Zaujímavé odkazy
Komentáre
-
Lin, veď @Malina napísal koho myslí. A to video si určite videla, kde sa páni Koller a Havel nezáväzne bavia o atentáte. Zo strany J. Havla sa skutočne nesie v duchu "osamelý šialený vlk". Môj názor je, že sú to profesionálni zahmlievači, uhladzovači a odvádzači od témy, ale samozrejme ho nikomu nevnucujem :)
0 -
Milo povedal/-a: Zo strany J. Havla sa skutočne nesie v duchu "osamelý šialený vlk".
Pravda - koukla jsem se znovu a ono se to povídání dá skutečně tak chápat. Malinovi se omlouvám.
Ptala jsem se proto, abych předešla nějakému nedorozumění - a stejně k němu došlo. Omlouvám se. Já to nejspíš brala jako postoj moderátora, který vychází jen z dostupných zpráv a je dalek zveřejňování vlastních konspirací. Pro fundovaný názor tam má hosta - bezpečnostního analytika. Tak jsem to chápala.
Doplním: I když sem postuji rozhovory s hosty J.Havla i jeho osobní názory, neznamená to, že ho "žeru" a bezmezně věřím. Mám to tak úplně s každou osobností, která něco sděluje. Myslím si totiž, že v dnešních časech je člověk skutečně odkázaný jen na svůj vlastní názor a názory jiných mu mohou být jen zajímavostmi, pomůckami, někdy indiciemi k vlastnímu pátrání. Třeba pana M.Kollera ráda poslouchám a jeho vědomostí a zkušeností si vážím - ale dost často s ním (v duchu) nesouhlasím. No a u pana J.Havla - který dneska sice vzdělaně a poučeně mluví - mám ostražitost také zapnutou na maximum, protože není tak docela jasné, jak se ke svému "postu hlasatele" dostal od kariéry tvůrce podprahových zvukových kulis (do obchodů, aby lidé více nakupovali).
A abych to nějak uzavřela: snažím se mít za svůj vlastní názor zodpovědnost a odmítám bezhlavě přejímat něco, co mi někdo naservíruje - byť kapacita a osobnost - když se s tím já sama neztotožním.
Proto jsem radostně postla video s vysvětlením o GP, protože takto to (až na detaily) chápu i já. Postla jsem ho i přesto, že může jít o postupnou manipulaci a přebírání "iniciativy" = aby mohl "někdo" řídit zavádění nové koncepce dle svého. To všechno může být. Kdo z nás je schopný v dnešních dobách poznat, kde je manipulovaný a kým? Manipulovat může Putin, může Pjakin nebo hlasatelé KSB u nás a na Slovensku. Některé předkládané indicie mohou být falešné, některé naopak skutečné - leč může jít o děje nutné. Kdo z nás to odliší? Já to neumím, já mám jen podezření a to se časem vyvrátí nebo potvrdí.
Proto se mi nelíbí názory v duchu "vsjo propálo" (= vše je ztraceno). Putin je s nimi (chápej globalisty a parazity), Rusko jde jejich cestou, Čína také, BRICS je stejná globalistická vyžírárna jako současné korporace.
Takhle to - podle mého - chápat nelze. To je vše, co mě napadlo.
0 -
Veľmi zaujímavý komentár o vláde Roberta Fica a jej smerovaní, o atentáte, sociálnom fašizme, vzťahoch s Maďarskom, zbrojárstve na Slovensku, o vojne na Ukrajine. Pán Stanko používa pri hodnotení udalostí a dlhodobých dejov svoj vlastný, prenikavý úsudok. A odporúča literatúru VP ZSSR :)
Čo je cieľom "atentátu" na premiéra SR Róberta Fica
--via RotS
2 -
Štúdia [Anti]systém na Slovensku
Zaujímavá štúdia na tému "antisystémovosť" na Slovensku. Napriek tomu, že komentáre v nej nie sú vždy neutrálne a povsúvané sú i hodnotenia, ktoré s formátom vedeckej štúdie nemajú nič spoločné a prácu znehodnocujú posúvaním do úrovne "prosystémovej" príručky, obsahuje veľmi obsažnú charakteristiku presvedčení ľudí na Slovensku. Veľa častí, hlavne z výkladu údajov, sa dá bez ľutosti preskočiť (pokiaľ nechcete analyzovať (skryté) smerovanie štúdie, čo sa týka východísk zo situácie). Vyberám pár citátov, ktoré ma zaujali:
50,7 % populácie na Slovensku je úplne alebo čiastočne presvedčených, že systém, v ktorom žijú, je nastavený proti nim. Iba 44,6 % obyvateľom systém vyhovuje. Polovica obyvateľstva má teda so systémom, v ktorom žijú, problém. Pre potreby tejto štúdie ich označujeme ako „všeobecný” antisystém
[...]
Malá časť dát:
Z výkladu:
Vo všeobecnosti platí, že čím vyššiu má človek dôveru k ostatným ľuďom (všeobecná medziľudská, tzv. horizontálna dôvera) a k inštitúciám (vertikálna dôvera), tým má väčšiu tendenciu rešpektovať zákony aj odporúčania zo strany štátu. V tomto zmysle demonštrovala pandémia covid-19 túto tendenciu v plnej sile - respondenti, ktorí tvrdili, že ľuďom sa dá vo všeobecnosti veriť, mali aj vyššiu tendenciu dať sa zaočkovať. Na očkovanie sa naša štúdia opytovala, keďže očkovanie pomáha merať dôveru v systém cez konkrétne praktické konanie, nie iba v deklaratívnej rovine. To sa ukázalo aj v praxi – skupina obyvateľov v antisystéme mala mieru zaočkovanosti 53%, zatiaľ čo skupina v systéme mierne vyššiu ako dve tretiny (67%). V prípade miery zaočkovanosti v antisystéme je tiež otázne, či neboli očkovaní z donútenia – napríklad aby si udržali pracovné miesto a pod.
[...]
Vyhranenie sa voči dominantným západným kultúrnym vplyvom je aj jedným z hlavných zdrojov anti-západného sentimentu, ktorý je na Slovensku najsilnejší v celej Európskej únii – konkurujú nám iba Bulhari. Niektorí komentátori sa dokonca obávajú silnej slovenskej „proruskosti”. Slovenský antisystém však nie je proruský – je anti-západný. Odmieta západný a „systémový” naratív, a tak logicky siaha po alternatívach. A tie sú teraz zhodou okolností okrem iného aj (pro)ruské. Bežný Slovák ale nechce vo svojom živote viac Ruska – chce menej Západu. A menej Západu v jeho chápaní znamená menej krutý a viac rovnostársky ekonomický systém, silnejšie práva väčšiny, zrozumiteľnejšie politické rozhodovanie, menej komplikovanú a byrokratizovanú interakciu so štátom a komunitnejší a solidárnejší životný štýl.
Celá štúdia:
https://www.dekk.institute/wp-content/uploads/2024/02/antisystem-na-slovensku-2023.pdf
1 -
S A T A N I R A E60 Pavol Peter Kysucký _ Svetová vojna 2025
https://www.youtube.com/watch?v=4GSHNqfLeoA&list=WL&index=1&t=12s
0 -
Veľmi zaujímavá a podnetná poznámka od Michaela1:
Možná ani tak úplně nejde o to, kdo konkrétně ten nástroj řídí, jako spíše o cíle řízení. Zapamatovala jsem si slova známého dvojitého agenta Karla K., který v pokročilém věku v jednom rozhovoru na dotaz, zda by do toho šel znovu, odpověděl: "Rozhodně ne. (...) Čím víc se dívám na to, jak zpravodajské služby fungují, tím víc vidím, že jsou nástrojem zkázy."
Poznámka:
V rámci témy Zpravodajské služby jako nástroj GP (v kolonii ČR), jejich vliv na vedení police, justice, médií a jiné lokální "elity", střelba na fakultě. sú obzvlášť prínosné a hodnotné vstupy Mek Cintoša, ktorý ju vytvoril.
2 -
Zora povedal/-a: Možná ani tak úplně nejde o to, kdo konkrétně ten nástroj řídí, jako spíše o cíle řízení
Šak jasne, že nejde o to Kto to je ale Čo to pre nás bude znamenať.
90% ľudí zaujíma Kto to je a nie Čo to prinesie.
Či GP je satan alebo anonaki alebo slon alebo ET je úplne jedno... Treba sa zamerať na sloveso a nie na podstatné meno lebo len to určuje ďalšie pohyby...
2 -
Vrátim sa k odkazu od @Malina .
V súčasnosti je dobré pozrieť si, vypočuť, prečítať veci od rôznych autorov.
P.P. Kysucký je autorom viacerých kníh a sú dostupné aj články.
Mám od neho 3 knihy, jednu som prečítala celú, druhú som veľmi zrýchla prelistovala a tretiu som začala, prišla po určitý bod a odložila.
