Rozbor pohádek z pohledu KSB

Rusofil

Vážení kolegové, otevírám novou diskusi "Rozbor pohádek z pohledu KSB". Budu tady dávat rozbory především Ruských pohádek, očekávám však, že se ke mně připojíte a doplníte je rozborem našich, tj. Českých, Slovenských, nebo nějakých dalších pohádek.
Za velkého pohádkáře byl v Rusku považován A.S.Puškin. Takže bych začal jeho pohádkami.
Jeho „příběhy“ byly prezentovány „sovětskou literaturou“ jako ruské lidové příběhy vložené do veršů, čímž byla zdůrazněna „národnost“ Velkého básníka. Ti, jejichž paměť není omezena na dva týdny existence informace v „operativní paměti“, se však jistě alespoň jednou v životě zamysleli nad skrytým smyslem výtvorů žrečesko - poetického génia A.S. Puškina.

Puškinovy ​​pohádky jsou závěrečnou fází tvorby A.S. Puškina, která se shodovala s jeho přijetím do služeb a služby v družině cara Mikuláše I. Toto období trvá od roku 1831 do roku 1834. počínaje nadšeně poetickým „Příběhem cara Saltana“. V tomto „čtyřletém období“ své tvorby začíná básník pod vedením ruského ducha nabývat pojmové jistoty a ve „Zlatém kohoutkovi“ si vážně nárokuje, že jeho prostřednictvím získá koncepční sílu samotné Rusko. Ale po pořádku...
Nejprve bych chtěl vysvětlit, kde se u Puškina vzala tato schopnost, žrečeského pohledu na dění ve světě.
Puškin měl zcela výjimečnou chůvu Arinu Rodionovnu Jakovlevu. Byla to nevolnice na panství jeho děda Hannibala. Po narození Puškina se stala jeho chůvou. Puškin hned přilnul k této ženě, která uměla vyprávět množství pohádek, příběhů, povídání o nečistých silách. Od té doby Puškin věřil na různá znamení shůry. Hejno vran, pro něj znamenalo úžas, který ho nutil obrátit se zpátky. Jeho rodičům se tyto příběhy Ariny nelíbili, ale nemohli s tím nic udělat, tak jak sami se výchově svých dětí moc nevěnovali. Jako učitele svých dětí najímali málo vzdělaných Francouzských hochštaplerů, jejichž obrazy Puškin perfektně vystihl v jeho poémách.
Po střední škole se Puškin opět vrátil domů, skazky Ariny u něj vyvolávají nevšední vzrušení. S vášní poslouchal její vyprávění nejen pohádek, a zjišťoval, že Arina je hlavní organizátorkou vesnických svateb, vypráví o starých obřadech, s tak podrobnými detaily, že kolikrát musel s těžkostí zachovat vážnou tvář, aby se nerozesmál. A.S. rychle zapisoval nejzajímavější momenty vyprávění. Negramotná chůva byla v šoku z toho, že její vyprávěná zapisuje samotný "barin".
Někteří badatelé dokonce dospěli k názoru, že byla dcerou žrece, jelikož se narodila ve vesnici Suida, což je velice starý název (mělo by znamenat lampa, světlo, ale nemohu to s jistotou potvrdit). Co je ale bezpochyby jasné, v okolí této vesnice archeology našli několik kurganů, starých několik tisíc let. Toto území se u Praslovanů považovalo za posvátné. Sám Puškin byl přívržencem védického světonázoru a ne pravoslavného. Paměť o védických časech leží hned na povrchu. Úžasné Lukomorie, ostrov Bujan, dub zelený, carevna labuť, spící krasavice, kouzelník Černomor, a další postavy, všechny jsou védickými obrazy. Ve dvaceti letech napsal Ruslana a Ludmilu, která je identická s archaickou rámou, známou ze sanskritu.
Zachovala se jedna kresba Puškina, kde jsou zobrazeny dvě ženy, jedna mladá s kokošnikem na hlavě a jedna stará v šátku. Pod obrázkem je popiska "chůva". Chůva byla pro Puškina nejdůležitější osobou v jeho životě. Když přijížděl z Petrohradu domů, bydlel u ní a ne na zámku.
Puškin pak její osobu ztvárnil v několika svých dílech, např. Evžen Oněgin. Dokonce napsal jedno dílo, věnováno konkrétně jí.
Závěrem: Dalo by se říct, že Arina Rodionovna přivedla k zájmu o Ruský jazyk celou Ruskou Imperii, bez příkazu vládnoucí suity. Ona prostě jen jednomu geniálnímu klukovy převyprávěla pohádky a on se ukázal takovým géniem, že úplně převrátil chápání jazyka u Ruského národa.
Následuje rozbor pohádky O caru Saltaně.

Vlad i mir

Zaujímavá téma a zaujímavé pozadie spisovateľského úsvitu Puškina. Ja mám práve rozčítané jeho skazky, teraz som dočítal Ruslana a Ľudmilu. Čítam knihu "Rozprávky A.S. Puškina" - nádherná kniha, pri ktorej sa aj učím čítať rusky.
Ale k veci - zaujali ma v už prečítaných rozprávkach 3 skutočnosti:
1. pôvodný význam slov je naozaj dôležitý a v dnešnej dobe sa ich význam prekrúca. Niekoľkokrát bolo spomenuté slovo "úžasný" a všetko v negatívnom zmysle.
2. Počas terajšej špeciálnej operácie sa ozvučuje, že si rusi zoberú naspäť tradičné ruské mestá Charkov, Odesu,... Pritom v Ruslanovi a Ľudmile je niekoľkokrát spomínaný Kyjev ako ruské mesto. Takže necháme sa "prekvapiť" čo si všetko rusi zoberú alebo to už vieme dopredu predikovať?
3. v týchto rozprávkach je prítomný boj dobra a zla, dobro nakoniec zvíťazí. Čo je ale zvláštne (vzhľadom na dnešné západné rozprávky), tak na konci ten dobrý odpúšťa neprávosti tomu zlému. Nezničí ho, dáva mu druhú šancu. A to je asi najdôležitejšie posolstvo, čo som tam čítal. A vidíme to aj počas vojen - či už za 2.svetovej vojny (rusi nezničili nemecko) a teraz neničia zajatcov z radov ukrajinských vojakov, ale im dávajú druhú šancu. Urobili by to isté aj západniari? Pochybujem...
Každopádne čakám na rozbor "O cárovi Saltánovi".

