Úvahy o Bohu a Vesmíre

Miky72

@Rusofil povedal/-a:
Např. vnuk něco staví, je zabrán do práce a dcera přijde s tím, že je oběd na stole. Tak jsem ji upozornil na to, že by měla vnuka nechat dokončit dílo, nebo vystihnout, než si udělá sám přestávku a předložit mu jídlo.

No vidíš. A já bych mohl říct, že dítě se musí naučit kázni a řádu a půjde na oběd přesně ve 12,00 hod., ať má dílo dokončené nebo ne. Kázeň musí být, jinak s tebou dítě začne orat. Chápeš, jak je tvoje pravda relativní?

Rusofil

@Miky72 povedal/-a:

@Rusofil povedal/-a:
Např. vnuk něco staví, je zabrán do práce a dcera přijde s tím, že je oběd na stole. Tak jsem ji upozornil na to, že by měla vnuka nechat dokončit dílo, nebo vystihnout, než si udělá sám přestávku a předložit mu jídlo.

No vidíš. A já bych mohl říct, že dítě se musí naučit kázni a řádu a půjde na oběd přesně ve 12,00 hod., ať má dílo dokončené nebo ne. Kázeň musí být, jinak s tebou dítě začne orat. Chápeš, jak je tvoje pravda relativní?

Nechápu. Tím se dítě dostává do podřízeného postavení, pak bude muset poslouchat učitele, pak profesory, pak šéfy v práci. Na konci této výchovy bude zlomený člověk bez zájmu a entuziazmu něco vytvořit. Tento výchovný systém udělá z géniů debily. Tvoření není na povel.
Při tvém systému budeš mít perfektně vycepovaného biorobota, ne tvůrce. Moje dcera začala používat moji metodu a zjistila, že oba dva kluci se zklidnili, nevím, jestli máš děti a jak si je vychoval, ale já jsem na své výtvory hrdý. A oba vnuci jsou tvůrci. Také proto ten starší teď jde do soukromé školy, která má podobný pohled na svět jako my.
Ještě dodám, žádné z mých dětí nikdy nebylo bito, možná jednou dvakrát dostalo symbolicky na zadek. Žádné mladické excesy. Jaké výchovné výsledky máš ty?

Miky72

@Rusofil povedal/-a:
Nechápu. Tím se dítě dostává do podřízeného postavení, pak bude muset poslouchat učitele, pak profesory, pak šéfy v práci.

A to je špatně? Přece lidská společnost má určitou hierarchii a poslouchat musí každý - i třeba prezident. To, co tady prezentuješ je tzv. volná výchova a každý v okolí takto vychovaných dětí je totálně na prášky (kromě jich samotných). To ti řekne každý psycholog.

Rusofil

@Miky72 povedal/-a:

@Rusofil povedal/-a:
Nechápu. Tím se dítě dostává do podřízeného postavení, pak bude muset poslouchat učitele, pak profesory, pak šéfy v práci.

A to je špatně? Přece lidská společnost má určitou hierarchii a poslouchat musí každý - i třeba prezident. To, co tady prezentuješ je tzv. volná výchova a každý v okolí takto vychovaných dětí je totálně na prášky (kromě jich samotných). To ti řekne každý psycholog.

Ne, není to tak, musíme jen zemřít.
Je potřeba rozlišovat, jestli se dítě chová v rámci společnosti přijatelně proto, že to samo považuje za správné, tj. nečinit ostatním, co nechceš, aby činili tobě, že je to založeno v jeho mravním základu od rodičů, jejich životním příkladem, nebo se mladý člověk chová tak proto, že byl k tomu donucen cepováním, kázní a disciplínou.
To, že se dnešní děti chovají, jak se chovají, není tím, že doma nemají kázeň, ale že jejich rodiče jim dávají špatný příklad tj. jejich činy neodpovídají jejich slovům.
Kolikrát vidím mladé maminky vyšnořené, s nalakovanými nehty, polité parfémy, s namalovanými ksichty a přitom si své děti takřka nevšímají.
Moje dcera i její muž (syn ještě není ženatý), chodí s dětmi na cvičení, na plavání, každý víkend jdou na výlet do přírody, kluci pravidelně pomáhají s pracemi na zahradě, kolem domu i v zimě. Jako dvouletí vyfasovali dětské kolečko, lopatu a pracovní rukavice a to bys viděl, jak odhazovali sníh a vozili písek a hlínu. S radostí!
Jejich nejoblíbenější kreslenou pohádkou je Pat a Mat, kde se smějí nad nešikovností těch dvou, a ještě jeden pořad, kde dva mladí lidé ukazují, jak se dá co vyrobit z domácích materiálů.
Výchova, to je především příklad rodičů, a ne zákazy, příkazy a kázeň. Z takto vychovávaných jedinců se rekrutují nevděční odpůrci rodičů, nebo zlomené osoby, které se nedokáží ozvat, ani když se jim děje příkoří. Ti se neozvou ani když do nich stát bodá jedy, a oni jak zlomené ovce jdou dobrovolně na porážku.

Atom

A to je špatně? Přece lidská společnost má určitou hierarchii a poslouchat musí každý

Úplně špatně, zde zcela vykolejené. KSB usiluje o přeměnu davo-elitární společnosti na občinnou.

V nelidské (jakou jsme) společnosti musí poslouchat příkazy nadřízených každý, kdo je otrok. Co může být lidského na tom poslouchat psychopaty v nejvyšších patrech řízení ? Svobodný člověk jim naopak musí maximálně vzdorovat a vzdorovat způsobou života, který se snaží zavést a kde to jde házet jim písek do soukolí.