Čo ma fakt vyrušuje, že zrejme aj keby som iné otvorila, tak zistím, že tie knihy sú kompiláty autorových rôznych kníh. Čo by až tak nevadilo, predsa len, nečíta každý všetko.
Ako ktosi pod uvedenou reláciou uviedol, pán dal hohromady všetko, čo kedy čítal, ja by som doplnila, a navnímal.
Ani to by nebolo až tak hrozné.
Jeho knihy treba brať nie ako písmo sväté, nebrať ich príliš vážne, ale skôr iba ako inšpiračný zdroj a povedať si pri nich - aha, tak to som ešte nečítala, neviem o tom, som rada, že ma na to upozornil. Nájdem si k tomu viac, prečítam si.
Práve preto som si ich nechala.
Lebo pre jeho reči o duchovnom nadradení muža nad ženou by som ich vcelku rada hodila do krbu, ak by som ho teda mala 😂
2 -
ad boľševický vpád:
Po 1. svetovej vojne pokoj ešte dlho nebol.
Vrelo odporúčam :
Autor okrem mnohých zaujímavých vecí múdro poznamenáva, že historické zmeny, vojny, revolúcie najviac zasahujú život obyčajného, predovšetkým chudobného človeka a zďaleka nie pozitívne.
Že v Maďarsku boľševici boli, je fakt:
Podľa Čiernej knihy komunizmu v tomto období prišlo do Maďarska 250 až 300 ,agitátorov‘ a "poverencov". Bol medzi nimi aj Béla Kun, vyhlasujúci o sebe, že je osobným priateľom vodcu ruskej revolúcie Vladimíra Iľjiča Lenina. A práve na spojenectve s ruskými boľševikmi bola postavená Kunova stratégia prežitia Maďarskej republiky rád, ako sa nový režim podľa ruského vzoru začal nazývať.[1][2]
Po nezdare tejto republiky (Károlyi, medzičasom prezident, bol neschopný vládca) prevratom prevzala v Maďarsku 21. marca 1919 moc komunistická strana vedená Béla Kunom, ktorý ustanovil MRR s proletárskou vládou vedenou ideológiou diktatúry proletariátu.
MRR zoštátnila kľúčové odvetvia (továrne a bane nad 20, neskôr 10 zamestnancov, ale tiež dopravné spoločnosti, banky a nájomné domy [1] ) a veľkostatky nad 40 hektárov, pričom však pôdu nerozdelila roľníkom. Podporu obyvateľstva však komunisti získali vďaka prísľubu obnoviť Veľké Maďarsko v pôvodných hraniciach.[2]
Kun geniálne a so všetkou pompou hlásal, že si praje obnoviť integritu pôvodného Uhorska, čo stačilo na to, aby na jeho stranu prešla časť dôstojníckeho zboru starej armády. Bývalý rakúsko-uhorský plukovník Aurél Stromfeld v priebehu pár dní vytvoril nový maďarský generálny štáb a vyhlásil mobilizáciu.[3]
atď.
Toto zoskupenie sa nazývalo aj Maďarská sovětská republika.
Slováci si vydýchli, keď konečne nastal pokoj po všetkých maďarských a aj poľských extempore.
Práve tieto zážitky viedli k prijatiu ČSR ako lepšej voľby pre Slovákov / i Rusínov v Zakarpatí/.
Niečo málo naznačuje klasička B.S. Timrava tu:
K poľským extempore:
Úprimne dúfam, že také besné a desné časy, aké po 1. svetovej zažili ľudia na Slovensku a nielen v pohraničí, už nikdy nenastanú.
Takisto som presvedčená, že každý -izmus je len skúškou, akými rozmanitými spôsobmi si môžeme urobiť peklo už na Zemi.
1 -
0
-
Nastupující Trumpova administrativa se už plní válečnými děvkami
To by mělo zmařit naděje všech Trumpových příznivců, že jejich člověk opravdu ukončí války a vysuší bažinu
14.11.2024
0 -
Corbettův report: Oznámení z ministerstva zubních kartáčků
Ve zkratce...
Dobré zprávy, soudruzi! Ministerstvo zubních kartáčků letos nejen splní svůj výrobní limit, ale dokonce ho překročí! A co víc, technokraté vymysleli jediný zubní kartáček, který budete potřebovat (nebo si ho smíte koupit)! . . . Někteří se však ptají, zda je vláda vůbec potřeba k výrobě zubních kartáčků. Pojďme tuto herezi potlačit hned v zárodku, ano?...
↓ Video s českým dabingem ↓
↓ Video v originále s českými titulky ↓
Originál videa publikován ZDE: 23. října 2024Přepis:
Vítejte zpět, přátelé. Jsem James Corbett z CorbettReport.com, který k vám přichází ze slunného podnebí západního Japonska v říjnu roku 2024 s epizodou 468 podcastu Corbettova reportu. A nyní oznámení z ministerstva zubních kartáčků. Pokud vás zaujal tento poutavý název, pak mám pro vás připravenou prezentaci. Držte si klobouk. Nejprve mi však dovolte vysvětlit, co je tato prezentace zač a odkud pochází.
Konkrétně se jedná o prezentaci, která bude odvysílána na konferenci Liberty on the Rocks 2024, která se bude konat v Sedoně v Arizoně od 1. do 3. listopadu. Ta se uskuteční již za týden nebo dva. Doufám tedy, že už máte vstupenky na tuto akci, ale pokud ne, můžete je najít online, konkrétně na adrese Sedona.artofliberty.org, kde najdete další informace o této konferenci, kdo na ní bude vystupovat a jak si na ni zakoupit vstupenky. Pokud budete v Sedoně nebo v okolí Arizony, pak si můžete zakoupit vstupenky na samotnou akci a na různé věci kolem této konference. Nebo si také můžete zakoupit virtuální vstupenky, abyste mohli konferenci sledovat v průběhu jejího konání.
A pokud a když si zakoupíte vstupenky na konferenci, můžete použít kupon s kódem CORBETT5, který vám poskytne slevu, a také já z nich dostanu část jako podporu mé práce. Takže bych ocenil, kdybyste tento kupon použili. Když už jsem to řekl, všechny informace si budete moci prohlédnout na stránkách Sedona.artofliberty.org, kde se dozvíte o různých řečnících, kteří na této konferenci vystoupí, včetně mnoha předchozích hostů Corbettova reportu, jako je Larkin Rose, Etienne de la Boétie Squared, Walter Block.
A tématem této konference bude: „Jo, ale kdo by dláždil silnice? Kdo by tuto službu poskytoval? Kdo by tuto věc dělal, kdyby neexistovala vláda?” Takže to byla taková organizační myšlenka a princip různých přednášek, které na této konferenci zazní. Takže když mě Etienne de la Boétie Squared oslovil, abych na této konferenci promluvil, musel jsem bohužel odmítnout osobní vystoupení, protože budu tady v Japonsku, ale rád pošlu tuto videoprezentaci, kterou budou na konferenci vysílat.
A já si říkal, jaký by mohl být můj příspěvek k tomu? Lidé jako Walter Block napsali celé vědecké články o koncepci silnic a o tom, kdo by stavěl silnice, kdyby nebylo vlády, a o dalších podobných tématech. Čím bych k tomu mohl přispět já? Protože jsem to já, rozhodl jsem se vzít celou problematiku, převrátit ji na hlavu a přistoupit k ní z úplně opačné strany. A to bude to, co uvidíte v rámci této prezentace. Nyní oznámení z ministerstva zubních kartáčků, které bude za chvíli dávat smysl. Takže vám tady přehraji celou tuto prezentaci jako takovou, za A, ukázku z konference obecně a za B, jako speciální dárek a pozornost pro mé pravidelné diváky.
Pokud vás tato konference zajímá, podívejte se na jejich stránku. Jako další věc, která vás povzbudí, zatímco budete čekat na samotnou konferenci, Art of Liberty právě umístilo celou konferenci 2023 online ke sledování. Nyní si můžete pustit všechny prezentace z konference 2023 a udělat si tak představu o tom, co vás čeká. Zde je však moje prezentace pro konferenci Liberty on the Rocks 2024. Užijte si ji. A nyní oznámení z ministerstva zubních kartáčků. Přátelé, krajané. Jak dobře víte, jsem Floss Chompers, vládce Ministerstva zubních kartáčků, a přicházím k vám dnes s velkým oznámením a hrozivým varováním. Nejprve oznámení.
Oznámení: S velkou radostnou zvěstí vám přináším radostnou zprávu o stavu letošní výrobní kvóty zubních kartáčků. Nejenže splníme letošní cíl výroby 57 milionů zubních kartáčků, ale tento cíl dokonce překročíme. Ano, přátelé, s nesnesitelnou hrdostí vám oznamuji, že letos nevyrobíme 57 milionů zubních kartáčků, ale 62 milionů zubních kartáčků. Dovolím vám chvíli na zpracování této skvělé zprávy.