Rusofil

@Vlad i mir povedal/-a:
Zaujímavá téma a zaujímavé pozadie spisovateľského úsvitu Puškina. Ja mám práve rozčítané jeho skazky, teraz som dočítal Ruslana a Ľudmilu. Čítam knihu "Rozprávky A.S. Puškina" - nádherná kniha, pri ktorej sa aj učím čítať rusky.
Ale k veci - zaujali ma v už prečítaných rozprávkach 3 skutočnosti:
1. pôvodný význam slov je naozaj dôležitý a v dnešnej dobe sa ich význam prekrúca. Niekoľkokrát bolo spomenuté slovo "úžasný" a všetko v negatívnom zmysle.
2. Počas terajšej špeciálnej operácie sa ozvučuje, že si rusi zoberú naspäť tradičné ruské mestá Charkov, Odesu,... Pritom v Ruslanovi a Ľudmile je niekoľkokrát spomínaný Kyjev ako ruské mesto. Takže necháme sa "prekvapiť" čo si všetko rusi zoberú alebo to už vieme dopredu predikovať?
3. v týchto rozprávkach je prítomný boj dobra a zla, dobro nakoniec zvíťazí. Čo je ale zvláštne (vzhľadom na dnešné západné rozprávky), tak na konci ten dobrý odpúšťa neprávosti tomu zlému. Nezničí ho, dáva mu druhú šancu. A to je asi najdôležitejšie posolstvo, čo som tam čítal. A vidíme to aj počas vojen - či už za 2.svetovej vojny (rusi nezničili nemecko) a teraz neničia zajatcov z radov ukrajinských vojakov, ale im dávajú druhú šancu. Urobili by to isté aj západniari? Pochybujem...
Každopádne čakám na rozbor "O cárovi Saltánovi".

K té druhé šanci. Osobně jsem se v životě popálil a myslím, že mi Bůh dal lekci, že druhé šance se zrádcům nemají dávat. První zrada bolela hodně, při druhé jsem přemýšlel o konci života. Myslím, že dávání druhých šancí je naše (Slovanská) největší slabost.
Dokonce mě Bůh na první zradu sám upozornil, už se na to nemohl dívat. Já byl "slepý". Dnes bych druhou šanci nedal nikomu.

S tím Kyjevem jsi mi pěkně nahrál. Dám sem úryvek z jiné věci, kterou jsem připravoval do jiné sekce, ale možná to někoho zaujme.
Hodně lidí si myslí, že slovo Ukrajina znamená okrajina, jako okraj Ruské Impérie, ale tak to není. Slovo Ukrajina, je původní název řeky Dněpr. Takže území, rozkládající se v povodí řeky Ukrajina se nazývá Ukrajina.
Tak tedy odkud se vzalo pojmenování řeky Dněpr - Ukrajina. Vysvětlení bude složitější, protože z Ruské bukvice bylo odstraněno 16 písmen a budu proto vysvětlovat s tím, co nám zůstalo k dispozici, ve zkrácené verzi.
Petr I. hned po svém nástupu na trůn zrušil asi 9 písmen, toto rušení pokračovalo nadále až do roku 1917, kdy byly vypuštěny další 2 písmena.
Slovo Ukrajina je zkrácením slova "Анкерыманна", dále "Ангерманна". Původně bylo ve slově Анкерыманна první písmeno ne "н" ale ižica, a spojení písmen a + ižica se ve staré Ruštině četlo jako "u".
Všechna Ruská slova, která začínají na "U" mají stejný původ ve spojení a+ižica. Tj. утюг, утка, уголь, угол, ум, учение, углич. угорцы, угры atd. Takže Анкерыманна se čte Укерыманна, Dalším pravidlem pro zkracování slov se slabiky ман a мен, četli, jako "j".
Samotná slabika "Ан" je zkratkou původního "Вен", odtud "Венгрия" neboli "Угорцы".
V konečném důsledku se původní čte, Анкерыманна jako Укерыина.
Dalšími starými gramatickými pravidly se dostaneme k názvu Kyjeva. Název Kyjev nevznikl z kyje, jak se nám to páni mudrci snaží podstrčit, ale právě z "Укерыина" - Украина.
Vrátíme se ke slovu Анкерыманна. Tam se také poslední n čte jako písmeno н, ižica nebo в.
A písmeno "ы" se může číst jako "ер", nebo jej nečíst vůbec. Takže slovo Анкерыманна se bude číst, jako Укьыива a to je počáteční vid slova Kyjev.
Takže slova Ukrajina a Kyjev jsou slova stejného původu.
Samotné slovo "Анкерыманна" znamená "укрепление", "крепость", obranná pevnost. Stejný původ mají též slova Кремль, Крым, Закрома. Odtud také slovo Акерман - Bílá pevnost. Toto město se nachází na Ukrajině a jeho dnešní název je Belgoŕod Dněstrovskij. V turečtině se dodnes toto město jmenuje Akerman.
Takže pravý břeh dnešní řeky Dněpr se jmenoval Анкерыманна (Ukrajina) a levý břeh se jmenoval "Анкерманланд", Ангерманланд, Ингерманланд, všechny názvy řeky Ukrajina na levém břehu mají vztah ke slovu Germania. Tak se jmenuje i území, severně od řeky Volgy, tedy Ангерманланд, Ингерманланд.
A teď k cizozemcům a jejich názvům Dněpru. Tací mužové jako Herodotés, Ptolemaios a další zachytili jméno Dněpru - Ukrajiny ve tvarech Данаприс, Данапрас, Борисфенес, Борисфен, Воурустана atd.
No všechny tyto názvy se skládají ze dvou slov, které jsou různě zapsány. Písmena "ст" jsou písmenem "feta", která se může číst jako J nebo dž, tudíž Умбоухриджена. Po gramatickém zjednodušení tohoto slova vzniknou slova "Быр Стъына" "Быр Джъына". "Пыр Дзина". Odtud Борисфен neboli Днепр. Jestli pojmenování "Быр Джъына" gramaticky zjednodušit, dostaneme "Украина"(Умбоухриджена). Od slova Умбоухр vznikl také název řeky Pachra, (Пахра), Pechorka, a další.
Toto se váže dál k Arabskému jazyku, odtud název pro řeku v Arabštině Nachr.