V lidské společnosti poslouchá člověk a podléhá diktátu svědomí. Což znamená, že nadřízeného, když to bude rozporu s jeho svědomím neposlechne.

V občinné společnosti budou také nadřízení a nějaká struktura, ale bude fungovat jinak. Pozici získá ten kdo má potřebné dovednosti a přirozeně lidé svěří kormidlo tomu šikovnému (jako nechám automechanika opravit auto), ale nebudou nijak kecat a určovat životy ostatních. Bude svěřeno kormidlo pro danou oblast a za tu bude dotyčný i zodpovídat (funkce zavazuje).

Příklad, který mi utkvěl v paměti a vyprávěla učitelka dějepisu. Připlula veslice na jakési diplomatické jednání a jeden veslař se omyl a utřel a po té oblékl bílé diplomatické roucho. Druhá (nějaká západní - řecká, římská, byzantská - už nevím) to nemohla pochopit a uvěřit - otrok těžko pochopí svobodného (otrok je i třeba Soroš množství peněz na otroctví nic nemění). Byl to diplomat, ale to neznamenalo, že ostatní na něj budou dřít a on se vozit jako páv, když ostatní makají - že on je nadřazený a všichni mu musí sloužit.

Otrok si nedovede představit, že může existovat společnost, kde se lidé domluví a rozdělí úkoly a není třeba diktovat jak má kdo žít. Do funkcí se v občinné společnosti lidé nehrnou, protože je s tím spojená zodpovědnost, jako za bolševiků v Rusku, kdy museli každého odborníka zpočátku přemlouvat, aby vzal na sebe to břímě a začal řešit problémy s fungováním, ať už šlo o cokoliv a šli na to skrze svědomí, společnost tě potřebuje, lidé to potřebují, nemáme kdo by se toho chopil.

Pohodlí otroka spočívá právě v tom, že nemá zodpovědnost za svůj život (co on sám zmůže). Plnit příkazy je mnohem snadnější než hledat a usilovat o správné řešení se všemi riziky s tím spojenými.
Jinak by otrokem nikdo nebyl. Nevýhoda je, že chléb hry ne vždy jsou k dispozici někdy je i genocida a čas vybíjení otroků.

Ferry

kdy museli každého odborníka zpočátku přemlouvat, aby vzal na sebe to břímě a začal řešit problémy >s fungováním

Tu existuje pár princípov občiny
1. Nikdy nedopustiť zaujať v spoločnosti vysoké postavenie človeku, ktorý sa doslova drie za tým postavením. Ľudia v spoločnosti si vyberajú najlepšieho spomedzi seba nehľadiac na to či sa to zvolenému-nezvolenému páči alebo nie.
2. Ak si ľudia vyberú najlepšieho spomedzi seba, tak ten musí to jarmo prijať - to treba zakoreniť do výchovy už od detstva s dôrazom na zodpovednosť. Hlas ľudu hlas boží, ľudia vedia veľmi dobre kto sa na akú pozíciu hodí.
3. Ak zvolený už viac nespĺňa funkciu, ktorá mu bola pridelená, tak občina robí výber nový, pričom starý volený nemá žiadne právo namietať. V kultúre musí byť zahrnutá výchova k pokore - každý musí pochopiť kedy sklamal a že sa musí znova zdokonaľovať.
4. Aj volený je len človek, aj on sa môže mýliť. Je povinnosťou občiny mu čo najviac pomáhaťs výkonom funkcie. Ak si občina zvolí niekoho na funkciu, tak to neznamená, že v občine už len on bude túto funkciu vykonávať. Občina aj naďalej musí pestovať kádre pre funkcie. Zvolený je na to aby kryl funkciu na konceptuálnej úrovni - pretože je vo funkcii najlepší a tiež jeho mravnostné črty sú dostačujúce pre funkciu.

dum

Myslím, že som to už niekde napísal, asi v Slovanstve a védach, že žijeme v civilizácii, v ktorej neexistuje žiadny zjednocujúci Princíp, každý má svoju pravdu, svoju vieru, nevieru, svoje ponímanie Boha, zla, vzniku bytia, vesmíru, ponímanie dobra, lásky, starostlivosti, aj pojmy ako sloboda či spravodlivosť sú vnímané (napr. u kresťana, moslima, védistu, atď.atď.) rozdielne a keďže egá sú súčasťou ľudskej pseudomysle- je tu neskutočný bordel. Babylon. Pre mňa je tým Princípom Boh ako Absolútna a naviac- Absolútne Pozitívna Bytosť. Bodka. Nicky a provokatívne egomysle ako Miky72 môžu si hovoriť svoje verzie, akceptujem a chápem lebo som prechádzal v minulosti viacerými vierami, náboženstvami, filozofiami, učeniami ktoré sa javili ako pravda, no už nehľadám. Princíp som našiel, a z neho odvodzujem všetko ostatné.

Michaela1

@Miky72 povedal/-a:

@Michaela1 povedal/-a:

Původně šlo přece o to, že "dobré" je právě ono vyvažování, nalézání dokonalé míry mezi "protiklady", tj. respektování přirozeného řádu věcí všemi entitami (jednotlivci, lidskými skupinami i pozemskými vládami).

Ta věta by se dala chápat:
Původně šlo přece o to, že "dobré" je právě ono vyvažování, nalézání dokonalé míry mezi "dobrem a zlem", ...

Ale to já tvrdím celou dobu, že východisko ze všech problémů je nalezení rovnováhy. Ale to nalezení rovnováhy bych nenazýval dobrem.