Ano, díky neúnavnému úsilí všech pilných pracovníků ministerstva a samozřejmě díky přízni císaře Kamala, Trumpa, Kushnera IV, od něhož plyne veškeré požehnání, nebude v této dlouhé, temné zimě úst nikomu chybět zubní kartáček. Samozřejmě, že k dosažení tohoto neuvěřitelného cíle bylo nutné učinit určité kompromisy. Vím, že jste si zvykli, že máte na výběr mezi pánským zubním kartáčkem, dámským zubním kartáčkem a dětským zubním kartáčkem. Vím, že se dokonce najdou tací, kteří tvrdí, že kdysi existoval výběr mezi chlapeckými a dívčími zubními kartáčky, ale to jsou hloupé fámy a nemělo by se s nimi počítat.
Jsou dokonce tací, kteří tvrdí, že si lidé kdysi mohli koupit různé barvy zubních kartáčků, ale to je kacířství a za takovou myšlenku budete upáleni na hranici. No, jak říkám, abychom letos dosáhli výrobní kvóty, neuvěřitelní inženýři z ministerstva zubních kartáčků po pečlivém ročním studiu vymysleli jeden kartáček, který bude příznivý pro všechny.
Ano, přátelé, dnes vám s nadšením představuji skutečný zázrak našeho slavného průmyslového věku, nikoliv jen tak ledajaký zubní kartáček, ale JEDEN zubní kartáček. Jediný zubní kartáček, který budete kdy potřebovat, jediný zubní kartáček, který budete kdy používat, jediný zubní kartáček, který bude letos k dostání ve státním obchodě. Takže bez dalších okolků vám představuji zubní kartáček! Skutečně, je to neuvěřitelný technický počin a, jak mě ujišťují konstruktéři, je to dokonalý kompromis mezi vkusem všech členů populace, mužů, žen, starých, mladých. Všichni se shodnou na tom, že tento roztomilý, růžový zubní kartáček s emblémem je jediným kartáčkem, který kdy budou chtít.
A co víc, letošní zubní kartáček bude jako obvykle k dostání za nízkou cenu 50 uhlíkových kreditů. Pamatujte, že čím méně masa zkonzumujete, tím více uhlíkových kreditů budete mít na nákup zubního kartáčku. Vím, že teď už se všichni těšíte, až si pospíšíte koupit tento zázrak ústní důmyslnosti, ale ještě než půjdete, musím s vámi probrat něco velmi důležitého. Byl jsem upozorněn, že se do veřejného diskurzu vloudila jistá hereze, hrubé rouhání, které se šeptá v takových těch špinavých, zapadlých, vládou nepovolených kavárnách, které navštěvují myšlenkoví zločinci a duševně postižení. Někteří lidé zřejmě navrhují… Omlouvám se, ale je mi zatěžko vypustit tato slova ze rtů.
Jsou někteří, kteří tvrdí, že nepotřebujeme vládní ministerstvo, které by zajišťovalo řádnou výrobu zubních kartáčků. Už jen ta myšlenka… Vím, že většina z vás ví, že je to naprostý nesmysl, čiré šílenství, které je třeba bez rozmýšlení zavrhnout. Ale každému, kdo by si byť jen na vteřinu takovou myšlenku dovolil, si dovolím připomenout, jak se žilo za starých časů. V dřívějších dobách, kdy lidé věřili, že nepotřebují vládu, aby jim říkala, co si mají oblékat, nebo aby jim říkala, koho si mají vzít, nebo aby jim říkala, jakou práci mají dělat, nebo aby zajišťovala správnou výrobu zubních kartáčků?
Ano, vím, že na ty časy je bolestné vzpomínat, teď, když žijeme v radostné utopii všudypřítomného Spojeného státu globální technokracie, pod láskyplnou vládou císaře Justina Castra Arderna Stalina VII, požehnej její jméno. Ale myslet na ně musíme. Musíme si připomenout, že kdysi dávno lidé věřili, že nepotřebují vládu k tomu, aby vydávala oficiálně schválený slovník Newspeaku, že nejsou potřeba žádní vládní úředníci, kteří by schvalovali volbu písma na firemním zpravodaji nebo určovali lidem, jakou barvou si mají vymalovat dům, regulovali délku vlasů nebo zajišťovali výrobu zubních kartáčků. Přirozeně víme, že tyto věci by bez vlády nikdy nemohly být provedeny, dokonce ani myšleny.
Jak poeticky říká zakládající ústava našeho slavného všelidového státu, kdo by bez vlády vyráběl tužky? Nebo zubní kartáčky? Představte si, soukromé podniky a svobodné rozhodování jednotlivců o tom, co mají dělat se svým životem. Rozhodování o tom, jaký si nechat udělat účes, kdy jít večer spát, jakému koníčku se věnovat nebo jaký si koupit zubní kartáček. Víte, co by to bylo, že? Anarchie! Chaos! Na ulicích by tekla krev, kočky by si braly psy, lidé by si sami rozhodovali o svých kartáčcích na zuby. Ne, takové řeči nikdy nepřipusťme, drazí přátelé zubní nitě.
A moji drazí soudruzi, pokud někdy uslyšíte někoho, kdo se takovými myšlenkami zabývá, okamžitě ho nahlaste příslušným orgánům. Nebojte se, my tady na Ministerstvu zubních kartáčků… no, řekněme, že máme způsoby, jak se s takovými kacíři vypořádat. A teď, když pomineme tyto nepříjemnosti, užijte si své nové zubní kartáčky a jako vždy poděkujme skvělým státním výrobcům, kteří takové výrobky umožňují. Než si půjdete koupit zubní kartáček, povstaňte prosím při naší mezinárodní hymně.
JC: Dobře, dost hloupostí. Ne, nejsem Floss Chompers, vládce ministerstva zubních kartáčků. Jsem James Corbett, váš skromný hostitel Corbettova reportu na CorbettReport.com. Možná jste uhodli, že se jedná o satiru. Je to parodie. Tohle je reductio ad absurdum. Aha, už to chápu. James používá očividně směšnou myšlenku státního převzetí designu, výroby a prodeje zubních kartáčků jako způsob, jak ukázat nesmyslnost samotného centrálního plánování.
Ta představa, že by se o to vláda někdy skutečně pokusila, je tak očividně nereálná, že by nás měla přimět začít zpochybňovat údajnou potřebu vlády převzít výrobu jiných statků a služeb, jako je rozhodování osobních sporů nebo regulace potravin a léků. Pokud jste však hádali právě toto, hádali jste špatně. Víte, možná jste si mysleli, že představa vlády, která se pokouší kontrolovat výrobu zubních kartáčků, je hloupá, pošetilá satira. Ale já vám oznamuji, že je to chladná realita.
PB: Manažeři společnosti Gosplan vytvořili svět, který byl jednoduchý jako stroj. Vše, co společnost potřebovala, až po ten nejmenší předmět, bylo zkonstruováno podle jejich návrhu. Jejich instrukce se nazývaly plánované ukazatele, racionální předpovědi toho, co věděli, že společnost potřebuje. Ročně vyrobíme 70 milionů zubních kartáčků, což stačí pro celou populaci Sovětského svazu. Donedávna nám bylo vnucováno obrovské množství plánových ukazatelů. Každý zubní kartáček byl plánovaný, stejně jako všechny výrobky, které jsme vyráběli. Nejmenší detaily našeho sortimentu kontrolují vládní agentury. Patří sem i plánování množství každého zubního kartáčku.
JC: Pokud vás tento klip vůbec zaujal a máte zájem prozkoumat ho v souvislostech… co teď děláte? Nabádám vás, abyste se šli podívat na Inženýrský komplot, což je první část dokumentu Adama Curtise Pandořina skříňka, kde můžete vidět například, jak členové Svazového vědeckého výzkumného ústavu SSSR pro studium poptávky obyvatelstva po spotřebním zboží a konjunktuře trhu hovoří o tom, jak určovali přesné počty a styl párů punčocháčů, které se mají v daném období vyrobit. Můžete je sledovat, jak vytahují doslova svazky tiskovin s údaji, které používají k určení trendů spotřebitelské poptávky po výrobcích, jako jsou dámské punčocháče, a lamentují nad tím, že v době, kdy se jimi navržené výrobky budou skutečně vyrábět, lidé už tento styl nebudou chtít.
Můžete je slyšet, jak si stěžují, že milí soudruzi v jejich centrálně plánované utopii přišli na to, že pokud je zboží v dokonale řízené sovětské ekonomice skutečně k dostání, znamená to, že toto zboží už vyšlo z módy. A můžete vidět Sergeje Michajloviče Ulanovova, vedoucího oddělení Organizace a metodiky tvorby cen Státního výboru SSSR pro ceny, jak se chlubí tím, jak slavná sovětská technologie zhušťuje stohy údajů o spotřebitelských cenách na pár disket, které se vejdou do zásuvek jejich dělnických stolů.