Přidám ještě informaci i současném znaku Ukrajiny, tzv. trojzubci. Nejedná se o trojzubec, ale znak Rurika, zakladatele Kyjevské Rusi. Pocházel z pobaltských Slovanů Variagů. Rurik (Rároh, znamená Sokol), a právě dnešní znak Ukrajiny (který vypadá, jako vidle), je vlastně stylizovaný sokol ve střemhlavém letu, útočící na kořist.
Současná historie se to snaží vše zatajit a znak vydává za Chazarskou Tamgu, ale ta samotná má původ právě u Rurika.
K Chazarské říši. Ta existovala jen cca 380 let. Za těch 380 let to byly 3 různé státní celky. Spojoval je jenom název Chazarie, nic jiného.
První perioda existence byl od r. 632-800.
Chazarii v té době tvořili podle velikosti Rusové, Chazaři, Bortos (příbuzní Alanů), Alani. Tudíž, tam nebyli žádné Turkická plemena, ani žádní finouhorské národy (bylo to potvrzeno DNA genealogii), ale byli to etnika Slovanského původu. Všichni lidé v té době byli svobodní, mohli přijímat náboženství, které si přáli. Slovo Chazaria na staroruském jazyce znamenal Vlast, rod, domovina. A ve staré řečtině khadzar, znamenalo čistí, očištění. Proč Rusové do 10 století proti Chazarii nevystupovali? Velmi jednoduše, protože tam žili jejich, také Slované, proč by proti nim bojovali? Bojovali jen proti Peršanům. Chazarie byla v té době "Ruský nebo potažmo Slovanský stát".
Druhá perioda 800-965. Židovská Chazarie, po vojenském převratu a uchvácení vlády Židy, kteří se v Chazarii zabývali obchodem. Proběhla tam 20 letá občanská válka, vyprovokovaná Židy. Stát byl charakterizován, jako stát Chiméra, kde na těle jednoho národa sedí hlava druhého národa. Židovští vládci měli jenom jeden cíl, peníze, nebo počet otroků, které mohli prodat. Obyvatele Slovanského původu odchytávali a prodávali do otroctví. Tento stát se zaobíral jen rabováním druhých. V jejich jazyce slovo Chazaria znamenalo svině. V roce 965 je rozprášil Ruský kníže Svjatoslav.
Třetí 965-1016 Muslimská Chazarie, krátká existence, kterou úplně dorazil kníže Vladimír.
Takže co z toho plyne. Chazarie byla Ruská a znak sokola se tam neocitl náhodně, i když mu židovští chazarové dali pojmenování tamga.
Citace z arabských cestopisů, jak vypadali Chazarové: "Chazaři však podle raných arabských zdrojů obecně označují bílou pleť, modré oči a načervenalé vlasy."
Tudíž, Turci ani jiné kočovní národy to nebyli. To dokládají i rozsáhlé DNA testy, které dokládají, že původní Chazarové měli haploskupinu R1a1, což je Slovanská skupina.
Takže pokud slyšíte jen o jedné jediné Chazarii vězte, že před Vámi je člověk, který se zabývá propagandou v politických cílech. Byly 3 různé Chazarie, 3 různé ideologie, 3 různé morálky. Nelze je míchat.
Mimochodem. V Panonském životopise Cyrila je psáno, že se se slovanským písmem seznámil v jižním Rusku na své služební cestě do judaistické Chazárie.


Co znamená Chazarská tamga.
https://cs.atomiyme.com/a-vite-co-tamga-khazar/

Rusofil

"Příběh cara Saltana"

Mezi „pohádkami“ zaujímá zvláštní místo „Příběh cara Saltana“ - je to „počáteční příběh“, v němž jsou zašifrovány informace, pocházející z nejhlubších dob současné civilizace.

Staroruský epos obecně a „Puškinovy ​​příběhy“ zvláště, jsou obrazy přenášené v epické formě, jdoucí od biogenní k technogenní civilizaci, což naznačuje směr aktuálního dění a roli Ruského regionu v planetárním supersystému.

Současně jsou předpovězeny algoritmy pro chování prvků, umělé inteligence fungující na neinteligentních elementech-nosičích a v těchto „pohádkách“ se neberou „ze vzduchu“, ale ze statistik minulého chování biosociálního systému, obecně života minulých civilizací, které zůstaly v paměti severního Ruského ducha.

Směr vývoje současné civilizace ukazuje algoritmy lidského chování, kde některé z nich vedly k nevratné katastrofě a úplnému „vynulování“ kultury myšlení a chování nahromaděné v regionálních egregorech, a další k přežití a uchování vrstev pravěké paměti v jejich egregorech.