Protože své názory opíráš o logické vyvozování, nikoli o mravní hodnocení, zůstanu také u toho.
Ta věta se tak chápat nedá, protože "vyvažování mezi dobrem a zlem" logicky nemůže být "dobré", muselo by být stejnou měrou dobré i zlé. Pokud by tomu tak nebylo, "dobro" by převážilo a už by nešlo o rovnováhu. Ty ten rozpor obcházíš tím, že v nalezení rovnováhy (mezi dobrem a zlem) vidíš "východisko ze všech problémů", které bys ovšem nenazval dobrem. Copak ale nalezení "východiska ze všech problémů" není největším myslitelným dobrem? Z hlediska používání tohoto pojmu v hovorové řeči tomu tak určitě je; pokud tedy "dobrem" míníš něco, pod co se z nějakého důvodu nedá podřadit "východisko ze všech problémů", měl bys to vysvětlit.

Další logický problém vidím v tom, že (bez ohledu na to, co míníme pojmy "dobro" a "zlo") ze samotného tvrzení, že "naše hodnocení dobra a zla je pochybné v tom, že se na to díváme přítomným okamžikem a chybí nám časový nadhled" (které považuji v zásadě za správné, i když ne zcela úplné), závěr o tom, že "k dosažení dokonalosti (rovnováhy) potřebujeme prožít oba póly, dobro i zlo", jednoduše nevyplývá. Žádné jiné premisy, které by takový závěr implikovaly, jsem v tvé argumentaci nenašla. Pokud za takovou premisu považuješ myšlenkový konstrukt popisující princip monády jin - jang jako celek, je toto východisko sporné - například podle mého názoru přisuzování "dobra" principu jang a "zla" principu jin tomuto konceptu (v jeho původním smyslu) neodpovídá. (Podle mě dobré je samotné vyvažování -nalézání rovnováhy mezi zdánlivými protiklady a je-li v našem pojmovém aparátu zlo opakem dobra, pak nevyvažování je zlé. Bližší zdůvodnění, proč si to myslím, se vymyká tématu, v této souvislosti jako argument stačí, že premisa je sporná, a bylo by tedy třeba ji zdůvodnit.)

Podobně nelze závěr o nezbytnosti prožitku "zla" pro dosažení naší celistvosti či dokonalosti vyvozovat z Jungovy představy individuace prostřednictvím integrace "temné" části naší psychiky (Stínu), ani z Dahlkeho propracovaného zdůvodnění souvislostí mezi nepřijetím či popíráním Stínu a poruchami našeho fyzického zdraví. Smyslem práce se Stínem je možná ušlechtilá, byť následně mnohými zneužitá, snaha o dosažení plně integrované, tedy celistvé a svým způsobem "dokonalé" osobnosti (a tím zmírnění utrpení plynoucího z odmítání či popírání některých nevědomých složek naší psychiky), nikoli snad prosazování konceptu, že zlo, které se nám děje nebo které sami působíme, je vlastně "správná věc", protože jinak bychom byli tak nějak neúplní. Z předpokladu, že se zlem, které v nás z těch či oněch důvodů dřímá, se musíme pro dosažení plně vědomé (a tedy dospělé a zdravé) osobnosti vědomě vypořádat (např. i tak, že se prostě přijmeme takoví jací jsme, ale je mnoho lepších způsobů), nijak nevyplývá, že sama existence toho zla je pro nás nějakým přínosem. Je-li věčnost je prostě věčná, potom taky zlo je prostě zlé (a dobro samozřejmě dobré).

Souhlasím s tím, že naše hodnocení toho, co v konkrétním okamžiku představuje dobro a co zlo, postrádá časový nadhled, a proto se v čase mění. Za klíčové ale považuji, že tady jde právě jen o změnu našeho pohledu způsobenou rozšířením (časové) perspektivy, nikoli o samotnou proměnu dobra ve zlo a naopak. Nejde přitom jen o to, co se nám proměnlivě jeví jako dobro či zlo v různých časových souvislostech, ale taky o to, z perspektivy kterého subjektu je na danou věc či událost nahlíženo. Můžeme vyjít z perspektivy jednoho, více či mnoha jednotlivců, většího společenského celku či celků, případně celého lidstva - a věci mohou být také nahlíženy "z pohledu Nebes" (Čuang-c'). Ale zase: relativita našich úsudků v závislosti na proměnlivém kontextu nic nevypovídá o relativitě samotného dobra a zla ani o tom, proč bychom to, co obecně považujeme za zlo, měli nějak potřebovat k plnohodnotnému životu. Nemluvím pochopitelně o dílčích "výchovných frustracích", které nám pomáhají dozrát k zodpovědnosti hodné dospělého člověka, ale o skutečném, principiálním zlu, které nám poslední dobou pořád hlasitěji klepe na dveře. Není úplně rozumné si s ním zahrávat.

