Rozbor pohádek z pohledu KSB

Vážení kolegové, otevírám novou diskusi "Rozbor pohádek z pohledu KSB". Budu tady dávat rozbory především Ruských pohádek, očekávám však, že se ke mně připojíte a doplníte je rozborem našich, tj. Českých, Slovenských, nebo nějakých dalších pohádek.
Za velkého pohádkáře byl v Rusku považován A.S.Puškin. Takže bych začal jeho pohádkami.
Jeho „příběhy“ byly prezentovány „sovětskou literaturou“ jako ruské lidové příběhy vložené do veršů, čímž byla zdůrazněna „národnost“ Velkého básníka. Ti, jejichž paměť není omezena na dva týdny existence informace v „operativní paměti“, se však jistě alespoň jednou v životě zamysleli nad skrytým smyslem výtvorů žrečesko - poetického génia A.S. Puškina.

Puškinovy ​​pohádky jsou závěrečnou fází tvorby A.S. Puškina, která se shodovala s jeho přijetím do služeb a služby v družině cara Mikuláše I. Toto období trvá od roku 1831 do roku 1834. počínaje nadšeně poetickým „Příběhem cara Saltana“. V tomto „čtyřletém období“ své tvorby začíná básník pod vedením ruského ducha nabývat pojmové jistoty a ve „Zlatém kohoutkovi“ si vážně nárokuje, že jeho prostřednictvím získá koncepční sílu samotné Rusko. Ale po pořádku...
Nejprve bych chtěl vysvětlit, kde se u Puškina vzala tato schopnost, žrečeského pohledu na dění ve světě.
Puškin měl zcela výjimečnou chůvu Arinu Rodionovnu Jakovlevu. Byla to nevolnice na panství jeho děda Hannibala. Po narození Puškina se stala jeho chůvou. Puškin hned přilnul k této ženě, která uměla vyprávět množství pohádek, příběhů, povídání o nečistých silách. Od té doby Puškin věřil na různá znamení shůry. Hejno vran, pro něj znamenalo úžas, který ho nutil obrátit se zpátky. Jeho rodičům se tyto příběhy Ariny nelíbili, ale nemohli s tím nic udělat, tak jak sami se výchově svých dětí moc nevěnovali. Jako učitele svých dětí najímali málo vzdělaných Francouzských hochštaplerů, jejichž obrazy Puškin perfektně vystihl v jeho poémách.
Po střední škole se Puškin opět vrátil domů, skazky Ariny u něj vyvolávají nevšední vzrušení. S vášní poslouchal její vyprávění nejen pohádek, a zjišťoval, že Arina je hlavní organizátorkou vesnických svateb, vypráví o starých obřadech, s tak podrobnými detaily, že kolikrát musel s těžkostí zachovat vážnou tvář, aby se nerozesmál. A.S. rychle zapisoval nejzajímavější momenty vyprávění. Negramotná chůva byla v šoku z toho, že její vyprávěná zapisuje samotný "barin".
Někteří badatelé dokonce dospěli k názoru, že byla dcerou žrece, jelikož se narodila ve vesnici Suida, což je velice starý název (mělo by znamenat lampa, světlo, ale nemohu to s jistotou potvrdit). Co je ale bezpochyby jasné, v okolí této vesnice archeology našli několik kurganů, starých několik tisíc let. Toto území se u Praslovanů považovalo za posvátné. Sám Puškin byl přívržencem védického světonázoru a ne pravoslavného. Paměť o védických časech leží hned na povrchu. Úžasné Lukomorie, ostrov Bujan, dub zelený, carevna labuť, spící krasavice, kouzelník Černomor, a další postavy, všechny jsou védickými obrazy. Ve dvaceti letech napsal Ruslana a Ludmilu, která je identická s archaickou rámou, známou ze sanskritu.
Zachovala se jedna kresba Puškina, kde jsou zobrazeny dvě ženy, jedna mladá s kokošnikem na hlavě a jedna stará v šátku. Pod obrázkem je popiska "chůva". Chůva byla pro Puškina nejdůležitější osobou v jeho životě. Když přijížděl z Petrohradu domů, bydlel u ní a ne na zámku.
Puškin pak její osobu ztvárnil v několika svých dílech, např. Evžen Oněgin. Dokonce napsal jedno dílo, věnováno konkrétně jí.
Závěrem: Dalo by se říct, že Arina Rodionovna přivedla k zájmu o Ruský jazyk celou Ruskou Imperii, bez příkazu vládnoucí suity. Ona prostě jen jednomu geniálnímu klukovy převyprávěla pohádky a on se ukázal takovým géniem, že úplně převrátil chápání jazyka u Ruského národa.
Následuje rozbor pohádky O caru Saltaně.