Na základě toho je možné udělat mnohatisíciletou civilizační předpověď těch okolností a algoritmů, které povedou k přímému konfliktu s HNR. Oblasti planetárního supersystému, které „vypadly“ kvůli zlovolnému globálnímu řízení a nedostatku svědomí humanoidních populací, které je obývají, se nejenže nacházejí v mezích dopuštění, ale také za jeho mezemi, zatímco se stávají objektem přímé cílené intervence (HNR) a nebo planetárního výchovného a nápravného vlivu ze strany jiných bloků, žijících v spravedlivé společnosti, s paralelním „eliminováním“ prvků, které nejsou přístupné učení a nápravě, zmutované jejich nedostatkem vůle nebo zlovolností, stejně jako umělou inteligencí „regulující“ život „zkažených“ regionů.

Zjednodušeně by se dalo říct, že HNR na planetě udržuje civilizaci, která dokáže umravnit civilizaci, která nežije v mezích Božího dopuštění. A pomáhá ji i tím, že cíleně ničí ty, kteří na nápravní nabídky nereagují.

Zdá se, že právě tato skupina obrazů byla znovu vytvořena a předána velkým poslem a médiem ruského ducha - Puškinem, který poetickou formou vyjádřil proces přechodu (transformace) od planetární civilizace doby Ryb, k planetární civilizaci Věku Vodnáře. Zároveň ho nepochybně inspirovala osobní touha sloužit vlasti s příznivým postojem cara Mikuláše I. k němu...

Nicméně, A.S. Puškin si ještě nedokázal představit, jak mazaný, zákeřný, krutý a nemilosrdný může být nepřítel, s nímž zamýšlel bojovat na poli rusko-imperiální státnosti. Tomu ještě nerozuměl, řídil proces chápání plánu bytí Ruska v režimu „státní služby“, během kterého se v něm rodí nové, dříve neznámé obrazy intercivilizačního boje.

Postavy pohádky.

Car Saltan - je pozitivní součástí elity moskevského státu (monarchie) – ne nezvratně zmutované (jako možnost – poté, co pod tlakem okolností začal jasně vidět vyhlídky na fyzickou likvidaci) vládce ruského státního útvaru, schopný v zájmu Ruska (a ve vlastním zájmu přežití) přijímat nové informace, učit se, zbavovat se předsudků a bludů, které svou činnost vnímají jako službu vlasti.

Tři sestry - egregory tří regionálních civilizací: Rusko; Západní; Východní. Jsou genetickými a kulturními dědici (každý svým způsobem) bývalé civilizace.

Dvě z nich - z hlediska přijetí idey spravedlivého budování života jsou neplodné z důvodů nevratných morálních a psychofyzických mutací.

Západ je představen sestrou „tkalcem“ – v době Puškina – „dílnou světa“.

Východ je „kuchařem“ – v době Puškina – zdrojem potravin a průmyslových surovin pro Západ.

A jen jeden z nich je schopen „zrodit hrdinu“ – vyprodukovat vítěze v historickém mezi civilizačním sporu – to je Rusko se svým genofondem a Ruským duchem.

Baba Babaricha" - "manipulující" tyto tři sestry - periferie biblického prediktora v osobě "jím jmenované" světové vlády.

Bojaři - bezmyšlenkovitá, "bezhlavá" (ve smyslu - s opičí hlavou) byrokracie státnosti Ruska (Ruská federace, Ukrajinská republika, Běloruská republika a Republika Kazachstán), připraveni hloupě provést jakýkoli nespravedlivý a nestydatý rozkaz.

Dítě - také „princ Gidon“ - „dítě“, narozené ze „splynutí“ státnosti, prastarého Ruska a ruského ducha, védické Rusi (žreci - podle Puškina - „volchvy“) a za doby SSSR (analytická skupina Vnitřní prediktor SSSR), ale poté hermeticky "zapečetěny v sudu“, bezmyšlenkovitě zlomyslnými „bojary" („ruskými“, „ukrajinskými“, „běloruskými“ atd.), jak jim to naznačuje periferie Biblického prediktora.

Labuť - „Prvek“, vedený HNR, však zavelel jinak – nových ruských volchvů se nedotkl (navzdory „smrtícím“ statistikám z minulosti), jemně je „tlačil“ na břeh ... legendární Hyperborey. V tichosti zůstalo to, co běsnící živel udělal s těmi, kteří chtěli využít jeho služeb (nečekané změny počasí po celé planetě) .

Jak roste míra porozumění, v úzkém spojení s Ruským duchem, dítě roste, mění se v silného mladého muže a s úsilím překračuje „uzavření v sudu“, které mu bylo přiděleno, dostává se do země svých vzdálených předků - přijímá plné , obrazně-lexikální informace o velkém dědictví Hyperborey - ostrově Bujan. Podrobnosti tohoto „dědictví“ se Gidonovi stanou viditelnými s tím, jak jeho dobrá nálada a svědomitost rostou – „chtěl bych vidět svého otce“ – to jest touha komunikovat se svým otcem, navzdory tomu, jak se s ním zacházelo „ve jménu Saltana“. Toto dědictví se jeví jako začarované („zamrzlé“, zmrazené) informační město z pravěku. V tomto městě se tuší rysy legendárního „města Tuly“ – hlavního města prehistorické Hyperborey.

Rostoucí, krok za krokem, míra porozumění Gidona (noví ruští volchvi) z něj činí pána tohoto města a ostrova Bujan - noví ruští volchvi ovládají všechny informace obsažené v "Ruském duchu" serveru (z dob Hyperborey), sahající po planetární kontrole, které podléhá jak mocný vodní živel v osobě 33 hrdinů a jejich „strýce“ – služebníka Černomora, tak samotné „labutí princezny“, - zámyslu koncepce spravedlivého světonázoru.

Tomu však předchází spíše dlouhodobý scénář realizace tohoto plánu. Za prvé, Gidon, který hledá cestu k informačnímu serveru, se musí rozloučit se všemi evangelicky - biblickými iluzemi.

Poté, co Gidon postoupil v rozlišené o stupínek výše než bibličtí plánovači, okamžitě jim v mystickém řádu začne „míchat karty“, zavádí inverze do jejich řízení na egregoriální úrovni a zavádí „Puškinův algoritmus katastrofy“.