dum

Hodnotná analýza. "Podobně nelze závěr o nezbytnosti prožitku "zla" pro dosažení naší celistvosti či dokonalosti vyvozovat z Jungovy představy individuace prostřednictvím integrace "temné" části naší psychiky (Stínu), ani z Dahlkeho propracovaného zdůvodnění souvislostí mezi nepřijetím či popíráním Stínu a poruchami našeho fyzického zdraví. Smyslem práce se Stínem je možná ušlechtilá, byť následně mnohými zneužitá, snaha o dosažení plně integrované, tedy celistvé a svým způsobem "dokonalé" osobnosti (a tím zmírnění utrpení plynoucího z odmítání či popírání některých nevědomých složek naší psychiky), nikoli snad prosazování konceptu, že zlo, které se nám děje nebo které sami působíme, je vlastně "správná věc", protože jinak bychom byli tak nějak neúplní. Z předpokladu, že se zlem, které v nás z těch či oněch důvodů dřímá, se musíme pro dosažení plně vědomé (a tedy dospělé a zdravé) osobnosti vědomě vypořádat (např. i tak, že se prostě přijmeme takoví jací jsme, ale je mnoho lepších způsobů), nijak nevyplývá, že sama existence toho zla je pro nás nějakým přínosem. Je-li věčnost je prostě věčná, potom taky zlo je prostě zlé (a dobro samozřejmě dobré). " .......Skúsenostné zážitky - či už "dobré" alebo "zlé" (záleží na rozlíšení, posúdení, no v podstate "to" čo ubližuje druhým alebo sebe samému a prispieva(prepnutie na egomyseľ) k degradácii ducha, duše aj tela je "zlé", a "to" čo neubližuje nikomu ale prispieva k harmónii a zdraviu ducha, duše a tela seba samého aj iných je "dobré". Poznanie dobra aj zla na tejto planéte je určené duchovným pádom a jeho aktiváciou relatívnymi entitami. Bytosti neustále sa inkarnujúce na zem či už s pozitívneho alebo negatívneho stavu bytia si zvolia poznať či už zlo alebo dobro. No nie je to kvôli relatívnej celistvosti, rovnováhe či dokonalosti alebo dosiahnutiu absolútnej celistvosti, harmónie a dokonalosti( čo je nemožné). Jestvujú miliardy entít v pozitívnom stave bytia, ktoré sú relatívne dokonalé, harmonické, celistvé a neprešli inkarnáciou či už na zem alebo výnimočne do pekiel- negatívneho stavu bytia. So zlom neprišli do kontaktu, ale vedia o ňom, o jeho aktivácii aj o prebiehajúcom procese. Skúsenostné poznanie dobra( pre negatívne entity) a zla (pre pozitívne entity) je kvôli poznaniu, poučeniam o povahe a prirodzenosti, porovnaniu, rozlíšeniu, kvôli prípadnej konverzii, no v konečnom dôsledku kvôli voľbám čo voliť, a čo už si nikdy nezvoliť a neaktivovať. Tí čo sa tu inkarnujú sú v podstate dobrovoľníci z rôznych svetov.

Miky72

@Michaela1 povedal/-a:

Copak ale nalezení "východiska ze všech problémů" není největším myslitelným dobrem? Z hlediska používání tohoto pojmu v hovorové řeči tomu tak určitě je; pokud tedy "dobrem" míníš něco, pod co se z nějakého důvodu nedá podřadit "východisko ze všech problémů", měl bys to vysvětlit.

Zkusme třeba fotbal: Pokud "moje" mužstvo vyhraje, je to "dobré". Pokud "moje" mužstvo prohraje, je to "zlé". Pro fanouška protivníka je to naopak. Pokud je to remíza, tedy rovnováha, tak to není ani dobré ani zlé a nespokojeni jsou oba týmy. Pokud by se na té remíze domluvili bez hraní, tak celý fotbal neměl smysl. Úplně přesně je to i v životě.

Další logický problém vidím v tom, že (bez ohledu na to, co míníme pojmy "dobro" a "zlo") ze samotného tvrzení, že "naše hodnocení dobra a zla je pochybné v tom, že se na to díváme přítomným okamžikem a chybí nám časový nadhled" (které považuji v zásadě za správné, i když ne zcela úplné), závěr o tom, že "k dosažení dokonalosti (rovnováhy) potřebujeme prožít oba póly, dobro i zlo", jednoduše nevyplývá. Žádné jiné premisy, které by takový závěr implikovaly, jsem v tvé argumentaci nenašla. Pokud za takovou premisu považuješ myšlenkový konstrukt popisující princip monády jin - jang jako celek, je toto východisko sporné - například podle mého názoru přisuzování "dobra" principu jang a "zla" principu jin tomuto konceptu (v jeho původním smyslu) neodpovídá. (Podle mě dobré je samotné vyvažování -nalézání rovnováhy mezi zdánlivými protiklady a je-li v našem pojmovém aparátu zlo opakem dobra, pak nevyvažování je zlé. Bližší zdůvodnění, proč si to myslím, se vymyká tématu, v této souvislosti jako argument stačí, že premisa je sporná, a bylo by tedy třeba ji zdůvodnit.)

To, co píšeš v podstatě říká křesťanství a @dum. Nedá se nikdo o tom přesvědčit. Pokud ale nevidíš v přírodě a kolem sebe svět rozložený do protipólů, pak si neporozumíme nikdy.
Narození - smrt: Kdo se narodí, musí zemřít. Pokud přiřadím pojmu narození dobro, pak pro smrt mi zbývá zlo. Kde je to zlo v tvém případě? >(Nevyvažování je zlé).

Je-li věčnost je prostě věčná, potom taky zlo je prostě zlé (a dobro samozřejmě dobré).

Smrt je prostě smrt. Nemusí být vždycky zlo. Pokud se někdo staral 10 let o ležícího byť blízkého člověka, bez jediného dne volna, bez dovolené, bez odpočinku, tak si velmi vydechne, pokud dotyčný zemře. A považuje to za dobro. (Pokrytci, nekřičte, že to tak není, vím, o čem mluvím!) Takže zlo není prostě zlé.