A můžete pozorovat, jak A. S. Fedorenko z Ústředního ekonomicko-matematického ústavu Akademie věd SSSR naříká, že slavné centrálně plánované sovětské hospodářství se nezhroutilo proto, že by geniální inženýři a technokraté nezdokonalovali vědu o ekonomice a výrobě, ale proto, že byrokraté se neřídili jejich vědeckými radami. A můžete si poslechnout Vitalije Semjonoviče Lelčuka z Akademie věd SSSR, který přiznává, že obrovský rozsah státního plánování zboží a služeb se stal absurdním. Plánovali poptávku po románech a filmech. Plánovali kvóty pro zatýkání ze strany KGB.
Plánovali výrobu rakví. Plánovali počet rakví potřebných v daném ročním období. Nechte si to projít hlavou. Nejhorší na tom je, že ať už si lidé myslí o konkrétních částech této vědecké metody plánování, koncept centrálního plánování shora dolů je pro většinu lidí jen rozšířením typu plánování, na které se můžeme spoléhat a spoléháme každý den v běžném životě. Vždyť existují výrobci rakví, kteří právě teď plánují, kolik rakví letos v naší současné společnosti vyrobí. Výrobci punčocháčů plánují, kolik, jakou velikost a jaký styl punčocháčů vyrobit. Výrobci zubních kartáčků plánují, kolik zubních kartáčků vyrobit. Proč tedy máme všechnu tu neefektivitu a plýtvání chaotického volného trhu? Proč to prostě nenechat dělat stát?
Vždyť koho zajímá, že se čas od času ve svých výpočtech spletou? Mohou se přizpůsobit. A koho zajímá, že lidi zajímá móda? Móda je iracionální a irelevantní. Lidé si pořídí takový styl zubního kartáčku, který státní plánovači určí jako nejlepší k výrobě, a naučí se ho mít rádi. Koneckonců je to ve jménu státu. Samozřejmě bychom mohli mluvit o zásadním selhání centrálního plánování na rozdíl od zásadního úspěchu volného trhu založeného na soutěži jednotlivých podniků o přízeň lidí. Mohli bychom připomenout Misese a problém ekonomické kalkulace.
Cituji: „Bez ekonomické kalkulace nemůže existovat ekonomika. Proto v socialistickém státě, v němž je snaha o ekonomickou kalkulaci nemožná, nemůže být v našem smyslu slova vůbec žádná ekonomika. V triviálních a druhotných záležitostech by racionální jednání mohlo být ještě možné, ale obecně by již nebylo možné hovořit o racionální výrobě. Neexistovaly by žádné prostředky, jak určit, co je racionální, a proto je zřejmé, že výroba by nikdy nemohla být řízena ekonomickými hledisky. Co to znamená, je kromě dopadů na nabídku zboží dostatečně jasné. Racionální jednání by bylo odtrženo od samotné půdy, která je jeho vlastní doménou. Existovalo by vlastně vůbec něco takového jako racionální jednání, nebo dokonce něco takového jako racionalita a logika v myšlení samotném? Z historického hlediska je lidská racionalita vývojem hospodářského života. Mohla by tedy vzniknout, kdyby byla od něj oddělena?” Konec citátu.
Ano, rozhodující otázkou zde není, kdo bude stavět silnice, ale kde je bude stavět? Kdy? Z jakých materiálů? Proč používat asfalt a ne zlato? Proč stavět silnici z A do B, a ne z A do C, z D do L nebo v jiné konfiguraci? Nebo, jak říká Mises, cituji:
„Představte si stavbu nové železnice. Měla by se vůbec stavět? A pokud ano, která z řady myslitelných drah by měla být postavena? V konkurenční a peněžní ekonomice by na tuto otázku odpověděla peněžní kalkulace. Nová železnice zlevní přepravu určitého zboží a je možné spočítat, zda toto zlevnění přesáhne náklady spojené s výstavbou a údržbou další tratě. To lze vypočítat pouze v penězích. Není možné dosáhnout kýženého cíle pouhým vyrovnáním různých fyzických výdajů a fyzických úspor.
Tam, kde nelze vyjádřit hodiny práce, železo, uhlí, všechny druhy stavebního materiálu, stroje a další věci nezbytné pro stavbu a údržbu železnice ve společné jednotce, nelze kalkulace vůbec provádět. Sestavování účtů na ekonomickém základě je možné pouze tam, kde lze všechny příslušné statky vztáhnout zpět na peníze. Je pravda, že peněžní kalkulace má své nepříjemnosti a vážné nedostatky, ale rozhodně nemáme nic lepšího, co bychom mohli postavit na její místo, a pro praktické účely života vždy postačí peněžní kalkulace, jak existuje v rámci zdravého peněžního systému. Kdybychom se bez ní obešli, stal by se jakýkoli ekonomický systém kalkulace naprosto nemožným.“ Konec citátu.
No, všechno je samozřejmě pravda. A naprosto zničující pro lidi se strojovým myšlením, kteří touží po dokonale uspořádané, pečlivě zkonstruované, centrálně plánované, socialistické, technokratické utopii, kde vládní vědátoři plánují každé rozhodnutí. Ale o to mi dnes tak docela nejde. Nebo bych mohl uvést svůj oblíbený esej Leonarda Readse „Já, tužka”, který upozorňuje na to, že obrovské množství lidské organizace a spolupráce, které je potřeba k výrobě i tak jednoduchého předmětu, jako je tužka, je pro jakýkoli centrální byrokratický úřad nemožné rozčlenit, natož řídit.
Nejde jen o nějakou surovinu, která se nějakým způsobem získá a sestaví do výrobku. Je to cedr a grafit a kandelilový vosk a ricinový olej a zinek a měď a pemza a tucet dalších materiálů, které se sbírají v Oregonu, Mississippi a Mexiku a na Srí Lance a v Indonésii a Itálii a v dalších odlehlých koutech světa v rámci různých těžebních a výrobních procesů, převážejí se na různá místa, kde se řežou, suší v peci, tónují, lepí, ošetřují, lakují, vulkanizují a jinak připravují, než se sestaví v továrně.
Nejde jen o tento proces samotný, ale o všechny řidiče kamionů, horníky, dřevorubce a dělníky v továrnách a všechny lidi, kteří jim dodávají nástroje a vybavení, a o námořníky a majáky a výrobce nákladních aut a pěstitele konopí a zemědělce a sběrače kávových zrn a miliony lidí, kteří jim usnadňují jejich práci. K výrobě tužky je zapotřebí nespočet milionů lidí.
Tito lidé se navzájem neznají. Nemají zájem na tom, aby si tužku sami pořídili. Téměř nikoho z nich ani nenapadne, že by se na výrobě tužky nějak podíleli. A přesto je jejich spolupráce, nebo spíše jejich hrubý vlastní zájem, motivuje k tomu, aby pomáhali v této rozsáhlé, složité, celosvětově rozšířené operaci. A tady leží zázrak jejich výroby, který by nikdy nemohl být řízen jediným člověkem nebo jedinou plánovací skupinou, i kdyby měli odvahu se o to pokusit. Tužka. Nebo zubní kartáček. Ale ani o to mi dnes tak docela nejde.
Ne, jde mi o něco mnohem zásadnějšího. A sice, že už teď žijeme velkou část svého života v anarchii. Už teď tuto skutečnost milujeme, přijímáme a akceptujeme. Kdyby přišel Biden, Trudeau, Starmer nebo kdokoli z těchto šašků /aké výstižné/ a navrhl, aby vám vláda začala diktovat, v kolik hodin ráno máte vstávat nebo co máte jíst k snídani, nebo se snažila převzít výrobu kancelářských sponek nebo vám diktovala, jaké cvičení máte dělat nebo jak často ho máte dělat, právem byste se jim vysmáli do obličeje a vrátili se k životu v anarchii. Víme, že lidským bytostem je nejlépe, když jsou ponechány samy sobě, aby samy přišly na odpovědi na milion problémů a otázek, s nimiž se každý den potýkáme.
Víme také, že lidé jsou chybující. Dělají chyby. Udělají rozhodnutí, která bychom raději, kdyby neudělali. Ale takový je život. A víte co? Někdy se mýlíme. Nebo přinejmenším naše odpověď není ta jediná. Ano, někdy lidé udělají iracionální rozhodnutí. Někdy se jim nebude líbit pár punčocháčů, protože vyšly z módy. A jen ten nejchladnokrevnější, psychopatický, antihumánní technokrat by se mohl na tyto ve své podstatě lidské myšlenky, nápady a pocity podívat a rozhodnout, že to je problém, který musí řešit stát.
