Úvahy o Bohu a Vesmíre

Boj protikladů (z něho vznikla doktrína rozděluj a panuj) je neadekvátní popis všehomíra. Mohlo to být i naopak, že pólové vidění světa bylo šikovně podstrčeno od GP, aby mu tato doktrína pomohla se štvaním lidí proti sobě.

Ve skutečnosti se všichni vzájemně potřebujeme ke svému růstu a aby jsme se učili jak se zapojovat do celku. Kdo si kvůli pýše začne myslet, že druhé nepotřebuje zůstane sám bez Boha.

Ta snaha udržet pólové vidění vede až k tomu, že staví ďábla a Boha na roveň (dva póly). Pak vznikají takové absurdní otázky proč stvořil Bůh ďábla svého oponenta, aby mu vše kazil a navíc odebral mu tak všemohoucnost (mohla by to být hra nanajských chlapečků, ale to pak není pólové uspořádání, je to hra na dobrého a zlého policajta).

@Miky72 povedal/-a:

@Atom povedal/-a:

Ta snaha udržet pólové vidění vede až k tomu, že staví ďábla a Boha na roveň (dva póly).

To je právě mylná představa křesťanství. Kdo rozumí principu jang - jin, chápe, že oba póly jsou stvořeny Bohem a Bůh stojí mimo tyto póly - mimo polaritu.

Nestudoval jsem křesťanství, ale přirozeně ho chápu spíše jako jednotu, kde Bůh je nadřazen ďablovi, který jemu podřízen (ty tendence dávat ďábla na roveň Bohu pozoruji v kultuře - ne přímo u kněžích, kteří ďábla používají na strašeni oveček a zároveň odpoutávají pozornost od vlastní zodpovědnosti za následky svých činů - může za to ďábel, ne ten jen využije naší slabé morálky). I jing - jang je sjednocující princip. Pólový princip, chápu tak, že oba póly se přetahují, ale zároveň vzájemně potřebují. Ode zdi ke zdi - není možné dosáhnout vítězství dobra - věčné neuspokojivé přetahování.

Příklad:
Mám silnici a mohu po ní jet dostatečně rychle, plynule a bezpečně, tak abych dosáhl cíle. Ta silnice má pravý a levý okraj, za kterým to nepůjde. GP tyto hranice božího dopuštění prezentuje jako póly, mezi kterými je život, dle tohoto výkladu je potřeba když jsme moc vpravo jet rychle doleva tam spadnout do příkopu a horko těžko se vyhrabat jet do rychle doleva a tam spadnout do příkopu a tak stále dokola

(cesta se exponenciálně protáhne a stane také exponenciálně nákladnější - vývoj se zpomaluje, ale nezastavuje, nakonec někoho napadne, přestaňme pořád padat do příkopu a jeďme rovně po silnici a už je to tady KSB),

řízení na hranici Božího dopuštění. V tomhle se mi líbí Budhovo učení, zlatá střední cesta, jít uprostřed cesty a nepadat do propastí okolo. (Budhovo učení má nedostatek v tom, že neřeší problémy se řízením společnosti, řeší pouze osobní prospěch, tkz. "osvícení", je to další z nástrojů GP, který vychovává nové generace tak, aby neohrozili postavení globálního parazita. A je to tak moc sobecké, že museli přidat bajku, že Budha do nirvány nevstoupí dokud nebude poslední bytost osvícena).

Takže hranice Božího dopuštění jsou zjednodušeny až "zprimitivněny" do pólů mezi, kterými probíhá život. Lze trošku použít - někdy stačí toho zjednodušení, ale při hlubších pohledech a rozborech to neobstojí.

Protipóly jsou jed a protijed.

Také ne, protože protipóly se potřebují, musí být vždy oba. Jed může existovat i když nebude protijed a naopak (je to jenom hra se slovy, protože příslušné látky budou jedem nebo protijedem jenom v určitém kontextu). Skutečné protipóly lze těžko najít (protože nic takového není), např. den a noc, může být místo, kde bude stále tma a kde stále světlo, jenom někde v určitém kontextu se střídá den a noc. To samé život a smrt, pravděpodobně duše dlí v prostoru, kde smrt není a je tam "život věčný", který existuje i bez svého protipólu smrti a proto smrt není protipólem života. Jak "říkám" skutečné protipóly, kdy jeden bez druhého nemůže být, neexistují, je to vyjádření maskující jednotu, která se neustále skládá a přeskupuje a vyjadřuje v různých formách.