Navzdory tomu, že on (Gidon – novoruští volchvi) již viděl viditelné obrysy hlavního města Hyperborey – legendárního, „bílého“ města Tuly, avšak náklad minulé kultury, skutečné břemeno historicky založeného křesťanství tlačí s velkou silou na Gidona. Stejný tlak trápí jak obchodníky „lodníky“, tak samotného cara Saltana až do samotného setkání s Gidonem .

Gidon ale není car, podle starověkých Ruských tradic může být „povolán“ do města, ale také může být požádán ... aby odtud „odešel“, pokud se stane „nemilovaným“. Taková je nejstarší Ruská demokracie, která neuznává posvátnost řídících funkcí. Konceptuální moc navíc není jen uznání zásluh prostřednictvím voleb. Toto je síla vykonávaná „se svolením“ Ruského Ducha – jeho etno-egregoriálně-souborné projekce . Pouze on může „povolit nebo nepovolit“ volchvům vládnout v Rusku konceptuálně. V důsledku potvrzení shora…

Proti setkání s jeho otcem však stojí v cestě tři zlovolné síly, s nimiž se Gidon (noví ruští volchvi) náležitě „vypořádají“:

Gidon připravil tkalce o kvalitu práce (správný „počet tkaných řádků“ se stal nemožným, logika myšlení vyletěla) v levé hemisféře (poškodilo se pravé oko - informace na vizuálním kanálu úplně zmizely nebo se staly nespolehlivé) a začal řetězec strategických chyb.

Kuchař – poškození v levém oku má za následek ztráty rozlišení (není možné vnímat celý obraz kvůli ztrátě nebo nepřesnosti informací prostřednictvím vizuálního kanálu; většina lidí odhaduje, že alespoň 90 procent informací zvenčí přichází oběma vizuálními kanály a nespolehlivost informací neumožňuje rozlišit přímo i nepřímo ), což znemožňovalo správně stanovit priority měnových a finančních operací... Číny.

Baba Babaricha je komárem Gidonem zbavena vůně-smyslu-intuice (i z egregoriální úrovně) - již nemůže „držet nos proti větru“ - orientovat se v aktuální situaci: GP přepnul z dlouhého - období 150–100 let na metodu strategického plánování proaktivní přizpůsobení krátkým plánováním, trvajícím rok nebo šest měsíců. Prediktor-korektor Biblického prediktoru se zvrhl v banální Softwarově adaptivní modul. Vektor chyb globálního vládnutí se tedy vymkl z míry a hrozí, že se rozvine ve třetí světovou (jadernou? ..) válku, po níž současná civilizace zmizí.

To vše je připravuje o absolutní moc nad Saltanem a on se nakonec po projevení vůle a dobrých mravů rozhodne setkat se „svou velkou minulostí“.

Po setkání Saltana s Gidonem „z očí do očí“ je odhalena zlovolná podstata plánu atlantického životního řádu pro Rusko, škodlivost a mutagenní nebezpečí západního - liberálně-materialistického, a východní meditativní-bezbožné ideologie, stejně jako nevyhnutelnost Ruské společnosti v budování spravedlivého života.

Velkorysí „Rusové“ však dokážou „kajícím se mutantům“ odpustit (odpustit této pseudosvaté trojici) a dovolit jim žít vedle sebe, někdy i za cenu vlastní smrti.

Příběh od A.S. Puškin končí triumfem dobra a spravedlnosti, jehož zosobněním bylo jak nové ruské zrečestvo, tak část vládních úředníků „vyléčená“ z mutací.

Pro lepší pochopení článku, dávám odkaz na pohádku.
Hraná dlouhá verze
https://www.youtube.com/watch?v=f0Sfwa9VqT8&list=PLv-3sRkN294jxmzGDkwfo82Oa3I9w1Za7&ab_channel=%D0%9A%D0%B8%D0%BD%D0%BE%D0%BA%D0%BE%D0%BD%D1%86%D0%B5%D1%80%D0%BD%22%D0%9C%D0%BE%D1%81%D1%84%D0%B8%D0%BB%D1%8C%D0%BC%22

Kreslená zkrácená verze
https://www.youtube.com/watch?v=po4aNleLo_A&ab_channel=%D0%97%D0%BE%D0%BB%D0%BE%D1%82%D0%B0%D1%8F%D0%BA%D0%BE%D0%BB%D0%BB%D0%B5%D0%BA%D1%86%D0%B8%D1%8FSoyuzmultfilm%D0%B8%D1%81%D1%82%D1%83%D0%B4%D0%B8%D0%B8Pilot

Útes 33 bohatýrů existuje, v Irkutské oblasti, u posvátné řeky Šamanky

Vlad i mir

K té druhé šanci. Osobně jsem se v životě popálil a myslím, že mi Bůh dal lekci, že druhé šance se zrádcům nemají dávat. První zrada bolela hodně, při druhé jsem přemýšlel o konci života. Myslím, že dávání druhých šancí je naše (Slovanská) největší slabost.
Dokonce mě Bůh na první zradu sám upozornil, už se na to nemohl dívat. Já byl "slepý". Dnes bych druhou šanci nedal nikomu.

Ja mám opačný názor, nie je to slabosť, ale sila. Ak je správne použitá, dokáže robiť divy. Môže sa totiž stať, že aj ty budeš potrebovať druhú šancu. Ja som ju pred časom dostal a pomohlo mi to. Takisto som druhú šancu dal a pomohlo to.

Rusofil

@Vlad i mir povedal/-a:

K té druhé šanci. Osobně jsem se v životě popálil a myslím, že mi Bůh dal lekci, že druhé šance se zrádcům nemají dávat. První zrada bolela hodně, při druhé jsem přemýšlel o konci života. Myslím, že dávání druhých šancí je naše (Slovanská) největší slabost.
Dokonce mě Bůh na první zradu sám upozornil, už se na to nemohl dívat. Já byl "slepý". Dnes bych druhou šanci nedal nikomu.