Jestliže téměř všechno, co děláme, je děláno v anarchii, krásné, slavné anarchii bez jakéhokoli státního dohledu, regulace či kontroly, a jestliže myšlenka, že by vláda narušila tuto anarchii, aby nám říkala, jak se máme stříhat, nebo určovala výrobu zubních kartáčků, je ve své podstatě směšná a absurdní představa, proč je tedy tak směšné uvažovat o tom, že by těch pár věcí, o kterých vláda s oblibou tvrdí, že je k jejich uskutečnění naprosto a zcela potřebujeme, nemohlo být stejně tak vyřešeno zázrakem lidské spolupráce? Zajištění bezpečnosti, rozhodování sporů, regulace potravin a léků, obrana naší komunity. Jednou se lidé budou dívat na lidi, kteří věřili, že k těmto věcem potřebujeme vládu, s přesně stejnou směsicí humoru, údivu a posměchu, jako se díváme na technokraty sovětské éry, kteří si mysleli, že potřebují vládní státní plánovače, aby jim řekli, kolik zubních kartáčků mají vyrábět.
Těším se na ten den a doufám, že si ho užijete se mnou. Dnes to tu necháme s mezinárodní hymnou slavného státu technokracie. Všichni chtějí vládnout světu. Ale myslím, že to tak pro dnešek necháme. Jsem James Corbett z Corbettova reportu zde v krásném slunečném podnebí západního Japonska.
Překlad: David Formánek
0 -
Po hymne o hymne:
Slovenská hymna alebo maďarská ľudovka? (Prečo sú naše kultúry zmiešané? 1.)
Odborníčka, ktorá bola pri tvorbe hymny v roku 1992, reči súčasnej garnitúry „rozmetala na prach“
Dušan Škvarna : Nehodné narábanie so štátnou hymnou / A k tomu ešte jeden zbytočný film
—
Jasnovidci alias sprostredkovatelia nepríjemných správ:
Rok 2025 podľa jasnovidcov: Čaká nás pandémia horšia ako Covid-19! V Európe nastanú odvážne zmeny
Brazilský Nostradamus: Čeká nás kritický rok, lidé ztratí nadvládu nad stroji
NUMEROLOGIČKA KATARÍNA ČIČMANCOVÁ – ČAKAJÚ NÁS ZMENY, NIEČO NEVÍDANÉ PRÍDE V LETE 2025
Astrologička Marcela Laiferová: Čo nám veštia HVIEZDY v roku 2025? Bude sa rodiť veľa DETÍ
—
O hotovosti:
Jasnovidec akciových trhov varuje: V roku 2025 si ponechajte hotovosť a investujte do týchto firiem https://www.forbes.sk/jasnovidec-akciovych-trhov-varuje-v-roku-2025-si-ponechajte-hotovost-a-investuje-do-tychto-firiem/
0 -
Trojmedzie.Spoznajslovensko.eu/SLOVENSKO
Anglickí novinári objavili miesto pri Bratislave, o ktorom si možno ani nevedel. Úplne ich nadchlo, píšu o ňom články22.01.2025
V mestskej časti Čunovo, ktorá je najjužnejšou časťou Bratislavy, sa nachádza unikátny piknikový stôl, ktorý umožňuje návštevníkom sedieť súčasne v troch rôznych krajinách – na Slovensku, v Maďarsku a v Rakúsku.
Tento výnimočný stôl, ktorý je na mieste, kde sa stretávajú hranice troch krajín, slúži ako symbol zjednotenia Slovenska, Maďarska a Rakúska. Je to miesto, kde sa obyvatelia týchto krajín môžu stretnúť bez toho, aby opustili svoju vlastnú krajinu. Ide o krásny príklad toho, ako po páde Železnej opony v roku 1989 začali tieto krajiny spoločne budovať lepšie vzťahy a silnejšie putá.
Sochársky park bol otvorený v roku 1991 a od tej doby sa stal symbolom novej éry spolupráce medzi bývalými východoeurópskymi krajinami pod sovietskym vplyvom a západnými štátmi. Tento projekt zahŕňa aj ďalšie sochy, ktoré symbolizujú tri krajiny. Dokonca nadchol novinárov, ktorí píšu pre známy portál Metro.
Historický kontext
Dnes tento park slúži ako krásna pripomienka toho, ako sa naša krajina po páde komunistických režimov dokázala spojiť s Maďarskom a Rakúskom a prejsť od rozdelenia k vzájomnej spolupráci. V roku 1989, keď rakúsky a maďarský minister zahraničných vecí prestrihli hranicu medzi týmito dvoma krajinami, začal pád režimov v strednej a východnej Európe. Tento historický okamih odštartoval zmenu v geopolitickej krajine a prispel k pádu Železnej opony.
Trojmedzie – čo to vlastne je?
Trojmedzie označuje geografické miesto, kde sa stretávajú hranice troch krajín. Týchto miest je na svete len 175 a väčšina z nich je označená nejakým monumentom alebo pamätníkom. Trojhraničie v Čunove sa nachádza neďaleko Bratislavy, len asi 20 minút jazdy autom, a je to skvelé miesto na jednodňový výlet, ak chceš zažiť, čo to znamená byť v troch krajinách naraz.
Zaujímavosti a dojmy návštevníkov
Mnoho turistov, ktorí navštívili tento unikátny stôl, vyzdvihlo nielen zaujímavú polohu, ale aj krásne prostredie sochárskeho parku. Jeden z návštevníkov na Tripadvisore poznamenal: „Cítili sme sa skvele, keď sme behali okolo stola a uvedomili si, že sme v troch krajinách naraz!“ Iný návštevník zase ocenil príjemné miesto na relaxáciu a piknik s nádherným výhľadom.
Ak si z Bratislavy, alebo sa tam chystáš, určite nezabudni navštíviť tento jedinečný piknikový stôl, ktorý spája tri krajiny na jednom mieste. Je zaujímavé, že za týmto krásnym miestom sa skrýva fascinujúca, hoci nie až tak známa, historická hodnota.
1 -
Zaujímavé, že táto téma sa aj mne preháňa hlavou nejaký ten mesiac:
Malé zamyšlení nad texty písniček dnes a dříve28.1.2025
Mám ve svém mobilu písničky. Nejsem vybíravý a hudbě příliš nerozumím, tak tam najdete převážně české a anglické skladby z 80 let minulého století. Nějakou klasiku orchestrální a na kytáře, samozřejmě Kryla, něco z country a pak lidové písničky z moravského Slovácka a také cimbálovku. Všechny písničky mají společné jedno: Narodily se před rokem 2000.
Ale já to nepíšu proto, abych se chubil svým 7 let starým, čínskym mobilem, já to píšu kvůli textům. Aplikace umožňuje skoro ke každé písničce zobrazit text. Buď ho má ve vlastní databázi, anebo se to pokusí stáhnout z internetu, stačí jen znát název písničky a interpreta. Kupodivu to funguje dobře. A tak jsem se začal těm textům více věnovat. A zjistil jsem zajímavou věc.
Nebudu rozebírat hudební stránku skladeb, tomu moc nerozumím. Budu se věnovat výhradně textům.
Písničky z osmdesátých let mají většinou smysluplné texty, někdy i hodně hluboké (The Sounds of Silence, Simon & Garfunkel: A v tom nahém světle jsem zahlédl / deset tisíc lidí, možná víc. / Lidí hovořících, aniž by něco řekli, / lidí poslouchajících, aniž by naslouchali, / lidí píšících písně, jejichž slova nikdy nesdělí / a nikdo si netroufl rušit ten zvuk ticha. ), někdy kromě skvěleho disco tance i historicky poučné (Rasputin, text zde), někdy se sociálním tématikou (Boxer), často moudré a nutící k zamyšlení a často hladící duši (Scott McKenzie: San Francisco (Be Sure to Wear Flowers in Your Hair)).
Samozřejmě nejvíce písní je o lásce, ať už šťastné nebo nešťastné. Za mistrovský kousek, co se citlivého textu týče, považuji písničku Winner Takes It All / Výherce bere vše od Abby. Stojí za to uvést její zde celý.
/…/
Ještě vzpomenu krásný text Living Next Door to Alice od skupiny Smokie. (Odkaz obsahuje anglicky i český překlad textu.) Píseň je o nesmělém klukovi, kterému se 24 roků líbila holka ze sousedství - Alice -, ale on nikdy nenajde odvahu jí to říci. Až se odstěhovala. Ale hrdina nezůstal sám, má o něj zájem jiná holka jménem Sally. Krásný poetický laděný text. A mimochodem, na tuhle písničku se skvěle tancuje.
/…/
Současnost
Čím je písnička mladšího data, tím jsou texty jednodušší, povrchnější, primitivnější.