Polarita

„Včera jsem byl chytrý. Proto jsem chtěl změnit svět.
Dnes jsem moudrý. Proto měním sám sebe.“ Sri Chinmoy

Úhel pohledu

Rozložením Nicoty na polarity JANG a JIN mohl vzniknout pojem subjekt a objekt. Představme si dva lidi, kteří se na sebe vzájemně dívají. První člověk označí sebe za pozorovatele a druhého člověka za pozorovaného. Druhý člověk řekne pravý opak: Sebe označí za pozorovatele a prvního člověka za pozorovaného. Tady vzniká pojem já a ty. Člověk se ztotožní s pojmem já a všechno ostatní, pociťuje jako ne-já, jako ty. Tím se člověk stává zajatcem polarity. Jeho já ho nutí vnímat svět jako svět protikladů, protipólů. Tím vnímá vše jako já a ty, muže a ženu, den a noc, teplo a chlad, plus a mínus, dobro a zlo. Viz tabulka: JANG – JIN

Naše vědomí nám neumožňuje vnímat celek. Vědomí rozštěpuje a rozkládá vše do protikladných dvojic. Nutí nás tyto dvojice rozlišovat a poté se rozhodovat. Můžeme přijmout vždy jen jednu z těchto dvojic, druhou musíme vyloučit. Naše vědomí činí denně tisíce, ba miliony rozhodnutí, co činit. Co přijme a co odmítne. Máme toto rozhodování v sobě tak zažité, že už nám ani nepřijde, že se musíme neustále rozhodovat. V každém okamžiku se musím rozhodovat jestli: budu číst tuhle knihu nebo nebudu číst tuhle knihu, budu dýchat, nebo nebudu dýchat, budu jíst nebo hladovět, budu spát či bdít nebo půjdu vlevo či vpravo, atd …

Za polaritou, kterou vnímáme, stojí Nicota, v níž jsou všechny nerozlišené protiklady. My bychom asi pocítili velké zklamání nad tím, kdybychom se dozvěděli, že žádoucí stav našeho vědomí je Nicota. (V buddhistické filosofii „nirvána“ znamená „Nicota“ – doslova vyhasnutí.) Nicota nemá žádnou manifestaci, jakékoli vymezení, a tím je polaritě nepochopitelná. Nicota je to jediné, co skutečně existuje, bez začátku a konce, věčné bez pojmu času.

Takovouto Nicotu si nedokážeme představit. Existují sice různé meditační techniky, které nám alespoň na krátký okamžik dovedou Nicotu přiblížit nebo vnímat. V Nicotě neexistuje žádná touha, jakékoli chtění nebo snažení, neexistuje žádný pohyb, neboť neexistuje nic, po čemž by se dalo toužit. Teprve v Nicotě nacházíme všeho hojnost.

V polaritě existence jednoho pólu podmiňuje existenci pólu druhého. Pokud např. v elektřině nebo magnetismu odstraníme jeden pól, zmizí i druhý pól. Abychom to vyjádřili zase matematicky: Jestliže zmizí čísla kladná, zmizí tím i čísla záporná, neboť bychom je neměli s čím porovnávat.

Vezměme opět příklad dvou pozorovatelů, kteří se budou dívat každý z opačné strany na jednu minci. Jeden bude popisovat, co vidí na líci mince, druhý bude popisovat, co vidí na rubu mince. Mohou se donekonečna hádat a vysvětlovat si, co vidí, stejně shodnou řeč nenajdou.

JANG JIN
Muž Žena
Dynamický Klidná
Přizpůsobivý Stálá
Expanduje Přitahuje
Lehký Těžká
Čas Prostor
Plus Minus
Vzdušný Hmotná
Kyselý Zásaditá
Vypouklý Dutá
Rychlý Pomalá
Den Noc
Poledne Půlnoc
Letní slunovrat Zimní slunovrat
Teplo Chlad
Jednoduchý Složitá
Suchý Vlhká
Magnetický Elektrostatická
Světlo vlna Světlo částice
Vědomí Nevědomí
Tělo Duše
DOBRO ZLO

Podobně si takovéto dva pozorovatele můžeme představit u dveří. Jeden bude stát venku před budovou, druhý bude v budově. Oba se dívají na stejné dveře, přitom pro prvního je to vchod, pro druhého východ. Není o čem pochybovat, oba jsou skálopevně přesvědčeni o své pravdě.