Souhlasím s tím, že naše hodnocení toho, co v konkrétním okamžiku představuje dobro a co zlo, postrádá časový nadhled, a proto se v čase mění. Za klíčové ale považuji, že tady jde právě jen o změnu našeho pohledu způsobenou rozšířením (časové) perspektivy, nikoli o samotnou proměnu dobra ve zlo a naopak. Nejde přitom jen o to, co se nám proměnlivě jeví jako dobro či zlo v různých časových souvislostech, ale taky o to, z perspektivy kterého subjektu je na danou věc či událost nahlíženo. Můžeme vyjít z perspektivy jednoho, více či mnoha jednotlivců, většího společenského celku či celků, případně celého lidstva - a věci mohou být také nahlíženy "z pohledu Nebes" (Čuang-c'). Ale zase: relativita našich úsudků v závislosti na proměnlivém kontextu nic nevypovídá o relativitě samotného dobra a zla ani o tom, proč bychom to, co obecně považujeme za zlo, měli nějak potřebovat k plnohodnotnému životu. Nemluvím pochopitelně o dílčích "výchovných frustracích", které nám pomáhají dozrát k zodpovědnosti hodné dospělého člověka, ale o skutečném, principiálním zlu, které nám poslední dobou pořád hlasitěji klepe na dveře. Není úplně rozumné si s ním zahrávat.

https://agenturabyti.cz/nazory-s-n-lazareva/

Rusofil

@Miky72 povedal/-a:

@Michaela1 povedal/-a:

Copak ale nalezení "východiska ze všech problémů" není největším myslitelným dobrem? Z hlediska používání tohoto pojmu v hovorové řeči tomu tak určitě je; pokud tedy "dobrem" míníš něco, pod co se z nějakého důvodu nedá podřadit "východisko ze všech problémů", měl bys to vysvětlit.

Zkusme třeba fotbal: Pokud "moje" mužstvo vyhraje, je to "dobré". Pokud "moje" mužstvo prohraje, je to "zlé". Pro fanouška protivníka je to naopak. Pokud je to remíza, tedy rovnováha, tak to není ani dobré ani zlé a nespokojeni jsou oba týmy. Pokud by se na té remíze domluvili bez hraní, tak celý fotbal neměl smysl. Úplně přesně je to i v životě.

Další logický problém vidím v tom, že (bez ohledu na to, co míníme pojmy "dobro" a "zlo") ze samotného tvrzení, že "naše hodnocení dobra a zla je pochybné v tom, že se na to díváme přítomným okamžikem a chybí nám časový nadhled" (které považuji v zásadě za správné, i když ne zcela úplné), závěr o tom, že "k dosažení dokonalosti (rovnováhy) potřebujeme prožít oba póly, dobro i zlo", jednoduše nevyplývá. Žádné jiné premisy, které by takový závěr implikovaly, jsem v tvé argumentaci nenašla. Pokud za takovou premisu považuješ myšlenkový konstrukt popisující princip monády jin - jang jako celek, je toto východisko sporné - například podle mého názoru přisuzování "dobra" principu jang a "zla" principu jin tomuto konceptu (v jeho původním smyslu) neodpovídá. (Podle mě dobré je samotné vyvažování -nalézání rovnováhy mezi zdánlivými protiklady a je-li v našem pojmovém aparátu zlo opakem dobra, pak nevyvažování je zlé. Bližší zdůvodnění, proč si to myslím, se vymyká tématu, v této souvislosti jako argument stačí, že premisa je sporná, a bylo by tedy třeba ji zdůvodnit.)

To, co píšeš v podstatě říká křesťanství a @dum. Nedá se nikdo o tom přesvědčit. Pokud ale nevidíš v přírodě a kolem sebe svět rozložený do protipólů, pak si neporozumíme nikdy.
Narození - smrt: Kdo se narodí, musí zemřít. Pokud přiřadím pojmu narození dobro, pak pro smrt mi zbývá zlo. Kde je to zlo v tvém případě? >(Nevyvažování je zlé).

Je-li věčnost je prostě věčná, potom taky zlo je prostě zlé (a dobro samozřejmě dobré).

Smrt je prostě smrt. Nemusí být vždycky zlo. Pokud se někdo staral 10 let o ležícího byť blízkého člověka, bez jediného dne volna, bez dovolené, bez odpočinku, tak si velmi vydechne, pokud dotyčný zemře. A považuje to za dobro. (Pokrytci, nekřičte, že to tak není, vím, o čem mluvím!) Takže zlo není prostě zlé.

Souhlasím s tím, že naše hodnocení toho, co v konkrétním okamžiku představuje dobro a co zlo, postrádá časový nadhled, a proto se v čase mění. Za klíčové ale považuji, že tady jde právě jen o změnu našeho pohledu způsobenou rozšířením (časové) perspektivy, nikoli o samotnou proměnu dobra ve zlo a naopak. Nejde přitom jen o to, co se nám proměnlivě jeví jako dobro či zlo v různých časových souvislostech, ale taky o to, z perspektivy kterého subjektu je na danou věc či událost nahlíženo. Můžeme vyjít z perspektivy jednoho, více či mnoha jednotlivců, většího společenského celku či celků, případně celého lidstva - a věci mohou být také nahlíženy "z pohledu Nebes" (Čuang-c'). Ale zase: relativita našich úsudků v závislosti na proměnlivém kontextu nic nevypovídá o relativitě samotného dobra a zla ani o tom, proč bychom to, co obecně považujeme za zlo, měli nějak potřebovat k plnohodnotnému životu. Nemluvím pochopitelně o dílčích "výchovných frustracích", které nám pomáhají dozrát k zodpovědnosti hodné dospělého člověka, ale o skutečném, principiálním zlu, které nám poslední dobou pořád hlasitěji klepe na dveře. Není úplně rozumné si s ním zahrávat.

https://agenturabyti.cz/nazory-s-n-lazareva/

Tvůj pohled na smrt, je pohledem současného civilizovaného člověka. Není to žádné zlo. Podle světonázoru Starověkých Slovanů byl přístup k smrti diametrálně odlišný. Je to návrat k Bohu. Já to beru také tak. Každý odejde až přijde jeho čas. Jde o to využít svojí pozemskou cestu v souladu s Bohem. Nejhorší na smrti není samotná smrt, ale způsob umírání.
Když jsem byl dítě, byl jsem velice nemocný, až tak, že jsem měl halucinace a možná jsem odcházel na druhý břeh. Byl to velice příjemný pocit, a byl jsem velmi rozrušený z toho, že ten slastný pocit byl přerušen cizím zásahem. Vůbec se mi nechtělo probouzet. Od té doby se smrti nebojím.
Zlem je přece něco jiného. Je to zásah jiné osoby do mé psychické, nebo fyzické integrity, bez mého souhlasu.