Vezměme si například hit ROSÉ & Bruno Mars – APT uváděný v čele Music Chanel na YouTube. V tomto okamžiku má 973 725 464 zhlédnutí. To je skoro miliarda. Jeden z osmi lidí na planetě to video zhlédl. Podívejte se na video níže a vychutnejte si text.
/…/
Tak co, líbí se? Kromě neartikulovaného řvaní, hykáni a více méně náhodných slov video ještě podprahově sděluje publiku, že černoch s běloškou je cool a in.
Ještě jeden příklad vám uvedu. Na víc nemám sílu.
Sexyy Red & Bruno Mars – Fat Juicy & Wet
/…/
Chtěl jsem říct tím článkem jedno. Svět trpí velkým deficitem krásy. Ty současné písničky a současné texty jsou jen pomyslnou špičkou špičky ledovce. Krásná chybí všude, v každém uměleckém směru. Jenže krása je důležitá. Zjemňuje duši. Řeknu to ještě lépe: Krása je potravou duše. Když není krása, duše trpí a nakonec umírá. Jsem velmi vděčný osudu, že mi umožnil žít velkou část života za takzvané komunistické diktatury. Tehdy měl život řád a krásu.
Je mi moc líto dnešních mladých. Jsou vychování podle nových, volných pravidel, bez úcty k autoritám, bez Boha, mají obrovské ego, velmi omezené znalosti, jsou zoufale sami, zmatení svou vlastní identitou a přítomnosti 70 pohlaví, jsou nepřipravení pro tento život. Nešukají. Nemají kolem sebe krásu. Nežijou. Přežívají. Diví se někdo, že jim občas hrábne, vezmou zbraň a jdou střílet?
A na tu destrukci stačilo pouze 30 roků. Neuvěřitelné...
1 -
Chystá sa vzkriesenie Rakúsko-Uhorska? Za špekuláciami o reinkarnácii federácie je aj kríza Európskej únie
Vladimír Jancura 12.02.2025
U nás ešte nie, ale v okolitom svete sa už dlhšie špekuluje a diskutuje o reinkarnácii Rakúsko-Uhorska. Celé to súvisí s ukrajinskou vojnou, ale aj s krízovými javmi v Európskej únii a s pohybom politiky na starom kontinente smerom doprava, dokonca veľmi doprava.
Niektoré úvahy na túto tému nás nevdojak odkazujú na dávno zabudnuté koncepty Winstona Churchilla a Milana Hodžu z čias inej vojny – druhej svetovej o Podunajskej či Stredoeurópskej federácii. Skúsime si ich pripomenúť.
Ale najprv niečo na okraj oných špekulácií a úvah. „Európa má obavy zo vzkriesenia Rakúsko-Uhorska,“ napísal približne pred rokom renomovaný americký server Politico.
„Nemýľte sa, duálna podunajská monarchia vstáva z hrobu,“ povedal nemenovaný diplomat EÚ berlínskemu redaktorovi tohto spravodajského média.
Odvolal sa pritom na čoraz užšiu spoluprácu Viedne s Budapešťou, na ich podobné postoje v otázkach vojny na Ukrajine i protiruských sankcií, na zhodný odpor proti zásahom z Bruselu.
„Obavy v centrále EÚ z krajne pravicového bratstva Viktora Orbána a Herberta Kickla môžu vzrásť po víťazstve Slobodnej strany Rakúska (FPÖ) v jesenných parlamentných voľbách,“ predpovedalo Politico už pred rokom. Čo sa, mimochodom, aj stalo.
-
Takáto reklamôčka /alebo vari súčasť článku?/ sa mi pomedzi odseky rozprestrela:
-
Do Trenčína sa po 400 rokoch "vracia" uhorská kráľovská koruna. Na replike pracujú miestni klenotníci (máj 2022)
-
Samozrejme, niekdajšie Rakúsko-Uhorsko nemožno zredukovať na dva následnícke štáty. Jeho súčasťou bolo 14 súčasných štátov alebo ich častí vrátane Slovenska, Česka, Chorvátska i Srbska, ale napríklad aj piatich oblastí Ukrajiny a juhovýchodného Poľska.
"Budúcnosť strednej Európy? Oprášte staré mapy Rakúsko-Uhorska a uvidíte…" Otto von Habsburg, bývalý následník rakúskeho trónu v roku 1991
Predpokladané Rakúsko-Uhorsko 2.0 – ako projekt stihli už nazvať šikovní západní aj východní publicisti – by však neobsiahlo všetky časti bývalého impéria. A nebolo by už monarchiou, tobôž nie habsburskou, akou bola niekdajšia podunajská ríša.
Napokon, vtedajšie Rakúsko-Uhorsko bolo posledných 50 rokov svojej existencie až do rozpadu v dôsledku vojnovej porážky dualistickým súštátím. Pripomínalo najskôr konštitučnú monarchiu s dvomi vládami i dvoma parlamentmi a jedným panovníkom, ktorý mal vo Viedni status cisára a v Budapešti – kráľa.
Bude to reakcia na „superštát“?Pre zmenu Rakúsko-Uhorsko 2.0 si niektorí autori predstavujú ako ešte voľnejší zväzok štátov, buď úniu, alebo nanajvýš konfederáciu. Mala by vzniknúť ako reakcia nespokojných členských štátov EÚ na snahu z nej vytvoriť „superštát“, v ktorom by stratili väčšinu svojej suverenity. Možný zárodok vidia vo visegrádskej štvorke a politický základ – v novej frakcii Európskeho parlamentu. Pod názvom Patrioti Európy ju začiatkom vlaňajšieho leta založili Orbánov Fides, Babišovo hnutie ANO a Klcklova FPÖ.
"Máme tri hlavné priority, ktoré zdieľame a ktoré nás zjednocujú – obranu suverenity, boj s nelegálnou migráciou a zrušenie Green Dealu (Zelenej dohody pre Európu),“ vyhlásil Andrej Babiš. Kickl k tomu dodal – mierové riešenie konfliktu na Ukrajine. Orbán označil vznik frakcie za začiatok "zmeny európskej politiky“, lebo čoskoro sa stane najväčším zoskupením v EP. Medzitým sa do frakcie prihlásili pravicovopopulistické strany z ďalších piatich členských štátov EÚ.
Ruská bádateľka Jelena Ponomariovová z moskovskej diplomatickej školy (MGIMO) sa poponáhľala s prognózou, že medzi Patriotov Európy časom vstúpi aj Ficov Smer. A že po prípadnom rozpade EÚ na bloky sa Rakúsko – Uhorsko 2.0 stane strategickou alianciou niektorých následníckych štátov bývalej podunajskej ríše, ale už v inej forme: buď v podobe únie (akú vytvorila Ruská federácia s Bieloruskom), alebo ako konfederácia.
Ponomariovová cituje Zbignieva Brzezinského, ktorý sa v roku 1991 po vzniku V4 vyjadril, že skupina týchto štátov sa môže stáť dôležitým nárazníkovým pásmom medzi postsovietskym priestranstvom a vtedy ešte Európskym spoločenstvom.
Odcitujme pre zmenu bývalého následníka rakúskeho trónu Otta von Habsburga, ktorý približne v tom istom čase pri návšteve Bratislavy na otázku, ako si možno predstaviť budúcu Európu, poradil: Oprášte staré mapy s Rakúsko-Uhorskom a uvidíte…
Rozpad EÚ na dvoj- či dokonca štvorrýchlostné zoskupenia sa už dnes nejaví až takou fantazmagóriou ako pred desiatimi rokmi. Najmä po brexite a po tom, čo prieskumy verejnej mienky odhalili názory občanov niektorých štátov na možný rozpad únie. Napríklad, že by to mrzelo iba každého piateho Čecha…
Výskumný tím Kielskeho inštitútu pre svetové hospodárstvo pod vedením profesora Gabriela Felbermayera zisťuje možné dôsledky rozpadu pre jednotlivé členské štáty. Nevylučuje sa ani odchod niektorých členských štátov z eurozóny a ich návrat k starým menám. Predpokladá, že zo skrachovanej eurozóny by odchádzali najviac zadlžené štáty a ešte by z tohto kroku profitovali.
Orbán predpovedá, že EÚ sa rozpadne do roku 2030 a za mocenské centrum, ktoré by ju nahradilo, označuje stredoeurópske zoskupenie s jadrom vo V4. Čiže Rakúsko-Uhorsko 2.0?
Prvé pokusy oživiť monarchiu
Oživenie Rakúsko-Uhorska alebo aspoň jeho jadra má dávnu históriu. Prvé pokusy sa začali hneď po skončení parížskych mierových rokovaní a podpísaní príslušných zmlúv. Tie potvrdili rozpad monarchie a vznik následníckych štátov s ich novými hranicami. Ottov otec Karol, posledný rakúsky cisár a uhorský kráľ, nachádzajúci sa v exile podnikol dva reštauračné pokusy.