Poměrně dobře se s dvojím pojetím světla vypořádala fyzika. Jedna fyzikální teorie praví, že světlo je vlna, druhá teorie praví, že světlo je částice. Obě teorie se přitom zdánlivě vylučují. Přitom fyzikové se nehádají donekonečna, která teorie je správná, smířili se s tím, že prostě platí obě, i když jsou vzájemně v rozporu. Tady si povšimněte, že v tabulce JANG – JIN neuvádím jako protipól světla tmu, ale protipól světla vlny je světlo částice. Principy JANG a JIN byly definovány hodně dávno a omyl, že světlo je protipól tmy, je velmi rozšířený.

Z předcházejícího textu vyplývá, že bychom správně neměli říkat „buď – anebo“, ale lépe by bylo říkat „nejen – ale i“. Mince má nejen líc, ale i rub, dveře znamenají nejen vchod, ale i východ, světlo je nejen vlna, ale i částice.

Na obrázku je zobrazen poměrně známý optický klam, kdy záleží na tom, z jaké strany se na obrázek díváme. Pokaždé vidíme něco jiného.

Nutnost volby

Polarita našeho vědomí nás neustále staví před nutnost rozhodování. Máme vždy na výběr ze dvou možností, realizovat můžeme ale jen jednu z nich. Po každém rozhodnutí tedy zůstává vždy jedna z možností nerealizována. Musíme volit a rozhodnout se, zda se budu krást, nebo se budu živit poctivě, zda nepřítele zabiji nebo ne, zda postavím dům nebo budu bezdomovec, zda budu věrný, nebo nevěrný, zda se někomu pomstím nebo mu odpustím. Nutnost volby nás pronásleduje v každém okamžiku. Rozhodnutí se nemůžeme vyhnout. Už samo rozhodnutí se nerozhodovat je rozhodnutí. Protože se chceme rozhodnout vždy správně, nutnost volby nám usnadňují určitá hodnotová kritéria. V našem evropském prostředí je to např. Desatero, ze kterého vlastně vychází celá křesťanská kultura a i veškerý právní řád v zemích s křesťanskými kořeny. Pokud máme takové kritérium, rozhodování je snadné: Nebudu krást, protože máme přikázání: „Nepokradeš!“. Nepřítele nezabiji, protože máme přikázání: „Nezabiješ!“. Manželce nebo přítelkyni „musím“ být věrný, protože máme přece přikázání: „Nesesmilníš!“. V jiných krajinách a končinách mají sice jiná hodnotová kritéria a ta jim umožňují také nějaký (třeba i spokojený) život. A tak se naše hodnotová kritéria dostávají do konfliktu s jinými hodnotovými kritérii a každý se snaží obhajovat ty svoje. Člověk by nejraději přesvědčil všechny lidi o svých „správných“ hodnotových kritériích, aby konečně na světě zvítězilo dobro a pořádek. O to se ovšem snaží všichni. A tak v celém světě zuří naplno válka správných názorů – všichni chtějí jen to dobré. Co je tedy správné a co špatné? Co je dobré a co zlé?

Jak z toho ven? V polarizovaném světě neexistuje nějaké objektivní, absolutní dobro, každé hodnocení je závislé na úhlu pohledu pozorovatele na danou věc. Jiný pozorovatel z jiného stanoviště a třeba i s jinými hodnotovými kritérii to může vidět úplně jinak. Nemůžeme chápat svět tak, že budeme prosazovat jen to „dobré“ a „správné“ a všechno „zlé“ a „špatné“ se budeme snažit sprovodit z tohoto světa.

Jaké je řešení? Řešení v polaritě neexistuje. K vyřešení bychom mohli dospět, pokud bychom se na stvořený svět polarit dokázali podívat z pohledu Nicoty (Jednoty). Z pohledu Nicoty (Jednoty) jsou všechny možnosti dobré a správné stejně tak jako špatné a chybné současně. Obě polarity tedy mají právo na existenci, protože vytváří celek – Nicotu (Jednotu), ze které všechno vzešlo. Opět odkazuji na obrázek Monády, který jasně ukazuje, že aby byl kruh úplný, potřebujeme k tomu i ten tmavý pól JIN. Lidem je zkrátka příjemnější pól JANG (dobro, mír, láska, štěstí, atd.) a tak se ten druhý pól (zlo, válka, nenávist, neštěstí, atd.) snaží sprovodit ze světa. Samozřejmě neúspěšně, protože nelze bojovat proti zákonům Stvoření. Sen o světě bez válek se táhne celou lidskou historií. A právě ta samá historie nám ukazuje na marnost takovéto snahy. Celé dějiny jsou jen dějinami válek. Je to důkaz toho, že jestliže se snažíme jednostranně posilovat jeden pól, rovnoměrně s ním roste také jeho protipól.