Miky72

@Rusofil Sat 2 Jul 16:54 Hlásiť
Tvůj pohled na smrt, je pohledem současného civilizovaného člověka. Není to žádné zlo. Podle světonázoru Starověkých Slovanů byl přístup k smrti diametrálně odlišný. Je to návrat k Bohu.

Pak to "zlo" je ale narození člověka, protože je to odloučení od Boha.

dum

Nick Miky72, láskavo má nespájaj so žiadnou cirkvou ani náboženstvom. Som teista, monoteista, no sú to moje celkové dlhodobé zistenia a poznatky. Základné dogmy kresťanstva napr. trojjediný Boh-Boh v troch osobách, alebo pozitívno-negatívna v podstate ľudská prirodzenosť Boha sú pre mňa neprijateľné, aj keď považujem Ježiša Krista za inkarnáciu Absolútneho...Príklad s fotbalom je hlúposť. Napísal som "to" čo ubližuje druhým alebo sebe samému a prispieva k degradácii ducha, duše aj tela je "zlé", a "to" čo neubližuje nikomu ale prispieva k harmónii a zdraviu ducha, duše a tela iných aj seba samého je "dobré". Myslím že fotbal prispieva možno dočasne len k zdraviu tela(aj to je po rokoch diskutabilné),
k harmónii ,rastu a zdraviu ducha a duše seba samého aj iných určite neprospieva .(fanúšikovia futbalu sa na mňa budú hnevať, no ja by som použil iný príklad ).

Rusofil

@Miky72 povedal/-a:
@Rusofil Sat 2 Jul 16:54 Hlásiť
Tvůj pohled na smrt, je pohledem současného civilizovaného člověka. Není to žádné zlo. Podle světonázoru Starověkých Slovanů byl přístup k smrti diametrálně odlišný. Je to návrat k Bohu.

Pak to "zlo" je ale narození člověka, protože je to odloučení od Boha.

Proč by to mělo být zlem? Náš rodič Bůh, nás jenom poslal na zkušenou do světa. A každé dítě, které má rádo své rodiče, se k nim vrací.

jardob

@Miky72 povedal/-a:
Zkusme třeba fotbal: Pokud "moje" mužstvo vyhraje, je to "dobré". Pokud "moje" mužstvo prohraje, je to "zlé". Pro fanouška protivníka je to naopak. Pokud je to remíza, tedy rovnováha, tak to není ani dobré ani zlé a nespokojeni jsou oba týmy. Pokud by se na té remíze domluvili bez hraní, tak celý fotbal neměl smysl. Úplně přesně je to i v životě.

Pekný príklad toho, že profesionálny šport je nezmysel... Hráčom ničí zdravie a z fanúšikov robí fanatikov. Keby ľudia športovali pre iné ciele, ako pre samotný konkrétny šport, takáto dilema by nevznikala. Dobrom by bol prospech zdraviu, trénovanie sa nejakých kolektívnych a tímových zručností, a bolo by úplne jedno, ktoré družstvo získalo viac bodov.

Miky72

@Rusofil povedal/-a:
Proč by to mělo být zlem? Náš rodič Bůh, nás jenom poslal na zkušenou do světa. A každé dítě, které má rádo své rodiče, se k nim vrací.

Jestliže návrat k Bohu jsi označil jako dobro, tak odloučení od Boha musí být označeno jako zlo.
Vykličkovat z odpovědi umíš perfektně.

Miky72

@jardob povedal/-a:
Dobrom by bol prospech zdraviu, trénovanie sa nejakých kolektívnych a tímových zručností, a bolo by úplne jedno, ktoré družstvo získalo viac bodov.

Pak by ale celá hra ztratila smysl, pokud by nebyla motivace zvítězit.

dum

"Pak by ale celá hra ztratila smysl, pokud by nebyla motivace zvítězit." Áno, no motivácia zvíťaziť, útočiť, zničiť, mať navrch, ponížiť sú atribúty egomysle a existujú len tu na zemi a v negatívnom stave bytia. V pozitívnom stave bytia neexistujú, tam sú hlavné snahy dávanie, príjmanie a vzájomné zdieľanie....Kedysi som sa venoval hudbe. Organizovali sa a aj organizujú prehliadky, no aj súťaže interpretov. Čo je bližšie dobru a Človeku? Čo prispieva k rastu, harmónii ducha, duše? Prehliadka umenia, talentu alebo súťaž, súperenie v umení (čo už nepovažujem ani za hlúposť, ani blbosť ale priam za idiotizmus. Príklad v populárnej hudbe celoeurópska súťaž. "Chce se mi zvracet". ).

Miky72

@dum povedal/-a:
V pozitívnom stave bytia neexistujú, tam sú hlavné snahy dávanie, príjmanie a vzájomné zdieľanie....