Obidva sa odohrávali v Maďarsku, ktoré najhlasnejšie protestovalo proti mierovej zmluve (Trianonskej zmluve). Do Rakúska Karol nemohol, lebo podľa zákona z roku 1919 mal zakázaný vstup dovtedy, kým sa nevzdá svojich panovníckych nárokov a nezloží sľub vernosti republike.
Čo svojimi pokusmi Karol I. sledoval? Išlo mu len o Maďarsko v nových hraniciach alebo o „Veľké Maďarsko“, kráľovstvo v jeho starých hraniciach, čiže aj s Felvidékom (Slovenskom), prípadne aj s časťami dnešného Rumunska (Banát, Sedmohradsko), Rakúska (Burgenland), Ukrajiny (Podkarpatská Rus) a s časťami ďalších štátov? Túto otázku si kládli ich politici, a preto nečudo, že pri každom prudšom Karolovom pohybe spozorneli.
V marci 1920 obnovili monarchisti, ktorí mali v parlamente väčšinu, Maďarské kráľovstvo ako pokračovanie Uhorského kráľovstva. Rozhodli sa však zatiaľ nepovolávať následníka na trón, ale vyhlásili bývalého admirála (Uhorsko malo kedysi prístup k moru) Miklósa Horthyho za tzv. regenta Maďarska, čiže za dočasného zástupcu panovníka.
Horthy zrejme v slabej chvíli prisľúbil Karolovi, že mu odovzdá korunu, a tak sa bývalý kráľ spolu so ženou Zitou a s deťmi vybral v apríli 1921 na Veľkú noc zo švajčiarskeho exilu do Budapešti. Horthyho tým nemilo prekvapil a dosiahol jedine ďalší prísľub – regent mal do troch týždňov odovzdať moc kráľovi.
To sa nestalo ani o tri mesiace, ani o pol roka. Karol totiž postavil svojím reštauračným pokusom na nohy susedov Maďarska, ktorí zhromaždili na jeho hraniciach svoje vojská. Pod týmto dojmom sa proti Karolovým ambíciám vyjadrili aj predstavitelia víťazných mocností.
Pozor, občania, monarcha sa vracia!
Posledný Habsburg si však nedal povedať a v piatok 22. októbra 1921 sa po Európe rozniesla správa, že Karol I. s rodinou priletel do Šoprone, kde ho vítali davy ľudí.
V následníckych štátoch nastal poplach. ČSR vyhlásila čiastočnú mobilizáciu a na Slovensku i stanné právo. Zaznela výzva: „Do zbrane, občania!“ Ešte aj Lidové noviny v komentári upozorňovali na „nebezpečenstvo maďarskej iredenty“ a potrebu „definitívne skoncovať s intrigami habsburgovcov“.
V tejto atmosfére sa 25. októbra konala v Bratislave na Primaciálnom námestí veľká demonštrácia. V prejavoch politikov a zástupcov légií zazneli výzvy odstrániť pomníky monarchie. Sprievod potom smeroval k Redute na Korunovačné námestie, kde stálo zadebnené súsošie s Máriou Teréziou na koni a s dvoma maďarskými veľmožmi po jej boku. Zatiaľ ho ešte nestrhli, ale zhodili niektoré tabule obchodov so starými názvami Bratislavy (Pozsony, Pressburg).
V Paríži sa zišli veľvyslanci dohodových štátov, ktoré vyhrali prvú svetovú vojnu a v obave z vojenskej intervencie okolitých krajín do Maďarska vyzvali tamojšiu vládu, aby vyhlásila Karola za zosadeného kráľa a dala ho deportovať.
Karol napriek tomu pokračoval v pochode na Budapešť s niekoľkými vernými vojenskými jednotkami, ktoré pred bránami hlavného mesta vstúpili do boja s vládnym vojskom. Boli obkľúčené a Karol, aby zabránil zbytočnému krviprelievaniu, sa radšej stiahol a vzdal sa pôvodného zámeru.
Život potom dožil v exile na portugalskom ostrove Madeira. Zomrel 1. apríla 1922 na ťažký zápal pľúc a krátko pred smrťou si želal, aby pri jeho zomieraní bol vtedy ani nie 10-ročný Otto – korunný princ a následník trónu.
Podrobne o tom píše v svojich knihách nemecká historička Emma Demmerleová, alebo jej slovenský kolega Roman Holec.
Sám Otto Habsburg sa vzdal následníckych nárokov na trón až v roku 1961. Jeho bratia a syn Karol (dnes je poslancom rakúskeho parlamentu) tak však neurobili. Na otázku v rozhovore pre Lidové noviny v roku 2003, či sa dá obnoviť Rakúsko-Uhorsko, bývalý korunný princ odpovedal: „V starej forme nie. Kto si však niečo prečítal o svetových dejinách, vie, že vždy boli rôzne štátne usporiadania. Je rovnako nerealistické hovoriť, že niečo bude, ako aj to, že už nebude.“
Články o reštauračnom pokuse Karola I. v slovenskej dobovej tlači, október 1921.
Vízia stredoeurópskej federácie
Po anektovaní Rakúska nacistickým Nemeckom v marci 1938 sa začal pohon na Otta von Habsburga a jeho rodinu. Habsburgovci sa totiž už predtým netajili svojím odporom k nacionálnemu socializmu a nepriateľstvom proti Adolfovi Hitlerovi. Ich majetok preto vyvlastnili, Otta odsúdili v neprítomnosti na trest smrti a v prípade dolapenia mal byť na Hitlerov osobný príkaz okamžite zastrelený.
V tom čase však už Otto opustil Belgicko, kde vyštudoval na univerzite sociálne a politické vedy. Žil potom v USA a vo Veľkej Británii. Práve tam vznikali vtedy plány na nové usporiadanie strednej Európy po skončení svetovej vojny. Syn posledného korunovaného Habsburga sa usiloval prispieť „svojou troškou do mlyna“.
Stretával sa s americkým prezidentom Franklinom Rooseveltom i s britským premiérom Winstonom Churchillom. Mal živé kontakty s výbormi pre povojnovú zahraničnú politiku, ktoré existovali pri štátnom departmente vo Washingtone i pri rezorte diplomacie v Londýne.
Americký výbor pracoval až do leta 1942 s projektom stredoeurópskej federácie. Potom však vzal do úvahy nepriateľstvo medzi štátmi tohto regiónu a namiesto federatívneho usporiadania dal prednosť voľne organizovanej únii suverénnych štátov. Na základe štúdia archívnych dokumentov to tvrdí historik Gergely Romsics, hosťujúci profesor na Viedenskej univerzite.
Maďarsku sa mali vrátiť hranice spred Trianonu, s výnimkou rakúsko-maďarskej hranice. Severná hranica so Slovenskom sa mala určiť na základe etnického princípu, ako to ešte v roku 1918 navrhoval Hodža (za čo ho Praha odvolala z rokovaní v Budapešti). Členovia výboru verili, že takáto úprava hraníc raz a navždy skoncuje s maďarsko-slovenským nepriateľstvom, najmä ak sa spojí s výmenou obyvateľstva.
Britský výbor uprednostňoval v strednej Európe i na Balkáne federatívne alebo konfederatívne usporiadanie štátov. „Keď Churchill v roku 1943 navštívil Washington, tak dal svojim hostiteľom najavo, že po vojne by rád videl podunajskú federáciu s hlavným mestom Viedňou,“ píše aj u nás známa americká znalkyňa moderných maďarských dejín Deborah Corneliusová. „Do istej miery by sa tak vyplnilo vákuum, ktoré vzniklo po rozpade Rakúsko-Uhorska.“
V Spojených štátoch na Floride žil vtedy v exile Milan Hodža, do Mníchovskej dohody prvý Slovák premiér československej vlády. V Londýne mu v roku 1942 vyšlo dielo Federácia v strednej Európe (na Slovensku až v roku 1997!).
Hodža načrtol aj ústavu tohto spoločenstva, ktoré malo mať na začiatku podobu skôr únie ako federácie (čosi na spôsob britského Commonwealthu alebo súčasnej EÚ). Počítal s tým, že by zahŕňala ČSR, Poľsko, Maďarsko, Rakúsko, Juhosláviu, Bulharsko, Rumunsko a Grécko. Čiže by sa rozprestierala od Baltského až po Čierne, Jadranské a Egejské more.
Únia mala postupne prerastať do federácie, resp. konfederácie so spoločnou menou, štáty sa mali vzdať časti svojej suverenity v prospech spoločných orgánov vrátane federálnej vlády, prezidenta a parlamentu.