Jestliže cílem člověka je Nicota, která stírá protiklady a rozdíly mezi nimi, pak člověk nemůže dosáhnout úplnosti, dokud něco odmítá ve svém vědomí, anebo se vůči něčemu vymezuje. V tomto Stvoření neexistuje nic, co nemá právo na existenci. V tomto Stvoření není nic, co bychom měli napravovat, kromě našeho vlastního myšlení. Viz citát od Sri Chinmoye v úvodu.

Také v Bibli nenacházíme jediné místo, kde by Ježíš vyzýval k nápravě tohoto světa. Člověk se domnívá, že svou aktivitou, svým konáním dokáže změnit svět k lepšímu. Neměníme však svět, nýbrž naše nazírání na něj. Naším úkolem je porozumět, že celý tento polarizovaný svět je jen Nicota rozložená v čase. My nedokážeme pozorovat či vnímat oba póly najednou, proto jsme odkázání je vnímat je v čase. Polarita tedy brání Nicotě v tom, aby byla současná. My takovouto současnost nedokážeme vnímat, proto Nicotu vnímáme oklikou pomocí času. V průběhu času je pak každý pól vyvážen svým protipólem. Tak jako se střídá den a noc, léto a zima, tak si v čase každá realizace jednoho pólu vynutí realizaci i druhého protipólu.

Východní filosofií je tento polarizovaný svět nazýván „májá“, což znamená „iluze“. Moderně s pomocí matematiky bychom mohli říci, že tento svět je „imaginární“. Reálná je pouze ona Nicota. Nicméně Nicotu nedokážeme poznat přímo, proto je nutné učinit poznání Nicoty zde, v tomto polarizovaném světě.

Pokud se chceme na tento svět dívat z tohoto nového hlediska, musíme se naučit vidět polarizovaně. Abychom při každém pozorování viděli současně také protipól pozorovaného. Musíme se naučit vnímat a rozlišovat ne v rámci „buď – anebo“, ale pohledem „nejen – ale i“. Tím nebude náš pohled jednostranný, ale jednotný.

Také ovšem můžeme zůstat u toho Junga a podívat se, co nám k polaritě říká sám v komentáři k překladu Tajemství zlatého květu, stěžejního díla esoterického taoismu (šmrncnutého konfuciánstvím, buddhismem a nestoriánským křesťanstvím), které radikálně ovlivnilo jeho pozdější názory i terapeutickou praxi:

"Abychom porozuměli následujícímu překladu čínských knih, bude dobré říci ještě několik
slov o základech světového názoru, na kterých je založena jejich metoda. Tento světový názor
je do jisté míry společný všem čínským filozofickým směrům. Je budován na předpokladu, že
vesmír i člověk podléhají v podstatě společným zákonům, že člověk je malý kosmos a není
oddělen od velkého kosmu žádnou pevnou bariérou. Zde i tam vládnou tytéž zákony a
přechod z jednoho stavu do druhého je otevřen. Psýché a kosmos se chovají jako vnitřní svět a
vnější svět. Člověk se tudíž podílí na vesmírném dění a je do něho nitrem i vnějškem zapojen.

Tao, smysl světa, Cesta, vládne tedy člověku stejně jako neviditelné i viditelné přírodě (nebi i
zemi). Znak tao se v původním tvaru skládá z hlavy, která značí „počátek“, a to z dvojité
hlavy, což znamená také „jít“, a pod ní byl připojen znak „zastavit se“, který se při pozdějším
způsobu psaní vynechával. Původním významem tedy byla „kolej, jež — sama nehybná —
vede od počátku přímo k cíli“. Navozuje se tedy myšlenka Cesty, jež je sice sama bez pohybu,
ale umožňuje všechny pohyby a udílí jim zákon. Nebeské dráhy jsou dráhy, po nichž se
pohybují souhvězdí; dráhou člověka je Cesta, po níž se má ubírat. Lao-c’ užívá tohoto slova v
metafyzickém smyslu a myslí jím základní kosmický princip, „smysl“, který předchází
každému uskutečnění, dosud nerozdělený polárním rozpětím protikladů, na něž se každé
uskutečnění váže. Takto je této terminologii třeba v předkládané knize rozumět.
V konfucianismu se smysl pojmu poněkud liší. Slovo tao má význam kosmický a znamená
pak pravou cestu, jednak cestu (okružní dráhu) nebe, jednak obdobnou cestu člověka.
Základním principem jejich nerozlučné jednoty je konfucianismu tchaj-ťi (veliký vazný trám,
veliký pól). V našem textu se místy objeví i slovo pól a znamená totéž jako tao.

