děti si mají na základě přečteného vytvořit samy příběh o událostech. První odkaz je na obhajobu učebnice - druhý je kritikou:

https://hlidacipes.org/komunismus-u-nas-podle-nove-ucebnice-dejepisu-az-na-nejake-chyby-se-tu-dalo-zit/

A teď - co s tím? Osnovy nejsou, každý může učit, z čeho chce a jak chce, vědomosti dětí se nezkoumají. A do toho někteří chytráci vykřikují, že učit se dějinám je blbost, protože jsou stejně falšované.

Konkrétně novodobé dějiny se i za nás učily tak "letem světem", protože tam byl onen rok 1968 a do toho se málokterému učiteli chtělo. Jen někteří, kterým nešlo o kariéru (protože už ji měli stejně zničenou) se občas uvolili něco říct. V učebnici sice byly základní informace - a ty byly pro ideově kovaného studenta dostačující - ale osobní příběhy z rodin si žádaly daleko hlubší vysvětlování. V případě mých učitelů k němu docházelo, ale povětšinou v tzv. volných hodinách, mimo osnovy a taky ne jako výuka, ale jako příběh z pohledu kantora samotného. Na závěr nám doporučil určité knihy, kde se dalo zjistit další - nebo to byl příběh někoho jiného. Dost často jsme dostali tip na literární díla, protože - ne nadarmo musí jít učení se dějinám ruku v ruce s literaturou.

A toto jsem já osobně považovala (a považuji) za "badatelskou práci" žáků/studentů. Připomenu, že se nejednalo o dobu historicky vzdálenou - my ji jako děti prožily - ale byli jsme malí, abychom ji tenkrát pochopili. Dnešní žáci a studenti jsou už od roku 1989 vzdáleni asi tak, jako byli my od r. 1948. Dnešní učitelé před důchodem byli v r. 1989 čerstvě promovaní a zažívali své první učitelské zkušenosti. Tu dobu už umějí zhodnotit, dokonce i celých 34 roků poté. Ale ne každý má stejné zkušenosti, stejný závěr. Některý by za lež považoval líčení socialismu jako doby plné krve a mučení - druhý zas by na socialismu nenašel nic dobrého. Každý podle své osobnosti a podle toho, jak si pro sebe zhodnotil uplynulou dobu v porovnání doby svého dětství a studia. Však se v hodnocení dodnes neshodnou ani autority a události jsou vždy hodnocené z politického hlediska = kdo je zrovna u moci.

Nevím, proč ve způsobech výuky stále hledíme "ven" a hledáme inspiraci tam. My - národ, ze kterého vzešel J.A. Komenský - učitel národů. Pán, který dal lidstvu zcela jasné pokyny a vzory, jak učit děti. Dodnes jsou platné, inspirují se jimi v cizině - a my to pak přebíráme jako "převratné metody". Všichni, co v pedagogice něco dokázali, čerpali z Jana Amose. A my dnes - zblblí vykořenění potomci - "hledáme novou školu" a Komenského máme za hokejistu nebo herce.

Tak jak vlastně učit tyto "sporné doby", o kterých byla v této sekci již řeč?

Tak, jako jsem si to zažila já. Mít v učebnici neideologicky zabarvené informace a učitel by u výkladu sdělil, že jsou na dobu různé pohledy a že se mohou setkat s více vysvětleními, názory, výklady. Popř. studenty odkázat na knihy, publikace... atd.

Je toto ale možné v prostředí nových Pavlíků Morozovů a ideologických center? To nevím.

Ale je naprosto nutné informace podat. Není přece možné zavrhnout učivo dějin jen proto, že mohou být falšované. Jak žít bez kořenů? Může strom bez kořenů růst, sílit a přinášet užitek? Dneska už se to ukazuje. Chybí ukotvenost v realitě, přitom kreativní mysl. Přibývá fanatiků, schopných věřit i placaté Zemi - a na druhé straně jiných fanatiků, kteří slepě věří ve všemocnost techniky.

Nikdy nevychováte vlastence, když ho neseznámíte s dějinami jeho národa, rodu, rodiny. A tak, jak to cítíte vy jako příslušník toho národa a jako vlastenec. Ne jak to vidí ve světě nebo u sousedů - ale jak to vidíte vy. Z pochopitelných důvodů.