Najlepší

Socializmus nevyhovoval hlavne kapitalistom a individualistom. Tento systém ukázal, že sloboda slova a cestovanie bola len udička na chytenie naivných ľudí, ktorým je teraz táto sloboda pomaly odoberaná.

Minulý režim nebol dokonalý, ale základy mal dobré a pevné. Keby nie prospechárov, ktorí sú dnes vo vedení a komunistov špinia kade chodia, bolo možné zbaviť sa prakticky všetkého, čo bežným ľuďom vadilo, a zároveň pokračovať v ceste správnym smerom. Lenže liberáli boli už vtedy a už vtedy rozkladali režim zvnútra. Teraz sú pri moci a vidíme kam to vedú. K lepším zajtrajšom, ale len pre úzku skupinu ľudí na úkor veľkej väčšiny obyvateľstva.

Komunisti urobili okrem iného chybu v tom, že priveľmi spoliehali na ľudí, že si uvedomia a pochopia, čo je v ich bytostnom záujme. Ľudia to, naneštastie, nepochopili a nepriateľ ich naivitu v plnej miere využil vo svoj prospech.

Založila som túto tému, aby sme si pripomenuli tento deň, nech už ho hodnotíme akokoľvek. Na tejto udalosti je pekne vidno, ako veci nemožno hodnotiť hneď po udalosti, ako čas ukáže aj iné súvislosti.

17. november je Dňom študentov, pretože za Protektorátu Čechy a Morava boli v tento deň zatvorené všetky české vysoké školy ( https://sk.wikipedia.org/wiki/Deň_študentstva ).

Tento deň je aj dňom, ktorý sa spája so začiatkom Nežnej revolúcie. Keď si spomeniem na tento deň, bola som študentkou prvého ročníka gymnázia, celkom som nechápala, čo sa deje. Postupne sa začalo chodiť zo školy na demonštrácie, pre nás to bolo vítané spestrenie. Ako veľkú výhodu som videla vtom, že skončila povinná výuka ruštiny a mohla som študovať iný jazyk. Spätne to hodnotím ako chybu.

Celé 90. roky som strávila na vysokej škole, takže spoločenské zmeny som z pohľadu študentského nevnímala. Ja som študovala na EU v Bratislave, a trochu zvláštne bolo, keď predmety ako marketing a pod. učili pedagógovia, ktorí predtým učili o plánovanom hospodárstve. Vtedy som sa nato pozerala s dešpektom, teraz chápem, že v podstate na výber veľmi nemali. Ja som mala zameranie na zahraničný obchod, čo bolo v celku fajn, pretože to muselo fungovať aj za socíku, takže tie znalosti získané užitočné boli a neboli postihnuté ideológiou.

Ja som sa po škole zamestnala v zahraničnej firme a na prevrat som sa pozerala pozitívne, pretože bez 17.11. by sa toto nestalo. Naskočila som ako mladá (hlúpa) na vlnu anti-mečiarizmu, podpore SDKÚ. Až po čase veľmi postupne mi začalo dochádzať, že tí zahraniční investori toho až tak veľa nepriniesli, skôr odniesli.

Ale nástup Fica som v tom čase vnímala negatívne. Keď sa pozriem na tie roky spätne na Slovensku sa vtedy vôbec nežilo zle. Ja som po roku 2000 strávila 2 roky v Mníchove, kde bola kvalita života síce lepšia, ale aj oveľa drahšia.

S vekom však prišlo aj vytriezvenie aj zmúdrenie. Ako hodnotím 17. november teraz? Nedalo sa tomu zabrániť, pretože ten proces naštrbenia socialistického bloku prišiel oveľa skôr a začal ZSSR. Ľuďom bolo predložené niečo, čo je v podstate chiméra. Teraz sa len uškrniem, keď 30-ročná doktorka v škole vykladá, aký bol komunistický režim krutý a ako boli potláčané ľudské práva.

Mne práve celé obdobie koronašialenstva pripomínal časový exkurz do obidvoch novembrov - segregovanie, modré papieriky, nútenie podrobovať sa nezmyselným úkonom, zákaz cestovať (nemohli sme ísť za okres), a najnovšie obmedzovanie slobody prejavu všade. Úplný výsmech slobode a demokracii je Cena slobody, ktorú prevzala naša rezidentka - žena, ktorá chce ľuďom ukazovať kde je (ten správny) sever, ktorá by neváhala vypnúť internet, a ktorá tvrdí, že sloboda musí byť regulovaná. Nie je jediná v rámci elít.

Tak toľko moja úvaha na ráno, neviem, či je čo oslavovať. Mimochodom, slovenské vysoké školy sú v štrajkovej pohotovosti, kvôli vysokým cenám energií a neschopnosti vlády SR toto riešiť. Hrozilo aj zatvorenie vysokých škôl k tomuto dátumu.

História sa opakuje, možno preto, že sme sa ako národ nepoučili...

Já tu dobu miloval. Škoda, že se nikdy nevrátí. Klidný život, kde si mohl po práci dělat každý, co chtěl. Tedy, mnohem více, než dnes.
Není pravda, že se nedalo vzdělávat bez ideologických omezení. Západní knihy se běžně vydávaly, je pravda, že v omezeném množství. Ale kdo chtěl, tak se k nim dostal. Knihovny byly přecpány knihami.
Popravdě, západ mě nikdy nelákal, ani z filozofického pohledu. Jejich literatura mě nebaví. Chybí jim poetika, jaké jsou schopni jenom Rusové. Dokonce jsem nečetl ani Haryho Pottera a neshlédl ani jeden díl filmu.
Nechápal jsem a ani dnes nechápu tu posedlost Amerikou. Já, po revoluci využil možnosti cestování a projel jsem křížem krážem VB a Irsko. Hlavně kvůli venkovu, který je architektonicky neopakovatelný.
Mnohdy přemýšlím nad tím, jak tamnější lidé se světonázorem termitiště, mohou vytvořit tak nádherné zahrady a budovy. Podíval jsem se i do arabských zemí, ale ty mě neoslovily. Také jsem projel Evropu, ale již 20 let sedím doma, tedy kromě Slovenska.
Vždy jsem byl proti převratu v 89, protože mi ti, zvonící klíči, zničili můj krásný život. Byl jsem pak nucen celý další život soutěžit, i když já vůbec nesoutěžím rád. Chtěl jsem ve svém tichém kabinetu studovat a ne kapitalisticky vydělávat. Je sice pravda, že jsem se neztratil a hodně materiálního toho dosáhl, ale vůbec mě to netěšilo a ani netěší. Teď těsně před důchodem konečně mohu dělat to, co jsem vždycky chtěl. Od rána do večera se věnovat kromě rodiny, zahradě, historii, architektuře a dalším věcem. Je toho tak moc, co již nestihnu, jen proto, že někteří nikdy nemají dost a vytvořili tu hnusnou spotřebitelskou společnost.
PS: Pokaždé mě pěkně vytočí argument nějakého trola, který vykřikuje, kde bychom byli, kdyby nebylo komunizmu. Byli bychom tam, kde jsme dnes. V pr.eli, jenom o trochu dříve. Vždy se zeptám, kolik domů, aut potřebuje aby byl spokojen s tím, co má, nebo o kolik víc řízků by spořádal k obědu, kdyby tady nebyli komunisté.