Z tao respektive z Tchaj-ťi vznikají pak základní složky skutečnosti, polární světlo (jang) a
polární temnota čili stín (jin). Evropští badatelé při tom myslili především na pohlavní vztahy.
Ale tyto znaky se vztahují i k přírodním jevům. Jin je stín, tudíž severní svah hory a jižní břeh
řeky (neboť slunce stojí ve dne tak, že se tato strana jeví od jihu temná). Jang byl v původním
tvaru vyznačován jako vlající korouhev a je to — paralelně k jin — i jižní strana hory a
severní strana řeky. Až teprve z tohoto významu „světla“ a „tmy“ byl princip rozšířen na
všechny polární protiklady, tedy i na protiklad sexuální. Protože však dvojice protikladů
působí podvojné jen v oblasti jevů a vpravdě vycházejí z nedílné jednoty, přičemž se jang
jako aktivní princip jeví být principem podmiňujícím a jin jako pasivní princip principem
odvozeným a podmíněným, je jasné, že se tato myšlenka nezakládá na metafyzickém
dualismu. Méně abstraktní než jin a jang jsou pojmy tvůrčí a přijímající (čchien a kchun), jež
pocházejí z Knihy proměn a symbolizuje je nebe a země. Spojením nebe a země a účinkem
duálních prasil na tomto dějišti (podle jediného prvotního zákona tao) vzniklo „deset tisíc
věcí“, tj. vnější svět.

V pohledu z vnějšku se mezi všemi těmito věcmi nachází i člověk ve své tělesné podobě, jež
je ve všech částech malým vesmírem, mikrokosmem (siao-tchien-ti). Nitro člověka pochází —
jak říkají konfuciáni — z nebe, anebo — jak to vyjadřují taoisté — je jednou z jevových
forem tao. Člověk se projevuje v podobě množství individuí, z nichž v každém je jako
ústřední princip obsažena centrální Jednota; jenomže se ihned — ještě před narozením v
okamžiku početí — polárně a duálně rozestoupí na bytí a život. Znak pro bytí (sing) se skládá
ze srdce (sin) a ze vzniku, zrození (šeng). Srdce je podle čínské představy sídlem
emocionálního vědomí, jež se probouzí citovou reakcí na dojmy z vnějšího světa
zprostředkované pěti smysly. To, co jako substrát zbývá, jestliže se neprojevují pocity, co
tedy jaksi trvá v nadpozemském — nadvědomém — stavu, to je bytí (sing). Podle toho, jak je
jeho pojem přesněji definován, je bytí od počátku dobré, přistupujeme-li k němu z hlediska
věčné ideje (meng-c’), a je naopak původně zlé anebo přinejmenším neutrální a musí se
zlepšovat teprve dlouhým vývojem mravů, když je pojímáme z hlediska empirického
historického vývoje (sün-kchuang).

Bytí (sing), které má ve všech případech blízko k pojmu logos, jakmile vchází do jevu, působí
v těsném spojení se životem (ming). Znak pro ming (život) znamená vlastně královský rozkaz,
určení, sudbu, osud určený člověku, tedy také dobu života, míru vitální síly člověku
vyměřené, takže má ming (život) vlastně blízko k Erótu. Oba principy jsou v podstatě
nadindividuální. Bytí (sing) je to, co činí člověka člověkem, duchovní bytostí. Má je
jednotlivý člověk, ono však daleko přesahuje individuum. Život (ming) je rovněž
nadindividuální potud, že člověk musí prostě přijmout osud, který není z jeho vědomé vůle.
Konfucianismus v tom vidí zákon určený z nebe, kterému se je nutno podrobit; taoismus v
tom spatřuje pestrou hru přírody, která sice nemůže obcházet zákony tao, nicméně je zcela
náhodná; čínský buddhismus v tom vidí působení karmy ve světě marnosti."