Ja mám opačný názor, nie je to slabosť, ale sila. Ak je správne použitá, dokáže robiť divy. Môže sa totiž stať, že aj ty budeš potrebovať druhú šancu. Ja som ju pred časom dostal a pomohlo mi to. Takisto som druhú šancu dal a pomohlo to.

To závisí na délce času, který uběhl. Pokud tvá zkušenost není delší, než 20 let, nedá se tvrdit, že to bylo správné rozhodnutí. Rekapitulace přichází s věkem. Háček je v tom, že já druhou šanci nikdy nepotřeboval. S lidmi, na kterých mi záleží mám velice dobré vztahy. Od ostatních si držím odstup, i když to neznamená, že by mi byli nesympatičtí. Prostě jsem unaven z nových lidí, vztahů a tak podobně. Nejraději jsem sám.
Co by mě zajímalo je, jestli bys dal další šanci, kdyby tě ten, kterému si dal druhou šanci, zase zradil, přišel, a zase požádal o novou šanci. Já to momentálně teď zažívám a ten člověk mi přijde odporný. Jak si vůbec dovolil mi zazvonit u dveří a doufat, že dostane šanci po třetí. Protože, kdo zradil jednou, zradí i po druhé. Proto se zrádci v minulosti popravovali.
Ještě bych dodal, že Rusové takových druhých šancí dali ve své historii hodně a je jim to prd platné. Vděku ani pokání se nedočkají.

Quilgen

@Rusofil povedal/-a:
"Příběh cara Saltana"

Pro lepší pochopení článku, dávám odkaz na pohádku.
Hraná dlouhá verze
https://www.youtube.com/watch?v=f0Sfwa9VqT8&list=PLv-3sRkN294jxmzGDkwfo82Oa3I9w1Za7&ab_channel=%D0%9A%D0%B8%D0%BD%D0%BE%D0%BA%D0%BE%D0%BD%D1%86%D0%B5%D1%80%D0%BD%22%D0%9C%D0%BE%D1%81%D1%84%D0%B8%D0%BB%D1%8C%D0%BC%22

Nebyla by někde v češtině nebo aspoň s titulky ?
(ne YT pseudo titulky)

Rusofil

@Quilgen povedal/-a:

@Rusofil povedal/-a:
"Příběh cara Saltana"

Pro lepší pochopení článku, dávám odkaz na pohádku.
Hraná dlouhá verze

Nebyla by někde v češtině nebo aspoň s titulky ?
(ne YT pseudo titulky)

Tady je v audioverzi.
https://www.youtube.com/watch?v=8eJy1gbpClM&ab_channel=Poh%C3%A1dkyodTom%C3%A1%C5%A1e

Lin

Mám tu odkaz na film v ČJ - film z r. 1966
https://film.kukaj.io/rozpravka-o-carovi-saltanovi

Oprava - teď jsem zjistila, že film je ve SJ (slovenština).

Pentuer

Nebyla by někde v češtině nebo aspoň s titulky ?

Rozprávka_o_cárovi_Saltánovi SK titulky
https://peertube.su/w/dntfDQRCocZSvXhe53Y2aG

joshviklef

Na jistém nejmenovaném serveru *.to jsem našel cca 8GB archiv, kde jsou tyto pohádky dabované v češtině:
Sadko(slovensky), Krasna Varvara, Vasilisa prekrasna(rusky), Ilja Murovec, Hloupy Ivanuska, Pohadka o caru Saltanovi, Kralovstvi krivych zrcadel, Ruslan a Ludmila

Quilgen

@joshviklef povedal/-a:
Na jistém nejmenovaném serveru *.to jsem našel cca 8GB archiv, kde jsou tyto pohádky dabované v češtině:
Sadko(slovensky), Krasna Varvara, Vasilisa prekrasna(rusky), Ilja Murovec, Hloupy Ivanuska, Pohadka o caru Saltanovi, Kralovstvi krivych zrcadel, Ruslan a Ludmila

a nemůžeš tu rovnou hodit odkaz ?
Edit: zde
https://uloz.to/file/fwWjUQkXAlng/ruske-stare-pohadky-sadko-krasna-varvara-vasilisa-prekrasna-ilja-murovec-hloupy-ivanuska-pohadka-o-caru-saltanovi-kralovstvi-krivych-zrcadel-ruslan-a-ludmila-rar?_fid=4q0e

dasa

Puškin. "Chůva" A

__Příteli mých krutých dnů,
Moje zubožená holubice!
Sám v divočině borových lesů
Dlouho, dlouho jsi na mě čekal.

Jste pod oknem svého pokoje
Truchlící jako hodinky
A paprsky se každou minutou zpomalují
Ve vašich vrásčitých rukou.

Pohled skrz zapomenuté brány
Na černé vzdálené cestě;
Touhy, předtuchy, obavy
Neustále ti mačkají hrudník.__

