Zde je tlumočení rozhovoru Lavrova s anglickým novinářem z BBC (samotný rozhovor je na cca 30 min).
Doporučuji k poslechu aspoň část a to ani ne tak z důvodu získání nějakých informací. Pro mě jde z toho informace jediná a to: "západ" je už někde na jiné planetě a není možné se dorozumět... Je to pro mě reálný příklad důvodu, proč se nyní věci nemohou hýbat kupředu. Protože jen jedna ze stran umí mluvit a poslouchat.
Je to vyčerpávající, Lavrovovi vyjadřuju hluboký obdiv.
Možná bude někoho zajímat, že Lavrov zmínil i "našeho" Jurečku. Bohužel.
Rozhovor doporučuju hlavně Ogarovi a to z důvodu názorné ukázky, proč Rusko nemůže již jednat v rukavičkách (a to, Ogare, nemyslím nijak zle - je to příklad i pro ostatní a je dobré si položit otázku "jak dlouho bych takový rozhovor vydržel sám").
https://www.youtube.com/watch?v=7R9VcS7PHJI

@Počtář povedal/-a:

"...počítám s tím, že tam byl zmíněn Jan “Přilba” Lipavský".

Byl to Lipavský, dokonce soudím, že opakovaně (podruhé bez přímého jmenování), taky nemám sílu to pouštět podruhé - při každé "otázce" mi vyletí tlak. Ale slyšet Lavrovovu argumentaci je opravdu neobyčejně poučné, hodně to připomíná ta bojová umění využívající energii protivníka proti němu. Zdejším vykladačům mezinárodního práva pak doporučuji krátkou pasáž na samém konci rozhovoru týkající se procesu s americkými vojáky - podle novináře řádnými členy ukrajinské armády, podle Lavrova žoldáky (což má z hlediska MHP rozhodující význam pro posouzení jejich statusu válečného zajatce); Lavrov zde implicitně sděluje, že jedinou autoritou povolanou k výkladu mezinárodněprávních norem je nakonec vždy instituce tím nebo oním způsobem spojená se zájmy jedné strany sporu (v daném případě nezávislý soud DLR), čímž zdvořile, ale velmi tvrdě dává protivníkovi ochutnat vlastní medicíny.

"...počítám, že je to delší, protože to Yveta nějak komentuje"

Velmi doporučuji tuto část pozorně vyslechnout, jde o shrnutí projevu Johna J. Mearsheimera předneseného na Evropském univerzitním institutu (EUI) ve Florencii 16. června, uveřejněného 23. 6. v The National Interest (Kissingerovi realisté) pod názvem "Příčiny a důsledky ukrajinské krize". Mersheimer je profesor politologie na Chicagské univerzitě, známý svou neorealistickou teorií interakce velmocí (mezinárodní anarchie, ve které se každá velmoc přirozeně snaží o dosažení svojí hegemonie). Ještě lepší přečíst celý článek, dávám odkaz. Závěr článku zní:

"Jednoduše řečeno, pokračující konflikt na Ukrajině je kolosální katastrofa, která, jak jsem poznamenal na začátku svého vystoupení, povede lidi na celém světě k hledání jejích příčin. Ti, kteří věří faktům a logice, rychle zjistí, že za tuto pohromu mohou především Spojené státy a jejich spojenci. Rozhodnutí z dubna 2008 začlenit Ukrajinu a Gruzii do NATO bylo předurčeno ke konfliktu s Ruskem. Bushova administrativa byla hlavním architektem této osudové volby, ale Obamova, Trumpova a Bidenova administrativa tuto politiku na každém kroku zdvojnásobily a američtí spojenci poslušně následovali příklad Washingtonu. Přestože ruští vůdci dali naprosto jasně najevo, že přivedení Ukrajiny do NATO by znamenalo překročení „nejjasnější z červených čar", Spojené státy odmítly vyhovět nejhlubším bezpečnostním obavám Ruska a místo toho se neúnavně snažily udělat z Ukrajiny západní opevnění na ruských hranicích.

Tragickou pravdou je, že pokud by Západ neusiloval o rozšíření NATO na Ukrajinu, je nepravděpodobné, že by dnes na Ukrajině došlo k válce a Krym by byl stále součástí Ukrajiny. V podstatě Washington hrál ústřední roli při vedení Ukrajiny na cestu ke zničení. Historie bude Spojené státy a jejich spojence tvrdě soudit za jejich pozoruhodně pošetilou politiku vůči Ukrajině. Děkuji."

https://nationalinterest.org/feature/causes-and-consequences-ukraine-crisis-203182

@Lin povedal/-a:
Zaujalo mě to... a možná má pan Staněk pravdu. Protože - není přece možné, aby vyžrané mozky měla většina obyvatel - a aby ti, co něco dělat můžou, nedělali nic pro záchranu.

Tiež ma to zaujalo. Možno pán Staněk naozaj trafil klinec po hlavičke. Prinajmenšom je to zaujímavá myšlienka ktorá si zaslúži analyzovať.
Vypatlaný politici v celej Európe možno nie je chyba riadenia ale niečí zámer.