Komentáre

  • R
    upravené Sat 13 Aug 2022 #6->

    @Vlad i mir povedal/-a:

    K té druhé šanci. Osobně jsem se v životě popálil a myslím, že mi Bůh dal lekci, že druhé šance se zrádcům nemají dávat. První zrada bolela hodně, při druhé jsem přemýšlel o konci života. Myslím, že dávání druhých šancí je naše (Slovanská) největší slabost.
    Dokonce mě Bůh na první zradu sám upozornil, už se na to nemohl dívat. Já byl "slepý". Dnes bych druhou šanci nedal nikomu.

    Ja mám opačný názor, nie je to slabosť, ale sila. Ak je správne použitá, dokáže robiť divy. Môže sa totiž stať, že aj ty budeš potrebovať druhú šancu. Ja som ju pred časom dostal a pomohlo mi to. Takisto som druhú šancu dal a pomohlo to.

    To závisí na délce času, který uběhl. Pokud tvá zkušenost není delší, než 20 let, nedá se tvrdit, že to bylo správné rozhodnutí. Rekapitulace přichází s věkem. Háček je v tom, že já druhou šanci nikdy nepotřeboval. S lidmi, na kterých mi záleží mám velice dobré vztahy. Od ostatních si držím odstup, i když to neznamená, že by mi byli nesympatičtí. Prostě jsem unaven z nových lidí, vztahů a tak podobně. Nejraději jsem sám.
    Co by mě zajímalo je, jestli bys dal další šanci, kdyby tě ten, kterému si dal druhou šanci, zase zradil, přišel, a zase požádal o novou šanci. Já to momentálně teď zažívám a ten člověk mi přijde odporný. Jak si vůbec dovolil mi zazvonit u dveří a doufat, že dostane šanci po třetí. Protože, kdo zradil jednou, zradí i po druhé. Proto se zrádci v minulosti popravovali.
    Ještě bych dodal, že Rusové takových druhých šancí dali ve své historii hodně a je jim to prd platné. Vděku ani pokání se nedočkají.

  • @Rusofil povedal/-a:
    "Příběh cara Saltana"

    Pro lepší pochopení článku, dávám odkaz na pohádku.
    Hraná dlouhá verze

    Nebyla by někde v češtině nebo aspoň s titulky ?
    (ne YT pseudo titulky)

  • Lin
    Lin
    upravené Sun 14 Aug 2022 #9->

    Mám tu odkaz na film v ČJ - film z r. 1966
    https://film.kukaj.io/rozpravka-o-carovi-saltanovi

    Oprava - teď jsem zjistila, že film je ve SJ (slovenština).

  • Nebyla by někde v češtině nebo aspoň s titulky ?

    Rozprávka_o_cárovi_Saltánovi SK titulky
    https://peertube.su/w/dntfDQRCocZSvXhe53Y2aG

  • Na jistém nejmenovaném serveru *.to jsem našel cca 8GB archiv, kde jsou tyto pohádky dabované v češtině:
    Sadko(slovensky), Krasna Varvara, Vasilisa prekrasna(rusky), Ilja Murovec, Hloupy Ivanuska, Pohadka o caru Saltanovi, Kralovstvi krivych zrcadel, Ruslan a Ludmila

  • Q
    upravené Mon 15 Aug 2022 #12->

    @joshviklef povedal/-a:
    Na jistém nejmenovaném serveru *.to jsem našel cca 8GB archiv, kde jsou tyto pohádky dabované v češtině:
    Sadko(slovensky), Krasna Varvara, Vasilisa prekrasna(rusky), Ilja Murovec, Hloupy Ivanuska, Pohadka o caru Saltanovi, Kralovstvi krivych zrcadel, Ruslan a Ludmila

    a nemůžeš tu rovnou hodit odkaz ? :D
    Edit: zde
    https://uloz.to/file/fwWjUQkXAlng/ruske-stare-pohadky-sadko-krasna-varvara-vasilisa-prekrasna-ilja-murovec-hloupy-ivanuska-pohadka-o-caru-saltanovi-kralovstvi-krivych-zrcadel-ruslan-a-ludmila-rar?_fid=4q0e

  • Puškin. "Chůva" A

    __Příteli mých krutých dnů,
    Moje zubožená holubice!
    Sám v divočině borových lesů
    Dlouho, dlouho jsi na mě čekal.