Jakovleva Arina Rodionovna se narodila 10. (21. dubna) 1758 ve vesnici Lampovo v provincii Petrohrad. Její rodiče byli nevolníci a měli dalších šest dětí. Její skutečné jméno bylo Irina, ale její rodina jí říkala Arina. Své příjmení dostala od svého otce Jakovleva, později se stala Matveevovým manželem. Puškin ji nikdy neoslovoval jménem, ​​měl blíž k „chůvě". Ze vzpomínek Marie Osipové, „nesmírně úctyhodné staré ženy - plné tváře, celá šedovlasá, vášnivě milující svého mazlíčka..."
V roce 1759 Lampovo a přilehlé vesnice koupil A.P. Hannibal, pradědeček Puškina. V roce 1792 vzala Puškinova babička Maria Alekseevna jako chůvu Arinu Rodionovnu pro svého synovce Alexeje. Za dobré služby v roce 1795 Maria Alekseevna dává chůvě dům ve vesnici. A v prosinci 1797 se v rodině Hannibalů narodila dívka, která se nazývá Olga (starší sestra básníka). A Arina Rodionovna byla přijata do Puškinovy ​​rodiny již jako zdravotní sestra.
Krátce nato se Puškinův otec Sergej Lvovič přestěhoval do Moskvy. Arina, jako zdravotní sestra a chůva, byla vzata s sebou.
26. května 1799 se v rodině objevuje chlapec, který se jmenuje Alexander. Maria Alekseevna se také rozhodne přestěhovat do Moskvy. Prodává svůj majetek, ale Arinin dům nebyl prodán, ale zůstal jí a jejím dětem.
Puškinova sestra Olga Sergejevna Pavliščeva tvrdila, že Maria Gannibal chtěla dát Arině a jejímu manželovi spolu s jejich čtyřmi dětmi svobodu, ale ona to odmítla. Arina se celý život považovala za „věrnou otrokyni“, jak ji sám Puškin v Dubrovském nazýval. Celý život byla nevolnicí: nejprve Apraksin, pak Hannibal, pak Puškinovi. Zároveň byla Arina ve zvláštní pozici, věřila jí, podle definice V.V. Nabokovová, byla „hospodářkou“.
Kromě Olgy byla Arina Rodionovna chůvou Alexandra a Lva, ale pouze Olga byla zdravotní sestra. Čtyři děti Ariny Rodionovny zůstaly žít ve vesnici jejího manžela - Kobrina a ona sama žila nejprve v Moskvě a poté v Zakharovu. O několik let později se přestěhovala do vesnice Mikhailovskoye.
V bohatých rodinách pro mistrovy děti brali nejen zdravotní sestry a chůvy. U kluků se na „strýčka“ také spoléhalo. Například pro Puškina byl takovým „strýcem“ Nikita Kozlov, který byl vedle básníka až do jeho smrti. Ale přesto byla chůva blíže Puškinovi. Zde je to, co o tom napsal Veresaev: "Jak zvláštní! Ten muž byl zjevně Puškinovi horlivě oddán, miloval ho, staral se o něj, možná ne méně než chůva Arina Rodionovna, provázela ho celým jeho nezávislým životem a nikde není." zmíněno: ani v Puškinových dopisech, ani v dopisech jeho příbuzných. Ani slovo o něm - ani dobré, ani špatné." Ale byl to Kozlov, kdo přivedl zraněného básníka do domu v náručí, spolu s Alexandrem Turgeněvem spustili rakev s tělem Puškina do hrobu.
V letech 1824-26 žila Arina Rodionovna s Puškinem v Michajlovském.
Byla to doba, kdy mladý Alexander dychtivě vstřebával pohádky, písničky, lidové eposy své chůvy.
Puškin píše svému bratrovi:
"Víš, co dělám? Píšu si poznámky před večeří, večeřím pozdě, po večeři jezdím, večer
poslouchám pohádky - a tím odměňuji nedostatky své prokleté výchovy." . Jaké kouzlo mají tyto pohádky! Každá je báseň!". Zajímavé je, že sám Puškin řekl, že Arina Rodionovna sloužila jako prototyp pro Tatyaninu chůvu v Eugene Onegin, stejně jako chůva Dubrovského.
Předpokládá se, že Arina byla základem obrazu Xeniiny matky v Borisi Godunovovi. . .
https://dwax.ru/cs/pushkin-nyane-a-pushkin-to-chuditsya-tebe-obyasnit-smysl/

dasa

A. N. Afanasjev - národní ruské pohádky? (1)
Přesnější než pohádky by bylo napsat mýty, legendy a lidová slovesnost. Jedná se o knihu Alexandera Nikolajeviče Afanasjeva - Narodnje russkie skazki,
v českém vydání pak Ruské lidové pohádky z roku 1984:

Tuto knihu doporučuji každému, kdo to myslí se zájmem o pravdivou minulost Slovanů vážně. Po přečtení prvních pár řádek mi v duchu doslova spadla brada, všechno, o čem mluví Sidorov tam je - symboly, nelogičnost děje - klíče, které poukazují na přítomnost zašifrované informace. (Kdo četl pozorně Sidorova - zub času pracuje takto: událost -> paměť o ní -> kronika/letopis -> legenda/mýtus -> pohádka). Teprve poslední fáze - pohádka - nepodléhá dalšímu rozkladu, a to jen tehdy, pokud je zachována jen v ústní formě. Jakmile existuje psaná forma, lze ji zdeformovat a ústní podání nahradit do budoucna deformovanou verzí.
Více zde: http://leva-net.webnode.cz/products/a-n-afanasjev-narodni-ruske-pohadky-1-/

Rusofil

Dokument není veřejně přístupný. Dílo nedostupné na trhu. Tak se dělá cenzura. Pohádky Afanasjeva na indexu.
https://kramerius5.nkp.cz/view/uuid:fd5b1900-28f2-11e4-8e0d-005056827e51?page=uuid:3b338300-2efe-11e4-90aa-005056825209

Rusofil

@Rusofil povedal/-a:
Dokument není veřejně přístupný. Dílo nedostupné na trhu. Tak se dělá cenzura. Pohádky Afanasjeva na indexu.
https://kramerius5.nkp.cz/view/uuid:fd5b1900-28f2-11e4-8e0d-005056827e51?page=uuid:3b338300-2efe-11e4-90aa-005056825209

Byl bych rád, kdyby se ozval kolega, který mi dal na tento příspěvek, "nelíbí".
Zajímalo by mě s čím v tomto nesouhlasí? Zdá se mi, že jde o nedorozumění.

dasa

Tolstoj
Zerno jako slepičí vejce.