Hodža zomrel v roku 1944, jeho projekt upadol do zabudnutia, podobne ako stredoeurópske projekty Churchilla alebo britského či amerického výboru pre povojnovú zahraničnú politiku. Narazili totiž na odpor sovietskeho vodcu Josifa Stalina. Už v júni 1943 informoval jeho minister zahraničných vecí Viačeslav Molotov západných spojencov o negatívnom postoji Moskvy k úvahám alebo víziám tohto druhu.
O pol roka neskôr na teheránskej konferencii Veľkej trojky to potvrdil i sám Stalin. „Koncept stredoeurópskej či podunajskej federácie alebo únie sa jednoducho nehodil do jeho plánov na povojnové usporiadanie Európy,“ myslí si Romsics.
Veď tá ríša nebola až taká zlá (?!)
Nový americký prezident Harry Truman krátko po skončení vojny uvažoval o možnosti vytvoriť „spolok“ južného Nemecka, Rakúska a Maďarska. Bolo to ešte počas prípravy na Postupimskú konferenciu víťazných mocností, ktorá sa začala v polovici júla 1945. Medzitým sa však už jasne črtalo rozdelenie Európy na sféry vplyvu.
Po roku 1990, po skončení studenej vojny, a najmä po rozpade Sovietskeho zväzu sa začala prekresľovať politická mapa starého kontinentu. Potvrdila sa pravdivosť slov klasika: „Najpohyblivejšou vecou na svete sú štátne hranice.“ Dohody veľmocí z Teheránu a Jalty prestali platiť.
Prišlo k znovuzjednoteniu Nemecka, namiesto juhoslávskej a československej federácie vznikli samostatné štáty, ktoré začali vstupovať do Európskej únie. Americký dramatik Arthur Miller na jednom mieste svojej spomienkovej knihy píše, že ľudstvo sa bude musieť rozpadnúť na jednotlivé kmene, aby sa potom mohlo znovu združovať do väčších celkov a štátnych útvarov.
Zároveň sa začali prepisovať dejiny a zapĺňať „biele miesta“ v nich. Prehodnocovali sa aj názory na niekdajšie Rakúsko-Uhorsko. Podľa viacerých historikov a politikov mala podunajská monarchia najmä v poslednom polstoročí svojej existencie okrem mínusov aj veľa plusov. Tvrdenie, že bola „žalárom národov“ označili za značne zveličené s výnimkou Slovenska a Sedmohradska, kde prebiehala až do prvej svetovej vojny zúrivá maďarizácia.
Niektorí autori v snahe obhajovať cisársku Viedeň upozorňujú, že prispela k formovaniu nových národov, napríklad albánskeho. Zabúdajú dodať, že išlo o súčasť politiky „rozdeľuj a panuj“, Albánci mali byť protiváhou voči „rozpínavým“ Srbom.
Dnes sa však albánski nacionalisti usilujú o Veľké Albánsko, ktoré by obsiahlo okrem Kosova aj Čiernu Horu, časť Srbska, takmer polovicu Severného Macedónska a severozápad Grécka. Na druhej strane tureckí nacionalisti neskrývajú ambície obnoviť Osmanskú ríšu, ktorá kedysi zaberala aj európsku časť Balkánu.
Uskutočnenie projektu Rakúsko-Uhorska 2.0 by mohlo vytvoriť hrádzu realizácii týchto nárokov a plánov, mienia povolaní aj samozvaní geostratégovia.
Súčasná doba praje radikálnym nacionalizmom, ktoré sa nezastavia pred ničím. Nezabúdajme na letáky s mapou „Veľkého Maďarska“. Nie tak dávno ich objavili na viacerých miestach južného Slovenska.
Na záver si pripomeňme, ako dlho americký prezident Woodrow Wilson váhal s vypovedaním vojny Viedni. Keď ju nakoniec v decembri 1917 vypovedal, jedným dychom pred kongresmanmi zdôrazňoval: „Spojené štáty nechcú Rakúsko-Uhorsko rozčleniť.“ Zároveň však dodal: "Prajeme si, aby záležitosti národov (tejto ríše), či už veľkých, alebo malých, spočívali v ich rukách.“ Čiže mal v úmysle priviesť Habsburgovcov k rozumu a zachrániť ich ríšu – ako protiváhu Nemecka – pred hroziacim rozpadom. Názor zmenil až na sklonku vojny po opakovaných žiadostiach predstaviteľov emancipujúcich sa národov tejto ríše, ktorí sa usilovali o ich štátnosť.
Ktovie, aký osud by čakal Čechov a Slovákov, nebyť aktivít zahraničného odboja vedeného Tomášom G. Masarykom a Milanom R. Štefánikom. Veď vtedajšie domáce politické elity v Čechách, o Slovensku ani nehovoriac, váhali s odsúdením politiky Viedne a Budapešti až do vojenského krachu monarchie. Zrejme by sa uspokojili aj s federalizáciou Rakúsko-Uhorska, ktorú im prisľúbil Karol I.
A čo ich súčasní potomkovia? Vari by prijali takúto alternatívu Európskej únie a eurozóny? Výsledky ankety v našom najbližšom okolí ukazujú, že iba v prípade krajnej núdze, keby sa únia skutočne rozpadla. Jej náhrada by však nesmela niesť názov Rakúsko-Uhorska.
—
Čo by bolo, keby sa Rakúsko-Uhorsko udržalo
Keby podunajská ríša prežila obe svetové vojne a transformovala svoje štátne usporiadanie i politické zriadenie na demokratické, mohla byť v súčasnosti druhou najväčšou európskou mocnosťou s rozlohou okolo 620 000 km2.
Pokiaľ ide o počet obyvateľov, výpočet je zložitejší, ale keď spomedzi následníckych štátov zrátame len populácie Rakúska, Maďarska, Slovenska a Česka, vychádza nám okolo 35 miliónov osôb. Ak prirátame obyvateľov z rôznych častí ďalších štátov, ktoré kedysi patrili do habsburskej monarchie, dostaneme prinajmenšom dvojnásobok tohto počtu. O 10 miliónov viac ako malo Rakúsko-Uhorsko v čase svojho zenitu, po anexii Bosny a Hercegoviny v roku 1908.
Pri použití metódy extrapolácie, vychádzajúc z historických údajov, sa dá predpokladať, že v národnostnej skladbe obyvateľstva by naďalej prevládali Nemci a Maďari, nasledovaní Rusínmi, Ukrajincami, Čechmi, Rumunmi, Slovákmi, Poliakmi. V tomto etnickom a jazykovom Babylone by bolo problémom ustanoviť úradné a dorozumievacie jazyky. Všetko by sa zjednodušilo (a zároveň skomplikovalo), keby Rakúsko-Uhorsko vykročilo pred sto rokmi na cestu konfederácie podľa švajčiarskeho vzoru.
Bloger Michal Cimmermann, ináč povolaním právnik, si pred šiestimi rokmi dal tú námahu a zisťoval (metodiku nezverejnil), aký by malo Rakúsko-Uhorsko v starých hraniciach po sto rokoch hrubý domáci produkt. Výpočty ho doviedli k číslu 1,18 bilióna dolárov, čím by sa krajina zaradila na 15. miesto vo svetovom rebríčku, tesne za Španielskom.
Mohla by si dovoliť 19. najvyšší vojenský rozpočet na svete, z ktorého by financovala takmer 200-tisícovú armádu, tridsiatu najväčšiu na svete.
Takto by sme mohli pokračovať, ale neustále pamätajúc na to, že ide len o svojho druhu malú intelektuálnu hru a o takzvané alternatívne dejiny, ktoré sa síce mohli stať, ale sa nestali.
Možno lepšie by bolo pýtať sa, čo by sa stalo s Rakúsko-Uhorskom nebyť prvej svetovej vojny? Dokázalo by sa postaviť hitlerovskému Nemecku? A s akým výsledkom? Ale to sme už naozaj v ríši fantázie, kde sa cítia doma autori sci-fi literatúry.
—
ku korune:
—
1
Kategórie
- Všetky kategórie
- 1 Možnosti, riešenia, východiská, ciele
- 218 Politika a udalosti
- 81 Udalosti a politika na Slovensku
- 24 Udalosti a politika v ČR
- 63 Zahraničná politika a udalosti
- 51 Globálna politika a udalosti
- 26 Analýzy
- 4 Domáci analytici
- 19 Zahraniční analytici
- 5 Metódy vládnutia
- 25 Svetonázor
- 49 Ideológia - filozofia, náboženstvo, technológia
- 238 KSB
- 2 Osbeživa
- 24 Dejiny a chronológia
- 34 Biologické zbrane
- 18 Ekonomika a financie
- 10 Násilie, zbrane, vojna
- 46 Egregoriálno-matričné riadenie
- 12 Jazyk životných okolností
- 17 Kultúra
- 8 Filmy, videá
- 4 Literatúra
- 4 Hudba
- 35 Zdravie
- 19 Podnety k fóru
- 5 Pomôcky a návody k fóru
- 118 Mimo kategórií