    Jste pod oknem svého pokoje
    Truchlící jako hodinky
    A paprsky se každou minutou zpomalují
    Ve vašich vrásčitých rukou.

    Pohled skrz zapomenuté brány
    Na černé vzdálené cestě;
    Touhy, předtuchy, obavy
    Neustále ti mačkají hrudník.__

    Jakovleva Arina Rodionovna se narodila 10. (21. dubna) 1758 ve vesnici Lampovo v provincii Petrohrad. Její rodiče byli nevolníci a měli dalších šest dětí. Její skutečné jméno bylo Irina, ale její rodina jí říkala Arina. Své příjmení dostala od svého otce Jakovleva, později se stala Matveevovým manželem. Puškin ji nikdy neoslovoval jménem, ​​měl blíž k „chůvě". Ze vzpomínek Marie Osipové, „nesmírně úctyhodné staré ženy - plné tváře, celá šedovlasá, vášnivě milující svého mazlíčka..."
    V roce 1759 Lampovo a přilehlé vesnice koupil A.P. Hannibal, pradědeček Puškina. V roce 1792 vzala Puškinova babička Maria Alekseevna jako chůvu Arinu Rodionovnu pro svého synovce Alexeje. Za dobré služby v roce 1795 Maria Alekseevna dává chůvě dům ve vesnici. A v prosinci 1797 se v rodině Hannibalů narodila dívka, která se nazývá Olga (starší sestra básníka). A Arina Rodionovna byla přijata do Puškinovy ​​rodiny již jako zdravotní sestra.
    Krátce nato se Puškinův otec Sergej Lvovič přestěhoval do Moskvy. Arina, jako zdravotní sestra a chůva, byla vzata s sebou.
    26. května 1799 se v rodině objevuje chlapec, který se jmenuje Alexander. Maria Alekseevna se také rozhodne přestěhovat do Moskvy. Prodává svůj majetek, ale Arinin dům nebyl prodán, ale zůstal jí a jejím dětem.
    Puškinova sestra Olga Sergejevna Pavliščeva tvrdila, že Maria Gannibal chtěla dát Arině a jejímu manželovi spolu s jejich čtyřmi dětmi svobodu, ale ona to odmítla. Arina se celý život považovala za „věrnou otrokyni“, jak ji sám Puškin v Dubrovském nazýval. Celý život byla nevolnicí: nejprve Apraksin, pak Hannibal, pak Puškinovi. Zároveň byla Arina ve zvláštní pozici, věřila jí, podle definice V.V. Nabokovová, byla „hospodářkou“.
    Kromě Olgy byla Arina Rodionovna chůvou Alexandra a Lva, ale pouze Olga byla zdravotní sestra. Čtyři děti Ariny Rodionovny zůstaly žít ve vesnici jejího manžela - Kobrina a ona sama žila nejprve v Moskvě a poté v Zakharovu. O několik let později se přestěhovala do vesnice Mikhailovskoye.
    V bohatých rodinách pro mistrovy děti brali nejen zdravotní sestry a chůvy. U kluků se na „strýčka“ také spoléhalo. Například pro Puškina byl takovým „strýcem“ Nikita Kozlov, který byl vedle básníka až do jeho smrti. Ale přesto byla chůva blíže Puškinovi. Zde je to, co o tom napsal Veresaev: "Jak zvláštní! Ten muž byl zjevně Puškinovi horlivě oddán, miloval ho, staral se o něj, možná ne méně než chůva Arina Rodionovna, provázela ho celým jeho nezávislým životem a nikde není." zmíněno: ani v Puškinových dopisech, ani v dopisech jeho příbuzných. Ani slovo o něm - ani dobré, ani špatné." Ale byl to Kozlov, kdo přivedl zraněného básníka do domu v náručí, spolu s Alexandrem Turgeněvem spustili rakev s tělem Puškina do hrobu.
    V letech 1824-26 žila Arina Rodionovna s Puškinem v Michajlovském.
    Byla to doba, kdy mladý Alexander dychtivě vstřebával pohádky, písničky, lidové eposy své chůvy.
    Puškin píše svému bratrovi:
    "Víš, co dělám? Píšu si poznámky před večeří, večeřím pozdě, po večeři jezdím, večer
    poslouchám pohádky - a tím odměňuji nedostatky své prokleté výchovy." . Jaké kouzlo mají tyto pohádky! Každá je báseň!". Zajímavé je, že sám Puškin řekl, že Arina Rodionovna sloužila jako prototyp pro Tatyaninu chůvu v Eugene Onegin, stejně jako chůva Dubrovského.
    Předpokládá se, že Arina byla základem obrazu Xeniiny matky v Borisi Godunovovi. . .
    https://dwax.ru/cs/pushkin-nyane-a-pushkin-to-chuditsya-tebe-obyasnit-smysl/