A nechápeš, že ta slova dávání a přijímání jsou ty protipóly, o kterých pořád mluvím? Pokud přijmu to, že pozitivní je dávat, tak přijímat je negativní. Máš v tom opravdu guláš.

Rusofil

@Miky72 povedal/-a:

@dum povedal/-a:
V pozitívnom stave bytia neexistujú, tam sú hlavné snahy dávanie, príjmanie a vzájomné zdieľanie....

A nechápeš, že ta slova dávání a přijímání jsou ty protipóly, o kterých pořád mluvím? Pokud přijmu to, že pozitivní je dávat, tak přijímat je negativní. Máš v tom opravdu guláš.

Ne, když přijímám vyjadřuji kladné emoce, které zase přijímá ten, který dává. Je to vzájemné dávání kladných emocí. Nic negativního v tom není.
S dumem naprosto souhlasím. Když někdo hraje fotbal, neznamená to, že chce vyhrát, chce si jen zahrát.

Miky72

@Rusofil povedal/-a:

@Miky72 povedal/-a:

@dum povedal/-a:
V pozitívnom stave bytia neexistujú, tam sú hlavné snahy dávanie, príjmanie a vzájomné zdieľanie....

A nechápeš, že ta slova dávání a přijímání jsou ty protipóly, o kterých pořád mluvím? Pokud přijmu to, že pozitivní je dávat, tak přijímat je negativní. Máš v tom opravdu guláš.

Ne, když přijímám vyjadřuji kladné emoce, které zase přijímá ten, který dává. Je to vzájemné dávání kladných emocí. Nic negativního v tom není.
S dumem naprosto souhlasím. Když někdo hraje fotbal, neznamená to, že chce vyhrát, chce si jen zahrát.

Na všech lidech, co prosazují dobro a ten správný svět je vidět naprostá absence empatie. Se svým prosazováním těch "správných" hodnot a "dobra" jsou pro své okolí holým neštěstím.

Rusofil

@Miky72 povedal/-a:

@Rusofil povedal/-a:

@Miky72 povedal/-a:

@dum povedal/-a:
V pozitívnom stave bytia neexistujú, tam sú hlavné snahy dávanie, príjmanie a vzájomné zdieľanie....

A nechápeš, že ta slova dávání a přijímání jsou ty protipóly, o kterých pořád mluvím? Pokud přijmu to, že pozitivní je dávat, tak přijímat je negativní. Máš v tom opravdu guláš.

Ne, když přijímám vyjadřuji kladné emoce, které zase přijímá ten, který dává. Je to vzájemné dávání kladných emocí. Nic negativního v tom není.
S dumem naprosto souhlasím. Když někdo hraje fotbal, neznamená to, že chce vyhrát, chce si jen zahrát.

Na všech lidech, co prosazují dobro a ten správný svět je vidět naprostá absence empatie. Se svým prosazováním těch "správných" hodnot a "dobra" jsou pro své okolí holým neštěstím.

Ale s tím přece nikdo nepolemizuje, s tím naprosto souhlasím. Rozdíl mezi mnou, nebo podobně smýšlejícími a dobrosery je ten, že já se předem zeptám a když je mi řečeno "ne", tak ne. Zatím co dobroserové, prosazují "dobro" hlava nehlava i kdyby nás měli zabít.

dum

@Miky72 povedal/-a:

@dum povedal/-a:
V pozitívnom stave bytia neexistujú, tam sú hlavné snahy dávanie, príjmanie a vzájomné zdieľanie....

A nechápeš, že ta slova dávání a přijímání jsou ty protipóly, o kterých pořád mluvím? Pokud přijmu to, že pozitivní je dávat, tak přijímat je negativní. Máš v tom opravdu guláš.

Totálny nesúhlas. Určite v tom guláš nemám a mám v tom úplne jasno. Nepríjmam tvoju filozofiu že pozitívne je dávať a negatívne príjmať. Dávať lásku, dobro, pravdu, poznanie, starostlivosť,pochopenie, empatiu a príjmať tie isté atribúty a vzájomne ich zdieľať je len a len pozitívne, negativita tam nie je. A to aj tu na zemi, kde ego antagonistický negatívny protipól existuje. A to nehovorím ešte v pozitívnom stave bytia kde ego a negatívny stav nejestvuje, len sa o ňom vie že je niekde na kraji multivesmíru aktivovaný a v procese. Ak sa budeš stále držať svojich protipólov a nerozlišovať čo je dobré, čo zlé, čo prispieva k rastu, zdraviu, blahu, harmónii ducha,duše aj tela všetkých, a čo nie, tak sa nikam neposunieš. Tvoja voľba.

Miky72

@Rusofil povedal/-a:

Rozdíl mezi mnou, nebo podobně smýšlejícími a dobrosery je ten, že já se předem zeptám a když je mi řečeno "ne", tak ne. Zatím co dobroserové, prosazují "dobro" hlava nehlava i kdyby nás měli zabít.

A zeptal ses svojí dcery, jestli stojí o tvé rady při výchově JEJICH dětí?

Rusofil

@Miky72 povedal/-a:

@Rusofil povedal/-a:

Rozdíl mezi mnou, nebo podobně smýšlejícími a dobrosery je ten, že já se předem zeptám a když je mi řečeno "ne", tak ne. Zatím co dobroserové, prosazují "dobro" hlava nehlava i kdyby nás měli zabít.

A zeptal ses svojí dcery, jestli stojí o tvé rady při výchově JEJICH dětí?