(Následuje výklad o tom, jak polarity působí v lidské psychice, o vzájemném působení anima (chun) a animy (pcho) a úpadkovém životním procesu, pokud člověk aktivně nebrání "zcizení" svého bytí, tj. jeho rozumová složka je pohlcena tou animální.) A pokračuje:

"Jestliže se naopak v životě podaří udělit životním silám návratný, vzestupný pohyb, jestliže
animus ovládne síly animy, osvobodí se od vnějších věcí. Poznává je, ale netouží po nich. Jeho
síla se tím vymaní z bludu. Nastane stoupavý oběh sil. Lidské Já se vyprostí z pouta se světem
a po smrti zůstává živé, protože „zniternění“ životních sil zabrání tomu, aby se rozplynulo ve
vnějším světě. Vytvoří naopak centrum života ve vnitřní rotaci monády, nezávislé na existenci
těla. Takové Já je bůh, deus, šen. Znak pro šen znamená rozpínat se, působit — zkrátka opak
kuej. V nejstarším způsobu psaní byl vyznačován dvojitým meandrovitým zákrutem, který
jinak též znamená hrom, blesk, elektrický výboj. Takovéto bytí trvá, dokud trvá vnitřní rotace.
Dokáže také z neviditelného místa působit na lidi a nadchnout je pro velké myšlenky a
ušlechtilé činy. Tak působí světci a mudrci dávných dob, kteří po tisíce let podněcují a
rozvíjejí lidstvo."

Nebudu dál plevelit, je na každém, z jakých zdrojů vyjde a jak si je vyloží. Ale už to tady různou formou řekli přede mnou: nakonec je na nás, jakou cestu zvolíme. Jde jen o to, abychom počítali s tím, že za to neseme osobní odpovědnost.

"Skutočne rozumní ľudia sa vedia zlu vyhnúť" Áno, no....viackrát som to už uviedol,opakujem sa už, viem, no opakovanie je matka.....Ak rozlišuješ a chápeš napr. v rámci rodiny čo je dobré, zdravé, harmonické pre rast a blaho ducha , duše, tela teba aj ostatných v rodine a každý robí taktiež to isté, dávate, príjmate a vzájomne zdieľate atribúty dobra, pravdy, lásky, starostlivosti, pochopenia, akceptovania, empatie- tak ste a žijete v pozitívnom stave aj procese( ako v "nebesiach"). Zlo a lži nie sú stvoreniu potrebné (a preto nie sú nevyhnutným protipólom dobra a pravdy podľa východnej tézy jin-jang, v pozitívnom stave a procese "na nebesiach" protipóly nie sú, v stave svetla tma nie je, negativita neexistuje -len ako možnosť voľby a vedenie o jej aktivácii a prebiehajúcom procese na okraji multivesmíru- ; na zemi sa strany "protipólov" v podstate vzájomne taktiež nepotrebujú /dá sa to možno zobrať do úvahy -ale len čo sa týka zeme- ak to bolo myslené zakladateľmi teórie
nejako podobne ako predostrela podľa Junga Michaela1 /) , avšak sú nutnou dočasnou záťažou lebo napriek upozorneniam boli voľbami aktivované a uvedené do procesu relatívnymi bytosťami kvôli porovnaniu a spoznaniu. Dočasná ilustrácia a poučenie o ich povahe tzv."na vlastnej koži" v procese prebieha. Preto sa nepríjemným zážitkom na zemi štrukturálne vyhnúť nedá, lebo je to planéta na ktorej koexistujú dobro, pravda vs.zlo a lži, a práve aj kvôli skúsenostnému poznaniu, ilustrácii a zažitiu dobra aj zla v procese ich koexistencie v priestore a čase sa tu entity z rôznych svetov inkarnujú.

Laska, pricina nasledok dobro zlo, takto som si to vyskladal, preto som pisal ze dobro zlo su sekundarne az tercialne ako nasledok niecoho. Mam svoju definiciu lasky aj ked nemam rad slovo definicia a k laske to zrovna nesedi tak snad ako ja chapem lasku alebo co si pod tym slovom predstavujem. Laska je zivotny postoj k vopred nedefinovanej situacii ktory je sposobily privodit priaznivy nasledok. Ten posatoj ale nemusi byt vobec v danej situacii priaznivy. Zi a nechaj zit - kedy ano kedy nie. Aby clovek tento postoj vedel zaujat t.j. konat s laskou musi mat co najviac pochopeneho. U mna je laska konkretny prejav nie hormonmi podnieteny stav alebo inak ustreleny dekel napr. pri meditacii. Meditaciou mozes dospiet k pochopeniu ale treba to vediet aj pouzivat t,j, praxou overovat.