Našla jennou chasa ve sterži věc velkou jako slepičí vejce, s pěšinkou pulama a podomnou zernu. Viďal ji u chasy člověk vokolo jedoucí, koupil za pěťák, vodnes do města, prodal králi jako vzácnost.

Povolal král muderce, dal nim poznať, jakávěc, vejce nebo zérno. Mudrovali mudrci, mudrovali, nemohli dáť vodpověď.

Ležala tá věc na vokně; vlítla slepice, klubala, - proklubala díru; všichni už viďali, že je to zerno. Muderci přišli, řkou králi: "Tále věc je žitný zerno."

Král se podivil; poručil mudercum najiť, hdy a hde to zerni se rodilo. Muderci mudrovali, mudrovali, scháněli v knihách, nic nenašli. Přišli ke králi, poudaj: "Nemůžem říct. V knihách našich nic vo tom není psáno; potřá se voptať rolniků, neslejchal-li hdo vod starejch, hdy a hde takový zerni sejvali.

Král poslal, rozkázal starýho dědečka hospodáře přivíst.

Našli starýho dědečka, přivelli ke králi. Přišel dědeček plesnivej, bezzubej, sotva se přiškrábal vo dvou bellách.

Král mu ukázal zerno; ale dědeček už kale nevidí, ňák polo vykoukal, polo rukama vochmatal. Král se ho ptá: " Nevíš, dědečku, hde takový zerni se rodilo? Sám na svým poli nesejval si vobili? Nebo za svýho živobyti něhde takový zerni nekupoval?" Dědeček byl hluchej, sotva uslyšal, sotva porozuměl. Vodpoudá: "Né," prej, "na svým poli vobili takový abych sejval - nesejval sem, jakživu nežal ani nekupoval. Co vobili kupovali, dycky takovýhle zerni dromný bylo. Ale potřá", prej, "voptať se mýho tatinka, - možná že slejchal, hde takový zerni rostlo."

Král poslal pro otce dědečkova, rozkázal přivíst k sobě.

Našli i otce dědečkova; přivelli ke králi. Přišel dědeček starej vo jenný belle. Král mu vokazoval zerno. Dědeček eště vidí. Hezky si ho prohlíd. Král se ho vyptává:

"Nevíš, dědečku, hde takový zerni se rodilo? Sám na svým poli nesejvals takový žito? Nebo svýho času nekupoval něhde takový zerni?"

Třá i znánko tverčí na sluch byl dědeček, přeci slyšal lepší než jeho syn.

"Né," prej, "na svým poli takový zerni sem nesejval ani nežal. Ani jakživu sem nekupoval, protože za mýho věku peníze eště ani zavedeny nebyly. Všichni vlastním vobilim se živili, a bylo-li potřá, - s bližním se dělili. Nevím, hde takový zerni se dařilo. To se ví, naše bylo hrubší než tejďní a víc sypalo, ale takovýle abych viďal, - neviďal sem. Slejchal sem vod tatinka, že za jeho paměti vobili lepši než naše se dařilo a sypnější i hrubší bylo. Potřá se voptať jeho."

Král poslal pro dědečkova otce. Našli ho; přivelli ke králi. Dostavil se dědeček bez bellí, přišel berčně, voči jasný, a rozpráví zřetelně. Král mu vokázal zerno. "Dámno už," prej, "neviďal sem starý vobiličko!" Ukous kousek zerna, sněd.

"To je vono," prej.

"Pověz mně, dědečku, hde a hdy takový zerni se rodilo? Sejvals na svým poli takový vobili? Nebo za svý paměti něhde u lidí kupoval?"

Dědeček vodpověděl: Takový vobili za mýho věku všude se rodilo. Tím vobilim já tehdá sem živil sebe i lidi. Tóle zerni sem sil, tóle žal i mlatil."

Král se ptá: "Pověz mně, dědoušku, kupovals něhde takový nebo síl na svým poli?"

Dědeček se usmál. "Za mýho věku žánnej ani nedoved vymysliť takovej řích, aby vobili prodával nebo kupoval. A vo penězích tepruvá neměli zdáni, - vobili měli všichni svýho dost."

Král se ptá: "Tak mně pověz, dědečku, hdes takový vobili sil, a hde tvý pole bylo?"

Vodpověděl dědeček: "Mý pole bylo - zem Páně. Hde sem zdělal, - tam bylo pole. Zem byla svobonná, žánnej si ji nepřivlastňoval. Jen práce vlasní menovali svým majetkem."

"Pověz mně," poudá král, "eště dvě věci: jenno - proč dřív takový zerni rostlo a tejď už neroste.
A druhý - proč tvůj vňuk šel vo dvou bellách, syn tvůj vešel vo jenny; ale ty túhle přišels docela čemesně, voči máš jasný, zuby dobrý, řeč srozumitelnou a milou?"

A dědeček na to: Proto vobojí se stalo, že přestali lidi z vlastní práce bejt živi,
začali se na cizí spolehať. Za starejch časů tak žili po vůli Boží: svýho si hleďali a cizí nevydírali."
http://texty.citanka.cz/

Vlasta

Car Saltan je velmi krásná pohádka. V českých pohádkách je podobnost se Zlatým kolovratem od K.J..Erbena

dasa

aj tu sa rozoberali uz rozprávky
https://ksbforum.info/discussion/comment/2123#Comment_2123

Quilgen

@Quilgen povedal/-a:
Edit: zde
https://uloz.to/file/fwWjUQkXAlng/ruske-stare-pohadky-sadko-krasna-varvara-vasilisa-prekrasna-ilja-murovec-hloupy-ivanuska-pohadka-o-caru-saltanovi-kralovstvi-krivych-zrcadel-ruslan-a-ludmila-rar?_fid=4q0e

Pozor, stáhnul jsem to, rozbalil archiv a nejde spustit ani jeden soubor. Je tam nějaká chyba !

Edit: VLC a WMP to nepřehrají, ale základní (shit) "Přehrávač médií" od winu to přehraje ...