  • A. N. Afanasjev - národní ruské pohádky? (1)
    Přesnější než pohádky by bylo napsat mýty, legendy a lidová slovesnost. Jedná se o knihu Alexandera Nikolajeviče Afanasjeva - Narodnje russkie skazki,
    v českém vydání pak Ruské lidové pohádky z roku 1984:

    Tuto knihu doporučuji každému, kdo to myslí se zájmem o pravdivou minulost Slovanů vážně. Po přečtení prvních pár řádek mi v duchu doslova spadla brada, všechno, o čem mluví Sidorov tam je - symboly, nelogičnost děje - klíče, které poukazují na přítomnost zašifrované informace. (Kdo četl pozorně Sidorova - zub času pracuje takto: událost -> paměť o ní -> kronika/letopis -> legenda/mýtus -> pohádka). Teprve poslední fáze - pohádka - nepodléhá dalšímu rozkladu, a to jen tehdy, pokud je zachována jen v ústní formě. Jakmile existuje psaná forma, lze ji zdeformovat a ústní podání nahradit do budoucna deformovanou verzí.
    Více zde: http://leva-net.webnode.cz/products/a-n-afanasjev-narodni-ruske-pohadky-1-/



  • R
    upravené Mon 15 Aug 2022 #15->

    Dokument není veřejně přístupný. Dílo nedostupné na trhu. Tak se dělá cenzura. Pohádky Afanasjeva na indexu.
    https://kramerius5.nkp.cz/view/uuid:fd5b1900-28f2-11e4-8e0d-005056827e51?page=uuid:3b338300-2efe-11e4-90aa-005056825209

  • @Rusofil povedal/-a:
    Dokument není veřejně přístupný. Dílo nedostupné na trhu. Tak se dělá cenzura. Pohádky Afanasjeva na indexu.
    https://kramerius5.nkp.cz/view/uuid:fd5b1900-28f2-11e4-8e0d-005056827e51?page=uuid:3b338300-2efe-11e4-90aa-005056825209

    Byl bych rád, kdyby se ozval kolega, který mi dal na tento příspěvek, "nelíbí".
    Zajímalo by mě s čím v tomto nesouhlasí? Zdá se mi, že jde o nedorozumění.

  • Tolstoj
    Zerno jako slepičí vejce.

    Našla jennou chasa ve sterži věc velkou jako slepičí vejce, s pěšinkou pulama a podomnou zernu. Viďal ji u chasy člověk vokolo jedoucí, koupil za pěťák, vodnes do města, prodal králi jako vzácnost.

    Povolal král muderce, dal nim poznať, jakávěc, vejce nebo zérno. Mudrovali mudrci, mudrovali, nemohli dáť vodpověď.

    Ležala tá věc na vokně; vlítla slepice, klubala, - proklubala díru; všichni už viďali, že je to zerno. Muderci přišli, řkou králi: "Tále věc je žitný zerno."

    Král se podivil; poručil mudercum najiť, hdy a hde to zerni se rodilo. Muderci mudrovali, mudrovali, scháněli v knihách, nic nenašli. Přišli ke králi, poudaj: "Nemůžem říct. V knihách našich nic vo tom není psáno; potřá se voptať rolniků, neslejchal-li hdo vod starejch, hdy a hde takový zerni sejvali.

    Král poslal, rozkázal starýho dědečka hospodáře přivíst.

    Našli starýho dědečka, přivelli ke králi. Přišel dědeček plesnivej, bezzubej, sotva se přiškrábal vo dvou bellách.