No samozřejmě, máme spolu dokonalý vztah. Když mi řekne, že už neví co s těmi kluky dělat, tak radu samozřejmě dám. Ale jestli se bude podle ní řídit je už na ní.

dum

@Miky72 povedal/-a:

@Rusofil povedal/-a:

@Miky72 povedal/-a:

@dum povedal/-a:
V pozitívnom stave bytia neexistujú, tam sú hlavné snahy dávanie, príjmanie a vzájomné zdieľanie....

A nechápeš, že ta slova dávání a přijímání jsou ty protipóly, o kterých pořád mluvím? Pokud přijmu to, že pozitivní je dávat, tak přijímat je negativní. Máš v tom opravdu guláš.

Ne, když přijímám vyjadřuji kladné emoce, které zase přijímá ten, který dává. Je to vzájemné dávání kladných emocí. Nic negativního v tom není.
S dumem naprosto souhlasím. Když někdo hraje fotbal, neznamená to, že chce vyhrát, chce si jen zahrát.

Na všech lidech, co prosazují dobro a ten správný svět je vidět naprostá absence empatie. Se svým prosazováním těch "správných" hodnot a "dobra" jsou pro své okolí holým neštěstím.

S dobrosermi a ich totalitným presadzovaním svojej verzie pseudodobra som v rozpore. Poznám niekoľkých, nestretávame sa už, nenachádzame nič spoločné. Ich verzia pochádza z egomysle. Je plná neznášanlivosti, netolerancie k tým ktorí sa nestotožňujú s ich videním sveta, a aj k určitým skupinám ľudí. Tá negatívna energia z nich priam srší. Nemá to nič spoločné so zdravím, blahom, rastom, harmonickou vyváženosťou ducha, duše aj tela pre všetkých. Ani len pre nich samých.

jardob

@Miky72 povedal/-a:

@Rusofil povedal/-a:
Proč by to mělo být zlem? Náš rodič Bůh, nás jenom poslal na zkušenou do světa. A každé dítě, které má rádo své rodiče, se k nim vrací.

Jestliže návrat k Bohu jsi označil jako dobro, tak odloučení od Boha musí být označeno jako zlo.
Vykličkovat z odpovědi umíš perfektně.

@Miky72 a nie je toto už extrém, vo všetkom vidieť polarity? Veď v tom sa dá totálne zamotať. Je to ako keby som hovoril, že 0 je zlá a 1 je dobrá, tak poďme naučiť počítač pracovať len s jednotkami. To sa nedá.

Veď dobru ani zlu sa na Zemi nedá vyhnúť, a práve preto sme sa narodili, aby sme spoznali jak, dobro, tak aj zlo. Nedá sa na tomto svete úplne dištancovať od každej formy zla, a vo všetkom hľadať tiene zla. Môžem mať rád dobro a neznášať zlo, ale aj tak sa zlu nevyhnem. Ako zmysluplné mi pripadá hľadať v živote harmóniu. Harmónia, to je určitý balanc. Harmónia to je, keď človek napreduje vo svojom rozvoji a je to opak degradačného procesu. A to hovorím o harmónii z dlhodobého pohľadu, pretože nejaké excesy sa v živote vyskytnú, to je normálne... Niekedy pre dosiahnutie dlhodobejšej harmonie je treba podstúpiť krátkodobú nepríjemnosť, bolesť atď. Ako u zubára. Ak zub bolí treba ísť zubárovi. Trhanie alebo ťahanie koreňov bolí, ale je to len chvíľa prinášajúca zdravie, a potom nasleduje dlhodobý kľud.

Podľa mňa to @Rusofil povedal perfektne v tom, že netreba byť dobroser, a pomáhať len vtedy, ak dotyčný stojí o pomoc. Inak to neprinesie nič dobré. S takýmto prístupom o nedostatku empatie nemôže byť ani reč. Keďže dušu majú všetky bytosti a duša je čistá, tak mne osobne záleží na osude nielen dobrých, ale aj zlých ľudí, dokonca aj démonov. Ak by čo len pre jednu bytosť neexistoval Happyend po absolvovaní tejto materiálnej exkurzie, tak by som nepovažoval takýto systém za spravodlivý. To ale neznamená, že pôjdem všetkým bezhlavo pomáhať. Pomôžem iba tým, ktorí o tom stoja. A ostatnými súcitím. A mágiou želaní im prajem tie najväčšie poklady, ako múdrosť (múdrosť = mravnosť+znalosti), tá jediná im môže pomôcť. Múdrosť napraví aj toho najhoršieho človeka. Želaním múdrosti ho pritom neznásilňujem, ani nepotláčam jeho slobodu voľby.

dum

@jardob "Nedá sa na tomto svete úplne dištancovať od každej formy zla, a vo všetkom hľadať tiene zla. Môžem mať rád dobro a neznášať zlo, ale aj tak sa zlu nevyhnem. "........Ak by sme dopredu vedeli a pamätali si čím všetkým tu máme prejsť, tak by sme sa chceli za každú cenu vyhýbať nepríjemným zážitkom. Tým pádom by sme si ale neplnili svoju rolu a úlohu poznania dobra a zla a ich ilustrácie v procese života kde sú tieto antagonizmy koexistujúce v spoločnom priestore a čase.

Fero

podľa mňa neexistuje iba dobro a iba zlo, je to potom dualizmus, ktorému by sme sa mali vyhnúť....stačí povedať a aj konať v zmysle....chcem byť na tej dobrej strane

dum

Sud medu s lyžicou jedu je nepoužiteľný, nestráviteľný, jedovatý -sud jedu s lyžicou medu taktiež. Stráviteľný, čistý je len sud medu. Dôležité je rozlíšenie, ak je to možné tak ideálne najlepšie "z pohledu Nebes (Čuang-c'). " ako napísala Michaela1.