@dum povedal/-a:
Nie som trinitársky kresťan lebo považujem Ježiša Krista za Jediného Absolútneho Nedeliteľného Boha s pozitívnou prirodzenosťou. Už som to písal. Podľa katolíckych koncilov je to heréza monarchianizmu- striktného monoteizmu. Nie som v žiadnom ich združení. Dogma hlavných prúdov kresťanstva jeden Boh v troch osobách resp. tri osoby v jednom Bohu či traja bohovia v jednej osobe je pre mňa neprijateľná, nelogická, nezmyselná, proti zdravému rozumu (podľa katolíkov to ľudia nemajú a nemôžu pochopiť ale majú bez výhrad a pochopenia prijať- to čo v Biblii ani nie je! a prijali to cirkevníci na konciloch!) a je polyteistická. No podľa katolíkov boli heretici aj husiti atď., stále heretikmi sú protestanti, nestoriáni, bogomilci atď. atď. Ja vychádzam hlavne z toho čo Ježiš Kristus konal a hovoril. Považujem ho za inkarnovaného Boha, Otca, Najvyššieho Ducha do tela Syna človeka. Aj to som už písal. Takže vychádzam z duchovného, vnútorného významu Biblie, a hlavne NZ, skladám
mozaiku a hľadám styčné idey a body aj inde- Sumeri, Däniken, Indiáni, báje, rôzne mystické predtým aj magické mystériá a literatúra, rôzne učenia a filozofie. Logika, analýza, intuícia
príp. vhľad mi to prepoja a ak to zapadá tak to uložím do duchovnej mozaiky....

A myslíte si, milí prípadní čítajúci "mejnstrímoví" kresťania (hlavne katolíci ), že Najsvätejšia trojica, Svätá trojica resp. vôbec termín "trojica" sa spomína, existuje niekde v Biblii, hlavne v Novom Zákone? Nie je vlastne táto hlavná kresťanská dogma len niekoho výmysel? Môže existovať viac absolútnych sebauvedomujúcich vedomých entít bez toho že by sa neznegovali? Nie. Môže byť len Jedna Absolútna, ostatní a ďalší sú všetci k nej relatívni.

@jardob povedal/-a:
Je možné, že Boh nemá žiadny vonkajší svet okolo seba (ako ľudia), iba svoj vnútorný svet, ktorý neustále tvorí.

@jardob, ten Boh, ktorý stvoril tento svet, má aj vonkajší svet.
Niečo o tom sa dočítaš v “Prastaré tajemství květu života” od Drunvalo Melchizedek. A takisto by som si pozrel ešte aj nemecký rozprávkový film “Nekonečný príbeh”. Duša a myseľ umelca občas má vhľady do tajomstiev objektívnej reality, a nàsledne ich predàva v umeleckých obrazoch… V tejto rozpràvke by som sa snažil predovšetkým rozlúštiť to, čo je tá všetko pohlcujúca “Nicota” a odkiaľ sa vzala, pretože ona skutočne existuje. Obraz “Ničoty” a snaha uniknúť pohlteniu ňou je aj osnovou filmu “Piaty element”. Nie je to len nejaká fantazmagória, či umelecký výmysel. Na sklonku minulého storočia skutočne hrozilo, že “Ničota” pohltí nielen jednu časť Univerza (ako to bolo prezentované v roku 1984 vo filme “Nekonečný príbeh”), ale celé Univerzum. To, že sa to podarilo nesmierným úsilím konkrétnych ľudí odvrátiť, našlo odozvu vo filme “Piaty element” z roku 1997.
Toto nie je úvaha, je to fakt.

@dum povedal/-a:
@JankaS povedal/-a:
"otazka skor je, ci sa vnima ako tri samostatne entity alebo tri rozne prejavy Boha. Zoslanie Ducha svateho na Jezisa znamenalo spojenie fyzickej Zeme a bozieho impulzu. A Duch svaty osobne nechapem tento pojem ako nieco natvrdo oddelene od Otca, ale ako jeho prejav. Vsetci sme v Bohu a predsa me jeho prejavmi a to roznymi prejavmi. Obdobne chapem aj Boziu trojicu.
Mimochodom prave ukrizovanim Jezisa podla Steinera doslo v dosledku dopadu jeho krvi na Zem k jej pozdvihnutiu v eterickom svete, inak by uz bola "stvrdla" a obrat naspat by nenastal."