    Král mu ukázal zerno; ale dědeček už kale nevidí, ňák polo vykoukal, polo rukama vochmatal. Král se ho ptá: " Nevíš, dědečku, hde takový zerni se rodilo? Sám na svým poli nesejval si vobili? Nebo za svýho živobyti něhde takový zerni nekupoval?" Dědeček byl hluchej, sotva uslyšal, sotva porozuměl. Vodpoudá: "Né," prej, "na svým poli vobili takový abych sejval - nesejval sem, jakživu nežal ani nekupoval. Co vobili kupovali, dycky takovýhle zerni dromný bylo. Ale potřá", prej, "voptať se mýho tatinka, - možná že slejchal, hde takový zerni rostlo."

    Král poslal pro otce dědečkova, rozkázal přivíst k sobě.

    Našli i otce dědečkova; přivelli ke králi. Přišel dědeček starej vo jenný belle. Král mu vokazoval zerno. Dědeček eště vidí. Hezky si ho prohlíd. Král se ho vyptává:

    "Nevíš, dědečku, hde takový zerni se rodilo? Sám na svým poli nesejvals takový žito? Nebo svýho času nekupoval něhde takový zerni?"

    Třá i znánko tverčí na sluch byl dědeček, přeci slyšal lepší než jeho syn.

    "Né," prej, "na svým poli takový zerni sem nesejval ani nežal. Ani jakživu sem nekupoval, protože za mýho věku peníze eště ani zavedeny nebyly. Všichni vlastním vobilim se živili, a bylo-li potřá, - s bližním se dělili. Nevím, hde takový zerni se dařilo. To se ví, naše bylo hrubší než tejďní a víc sypalo, ale takovýle abych viďal, - neviďal sem. Slejchal sem vod tatinka, že za jeho paměti vobili lepši než naše se dařilo a sypnější i hrubší bylo. Potřá se voptať jeho."

    Král poslal pro dědečkova otce. Našli ho; přivelli ke králi. Dostavil se dědeček bez bellí, přišel berčně, voči jasný, a rozpráví zřetelně. Král mu vokázal zerno. "Dámno už," prej, "neviďal sem starý vobiličko!" Ukous kousek zerna, sněd.

    "To je vono," prej.

    "Pověz mně, dědečku, hde a hdy takový zerni se rodilo? Sejvals na svým poli takový vobili? Nebo za svý paměti něhde u lidí kupoval?"

    Dědeček vodpověděl: Takový vobili za mýho věku všude se rodilo. Tím vobilim já tehdá sem živil sebe i lidi. Tóle zerni sem sil, tóle žal i mlatil."

    Král se ptá: "Pověz mně, dědoušku, kupovals něhde takový nebo síl na svým poli?"

    Dědeček se usmál. "Za mýho věku žánnej ani nedoved vymysliť takovej řích, aby vobili prodával nebo kupoval. A vo penězích tepruvá neměli zdáni, - vobili měli všichni svýho dost."

    Král se ptá: "Tak mně pověz, dědečku, hdes takový vobili sil, a hde tvý pole bylo?"

    Vodpověděl dědeček: "Mý pole bylo - zem Páně. Hde sem zdělal, - tam bylo pole. Zem byla svobonná, žánnej si ji nepřivlastňoval. Jen práce vlasní menovali svým majetkem."

    "Pověz mně," poudá král, "eště dvě věci: jenno - proč dřív takový zerni rostlo a tejď už neroste.
    A druhý - proč tvůj vňuk šel vo dvou bellách, syn tvůj vešel vo jenny; ale ty túhle přišels docela čemesně, voči máš jasný, zuby dobrý, řeč srozumitelnou a milou?"

    A dědeček na to: Proto vobojí se stalo, že přestali lidi z vlastní práce bejt živi,
    začali se na cizí spolehať. Za starejch časů tak žili po vůli Boží: svýho si hleďali a cizí nevydírali."
    http://texty.citanka.cz/

  • Car Saltan je velmi krásná pohádka. V českých pohádkách je podobnost se Zlatým kolovratem od K.J..Erbena

  • Q
    upravené Tue 23 Aug 2022 #20->

    Pozor, stáhnul jsem to, rozbalil archiv a nejde spustit ani jeden soubor. Je tam nějaká chyba !

    Edit: VLC a WMP to nepřehrají, ale základní (shit) "Přehrávač médií" od winu to přehraje ... :D