Vieš Janka, ono kresťanskí hodnostári (a hlavne katolíci) to majú pekne vyšpecifikované a vyšperkované- kto áno a kto nie. ,,Tá správna" dogma trojice je jeden Boh v troch rozličných osobách (samostatných entitách). Alebo tri samostatne existujúce osoby v jednom Bohu. Tri rôzne prejavy jedného Boha je podľa nich už heréza sabellianizmu. Takže si heretik 😉

Ani mne sa to nepáči, no oficiálne koncilmi či synodami vyhlásené a prijaté dogmy aj herézy sú neoddiskutovateľné fakty .

oficialne vyhlasene dogmy su dogmy a nie neoddiskutovatelne fakty.....jedine ak si to myslel, ze to je len pre RKC ....inak dogma o neomylnosti papeza v cirkevnych veciach, pricom casom dochadza k prehodnoteniu ich nazorov, ukazuje, ze je to len mocenska paka a nie pravda ako objektivny fakt (alebo ako iny priklad je vid inkvizicia). Ale to nie je dolezite.....tusim Jan Pavol II. povedal, ze bud ludia ziskaju skutocnu skusenost s duchovnom (on to vnimal ze sa stanu mystikmi) alebo RKC zanikne (predpokladam v zmysle siroko prijimany duchovny nazor). Takze podstatnejsie je duchovny zaklad nez to, ci je svata trojica tri samostatne entity (co pre mna osobnr evokuje mnohobozstvo) alebo tri prejavy Boha, to je len kazdeho osobny nazor, ktory mu pomaha chapat svet a vlastny zivot (alebo nie)

Napriek týmto skresleniam považujem Boha za Jedinú Nedeliteľnú Absolútnu Entitu s Jediným Absolútnym Vedomím, Mysľou, Sebauvedomením, Slobodnou Voľbou a Vôľou atď., aj keď to RKC nepochopiteľne považuje za herézu...Jn 10,30
Ja a Otec sme jedno.
Jn 14, 7 Ak ste ma spoznali, budete poznať aj môjho Otca. Odteraz ho už poznáte a videli ste ho.“ 8 Ozval sa Filip: „Pane, ukáž nám Otca a to nám postačí!“ 9 Ježiš mu povedal: „Filip, toľký čas som s vami a nespoznal si ma? Kto videl mňa, videl aj Otca. Ako to, že teraz hovoríš: ‚Ukáž nám Otca!‘? 10 Neveríš, že ja som v Otcovi a Otec je vo mne? Slová, ktoré vám hovorím, nehovorím sám od seba, ale Otec, ktorý zostáva vo mne, koná svoje skutky. 

orimak1 povedal/-a: Každý národ sa vráti tam, kde sú jeho korene.

To řekni Arabům a Evropanům. 1000 a 1500 let a pořád se čeká ....

@dum povedal/-a:

@Ogar Valach povedal/-a:

@dum povedal/-a:

@Ogar Valach povedal/-a:

dum povedal/-a: pre teba je dôležitý fyzický vonkajšok farba a krv, pre mňa vnútro, duchovné a morálne nastavenie.

Omyl, potrebné je všetko tebou vymenované. Písal som to neraz, mal by si byť pozornejší. S niektorými je ťažko diskutovať. Človek napíše jedno, ale oni v tom vidia to, čo v tom chcú vidieť.

Takže namiesto "dôležitý" dávam "dôležitejší". U mňa farba a krv sú na nižšom stupni a menej podstatné. Ak je predo mnou Aziat duchovne uvedomelý, múdry, vedomý, uvažujúci, morálny a pri ňom beloch štýl hajzel tak ten Aziat je mi oveľa bližší.

Pretože vychádzaš z kresťanského svetonázoru a uniká ti podstata. Je to tvoje rozhodnutie. Podstatu a potenciál máme úplne odlišný. Ale keď sa chceš stavať na ich úroveň je to tvoja vec.

Som skôr christológ a podľa katolíkov kresťanský heretik, nesúhlasím s ich dogmami a výkladmi NZ. Nemyslím že mi uniká podstata lebo podstata je nesmrteľný vedomý duch a duša a obal-telo je porušiteľné, dočasné, smrteľné ("prach si a v prach sa navrátiš". ). Nechajme to, v tomto sa nezhodneme.

Jedine naša genetika dokáže v sebe udržať živatmu. Ak ti nedochádzajú dôsledky, nemôžem s tým nič urobiť.